Ženský hlas v rozhlase mi dal ještě krátkou naději, že si svou cestu rozmyslí. Vlak měl přijet o pět minut později. Nechtěla jsem se ho vzdát. Chtěla jsem být po jeho boku. I když jsem věděla, že to nejde. Každý žijeme v jiné ose života. I přes to, že jsme se často setkávali a užívali si každý moment, který spěšně utekl, jako voda rychle protékala mezi prsty. Nyní už to není možné. Už se neuvidíme. Neuslyšíme a neucítíme.
1 part