ASSASSIN | Avengers - Natasha Romanoff

Kapitola 5: Nečekaná návštěva

Lara pouze kývla na souhlas. Trošku se bála co z ní vyleze za záludnou otázku.

Sama Nat si tou otázkou nebyla jistá. Věděla, že jí Lara možná ani neodpoví. Dokázala by to pochopit. Odkašlala si než to na ní vychrlila. "Vím, že nebudeš o tom chtít mluvit, ale co se dělo po tom incidentu v Praze?" Dívala se na brunetku, která nevypadala, že by jí chtěla na tyhle otázky odpovědět i přes to to zkusila.

Jako by věděla, že toto příjde. Zhluboka se nadechla. ,,Tenkrát jsem se probudila v cele. Když padla otázka ohledně tebe jestli žiješ, řekli mi, že tě zabili na místě, protože jsi prý byla moc slabá. Asi po týdnu mě dali do takového stroje. Ten ti udělá takový bordel v hlavě. Nevíš pořádně kdo jsi, smaže ti to vzpomínky a tak dále. Prostě budeš mít okno. Potom mě dali na experimentální pokus s vylepšeným sérem supersoldier. Takoví to sérum co dostal Kapitán Amerika akorát vylepšený nebo spíš předělaný. Pojmenovali to Assassin. Zvišuje to rychlost, reflexi a trochu i sílu. Nejvíc co jsem kdy unesla bylo třista kilo. Je to udělaný tak, abych unesla velkou váhu a vypadala stále jak vyžle. Pak mi dali ještě jedno sérum. To mi zostřilo smysly. Prostě ze mě udělali chodící tichou smrt. Víš. Ani stále si nejsem jistá jestli jsem už plně při smyslech nebo mě ještě tam odněkud neovládají. Vzala jsem práci pro SHIELD, aby HYDRA se nepokusila mě znova dostat." Celou dobu zadržovala brek. Cítila se sama v černobílem světě. "Díky." Nat neměla vůbec ponětí za co jí děkuje, proto se na ní jen tázavě podívala. ,,Jenom díky tobě jsem tady a teď".

Ona jí stále nechápala jak to myslí. Proč by jí děkovala jen tak? Jestli si Nat dobře pamatuje, Lara nikdy jen tak neděkovala. "Jak to myslíš? Nechápu proč mi vůbec děkuješ?"

"Nebýt tebe možná bych tenkrát nezabila jen papeže, ale i svého bratra. Jen díky vzpomínkám na tebe jsem dokázala překonat tu zasranou amnézii. Za to ti děkuji, protože nebýt těch vzpomínek asi mě mají pod kontrolou do teď. Tohle jsem si nikdy nezasloužila." Rozbrečela se. Natasha Romanoff byla jediná osoba před, kterou se ona nebála brečet. Vyděla ji i v horších stavech.

Nat nevěděla co jí má říct. Však věděla jak se Lara cítí. Přesně takhle se cítila, když ona od tamtud vypadla. Jediný rozdíl je, že Nat nikoho neměla, když vypadla z Rudé Komnaty. Redhedtka si k ní přisedla blíž a pevně ji objala. Dala jí ruce kolem krku. Hladila jí po vlasech. "Jestli tě to alespoň trošku utěší tak ten kdo je zodpovědný za ty hrozný věci co nám udělali je mrtvej." Pošeptala brunetce do ucha.

Po chvíli roztrhli své objetí. Lara si utřela slzy. Její oči spatřili ty dvě emeraldově zelené andělské oči ve, kterých se i po sedmi letech znova ztratila. Koukla do nich tak dlouho než Nat promluvila. "Zíráš."

"Promiň. J-Já..Já jen....Nic..J-Jak ten hajzl chcípnul?" Chtěla vědět jakým způsobem zemřel ten, kvůli komu tak trpěla. Hajzl jménem Dreykov. Ruský generál, který nechal zabít lařinu matku, a je odpovědný za její bolest, natashi bolest i dalších žen.

Redhedtka se nadechla. Chvíli přemíšlela kde má začít. "Bylo to tři měsíce po Praze. To co se nám dvoum stalo jsem prostě nemohla jen tak nechat. Musela jsem ven. V tu dobu byl Clint vyslán, aby mě zabil. Však on udělal jiné rozhodnutí. Smrt Dreykova byl můj poslední krok k završení přestupu k SHIELDu. Tenkrát jsme rozestavěli bomby po Budapešti. Rozbombardovali jsme půl města než jsme ho dostali. Tej hajzl skončil pod rujnami města. Už žádným malý holky nebudou trpět jako například mi dvě."

"Alespoň dostal ten sráč to co si zasložil." Její oči se odrhli od Nat k hodinám, které vyseli nad televizí. Bylo třičtvrtě na tři. "V kolik pojedeš domů?"

Natasha nechtěla jet 'domů', protože svůj domov zase nalezla, však nebyla si jistá jestli i ona to tak stále má. "Je docela pozdě. Asi bych možná už měla jet. Mimochodem. Víš kde v Itálii by se ten Riccardo mohl schovávat?"