Sicílie - největší italský ostrov plný podmanivých kontrastů, okouzlující přírody, srdečných lidí, středomořských pochoutek a příjemného klimatu, kde navzdory 21. století žije tradice a čest rodiny na prvním místě.
Fabrizio Montonieri se narodil do...
Byla to láska na první pohled, aneb z čista jasna blesk, jak tomu my Italové říkáme - silná, téměř nebezpečná touha muže po ženě, která za celý život nastane pouze jedinkrát.
Psal se rok 1988. Bylo mi tehdy čerstvých dvacet osm let a Mariangele pouhých sedmnáct. Věk ale nehrál žádnou roli. Přitahovala mě jako žádná jiná. Stačil jeden pohled do jejích hnědo-zelených očí a já okamžitě věděl, že ona bude tou, která mě v životě naplní štěstím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po čtrnácti dnech od našeho prvního setkání, jsem si získal její přízeň a mohl si tak od jejího otce vyptat konečně ruku, načež se zahájili tradiční sicilské námluvy, doprovázejíc celou její rodinou.
Během následujících týdnů jsme se setkávali v domě její rodiny každou neděli po kostele, za doprovodu jejich starších bratrů chodili na procházky a po třech měsících jsme se konečně vzali v kostele Santissima Annunziata. Svatba byla velkolepá a tradiční, účastnila se ji celá vesnice.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Naše manželství bylo velmi krásné a téměř bez hádek. Krátce po svatbě jsem se rozhodl, že se s ní přestěhuji do svého rodného města Palerma, naivně doufajíc, že už mi nehrozí žádné nebezpečí...
V Palermu si Mariangela začala osvojovávat způsoby moderních sicilských žen, jako je kouření cigaret, líčení a nošení vyzývavějšího oblečení, zatímco já z velké lásky k ní ji to vše dovoloval a neměl s ničím problém, což dělalo našim manželstvím víc silným a spokojeným. Nebyl jsem totiž ten typ muže, který by ženě něco chtěl zakazovat, být na ni zlý nebo na ni žárlit. Chtěl jsem, aby byla po mém boku šťastná...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po dvou letech společného žití se nám narodil Fabrizio. Psal se rok 1990 a moje podnikání začalo mít konečně opravdový úspěch. V tu dobu jsem byl nehorázně šťastný. Gamboneovci mě nechali být, poněvadž se radovali taktéž z narození dítěte, a to od Mancuse - narodil se mu syn Cabbrieli, jenž už byl jeho druhým dítětem hned po Mauriziovi...
Roli otce jsem si užíval na plnou čáru a snažil se Fabriziovi dělat nejlepšího otce. Kvůli vydělávání peněz jsem ale neměl bohužel příliš času se mu neustále věnovat, což mi v pozdějších letech vyčítal...Trávil nejvíc času s Mariangelou, s kterou si díky tomu vybudoval velmi silný vztah. Byl na ni doslova závislý a nechtěl se o ní naprosto s nikým dělit, a to ani když se nám po dalších dvou letech narodil Thomasso. Chtěl svou maminku jenom pro sebe. Vzpomínám si, že se bez ní nehnul ani na krok, neusnul bez jejího čtení pohádek a objetí, a to ani když byl starší.
Tak moc bych chtěl vrátit ty dny, kdy jsme byli všichni šťastní, jak byl Fabrizio hodný, nezkažený a pilný chlapeček, který nám dělal radost s jedničkami ve škole a měl hezký vztah s Thomassem...Osudný rok 2003 nám ale přinesl všem zkázu a obrátil život vzhůru nohama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to v období, kdy jsem tu zkázu čekal nejméně. Učil jsem akorát Mariangelu řídit auto, protože si to už velmi dlouho přála za účelem, aby mohla naše syny odvážet do školy sama.
Nedokázal jsem ji říct ne, a tak jsem ji to během týdne naučil. To však byla má největší chyba v životě...Týden po tom, co jsem ji to naučil a zařídil ji řidičský průkaz, přišla bolest. Bylo to akorát po měsíci Fabriziových třináctých narozenin a krátce po tom, co jsme se dozvěděli, že budeme mít další dítě, a to vymodlenou holčičku...
Mariangela chtěla Fabrizia a Thomassa překvapit tím, že pro ně pojede do školy, ale jen co nastartovala auto, nevědomky zapálila bombu, umístěnou v autě, načež ji silný výbuch bomby okamžitě zabil. Za tento organizovaný útok stál Mancuso, jenž mi se škodolibým smíchem do telefonu poté oznámil, že válka mezi námi neskončila...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na vlastní oči jsem viděl, jak Mariangely život vyhasl a stejně tak hned po tom vyhasla i moje duše...Když chlapci přišli ze školy domů a já jim musel sdělit zdrcující pravdu, myslel jsem, že se moje srdce rozdrtí na několik tisíc kousků a šlehne to se mnou na místě.
Po její smrti náš život už nikdy nebyl jako dřív. Fabrizio několik let s nikým nechtěl mluvit, mě nenáviděl k smrti za to, že jsem to dopustil, začal dělat jen samý problémy a přestal ke každému chovat veškerý city, zatímco Thomasso se schovával první dva roky pravidelně do její skříně s oblečením, kde potají brečel a nasával vůni z jejího oblečení, a já se už nedokázal nikdy usadit a zamilovat se do jiné ženy. Byla mým vším. Mým tělem i duší.
Po téhle bolesti má nenávist k mafii zesílila ještě víc. Snažil jsem se před ní Fabrizia i Thomassa chránit co nejvíc, aby nikdy nemuseli zažít to, co jsem musel zažít já, jenže jak se bohužel říká - zakázané ovoce chutná vždy nejlépe...Fabrizio a Thomasso začali bez mého vědomí kšeftovat s Mauriziem, kamarádíčkovat s ním a díky němu i zjistili, kým jsem byl v minulosti já a jaké tajemství naše rodina Montonieri ukrývá...
