Zmar mladého života

Zmar XXVI. - Pravda vycházející najevo

Po zádech jí přebíhá mráz. Ovšem, než se vzpamatuje, dostává do úst mezi zuby složený kapesník.

„Udělám ti něco, co bude hodně bolet a je proto lepší, když budeš mít mezitím do čeho kousnout,“ povídá žena. Její hlas zní jako podivná směsice Lorrainina i Mortaignina hlasu.

Ovšem ta trýznitelka umí komunikovat pomocí telepatie, tak si v dívčině přečte otázku tázající se na průběh dalšího dění. Žena tudíž vyslanou myšlenkou odpověděla, že kontrakt. Sice ho má písemně a podepsaný Bernadettinou krví, jenže dokument se snadno může ztratit, zničit... Hodí se tedy i vymyslet nějaké permanentní řešení, které by s dívenkou zůstávalo navěky, kdyby náhodou k nějakému případu se smlouvou došlo.

Černovláska na ni hledí vytřeštěným zrakem. Po čele, ale i celém těle, se valí krůpěje potu. Dívka stále netuší, co ji čeká, přestože si říká, že brzy obdrží něco jako cejch.

Při oné myšlence sebou škube, snaží se vyplivnout hadr, který jí brání ve výkřiku. Jenže dáma reaguje pohotově, před jejími zřítelnicemi vytahuje z kapsy sukně svých šatů šátek, pevně jej zavazuje kolem úst a utahuje za hlavou. Nyní se umlčené děvče již neodvažuje protestovat.

Nebožačka sleduje, jen co výhled dovoluje, svou mučitelku, kterak se nad ní sklání. Už si připravuje nástroje na vykonání  vytouženého díla. Prsty zajíždí pod vrchní lem dívčina oděvu bez ramínek, ovšem pouze zlehounka. Líbá kůži na tomto místě, načež šeptem povídá: „Budeš tu mít srnečka i kolouška, maličká. Nic lepšího se mi k tobě a naší smlouvě o vzájemné věrnosti nehodí.“

Pak žena opět kousek poodejde, aby se nebožačce podívala zpříma do očí jako ještě před chvílí. Pomůcky k provedení činu si těsně předtím odkládá podél těla své oběti. Nasazuje si kožené rukavice, které i se šátkem a kapesníkem také nosí stále s sebou. Má v nich i zápalky, kterými právě rozzařuje petrolejku nalézající se na stolku vedle lůžka.

Lampu v ruce drží tak, aby vyzařované světlo nechala dopadat na co největší část své postavy. Bernadette v ní poznává Lorraine, očima těká po třpytících se vlasech i vínových šatech, v nichž zámecká paní se s obrovskou radostí promenáduje.

Jenže hned vzápětí její zlatavé kadeře začínají od kořínků černat. Barva postupuje pomalu až ke konečkům. Také oděv nabírá temného zbarvení. Napřed se objeví pár skvrn na živůtku. Tyto flíčky se zvětšují, spojují do jednoho a rozšiřují se směrem ke spodnímu okraji svrchní sukně.

Mění se i obličej. Temnota se zmocňuje i nebesky modrých duhovek. Plné a rudé rty se zmenšují do tenké linky a nabývají nafialovělého nádechu.

Jakmile se věznitelka již zcela promění, už se hodlá provést své dílo zkázy, vytetovat znamení smlouvy...

Již není pochyb o skutečnosti, že mladou slečnu právě trýzní Mortaigne. 

I kdyby se však jednalo o Lorraine měnící se v původní podobu před svou transformací v krasavici, zámeckou lady, vypadala by tato žena přece jen trochu jinak. Minimálně by se v jejích zřítelnicích nezračily její temné tužby a sadistická touha někomu přivodit zlo či utrpení...

♦♦♦

Bernadette se se samým zděšením probrala do reality. Hned se posadila na postel s uvědoměním, že čaroděj hovořil pravdu, když se zmínil o kontraktu ve skutečnosti uzavřeném s Mortaigne, nikoliv s jejím vřelým sourozencem.