Jednou přijde konec

XI.

Vnímal jsem nedočkavost mísící se s nezměrnou touhou, která patřila stejnou měrou Mateovi a mně. Sebemenší dotek jeho prstů na mojí nahé kůži mi působil nepopsatelnou rozkoš. Bylo to jako droga, nedokázal jsem přestat. Chtěl jsem jenom víc a on to musel poznat ještě dříve, než já stihl přikývnout.

Dál nečekal, rychle si poradil se zapínáním a odstranil zbytek mého oblečení z cesty.

Nato mě jeho dlouhé prsty zkušeně sevřely na tom nejcitlivějším místě.

Zvrátil jsem hlavu dozadu a instinktivně se prohnul v zádech, abych mu vyšel vstříc. Skousl jsem si dolní ret, zavřel oči a prsty křečovitě zaťal do prostěradla postele.

Kromě dráždivých pohybů jeho ruky jsem vnímal také měkké rty a jazyk, kterými nevynechal jediné místo na mém těle. Teprve když mě jeho dech zašimral na vnitřní straně stehen, jsem otevřel oči, abych hned na to ucítil ta horká ústa na místě, kde mě ještě před chvílí svíraly jeho prsty.

Nová vlna vzrušení projela celým mým tělem jako elektrický výboj.

Tohle dlouho nevydržím.

Mateo...

V duchu jsem opakoval jeho jméno. Pořád dokola. Protože kromě toho slova a nezvladatelné bouře emocí jsem v mysli nic jiného udržet nedokázal.

Všechno ostatní pohltila nepopsatelná rozkoš, když mě Teova vlhká, horká ústa pomalu přiváděla k šílenství. Celý jsem se chvěl naprosto v jeho moci, oči pevně zavřené a spodní ret rozkousaný skoro až do krve, jak moc jsem se snažil nekřičet nahlas to jediné slovo, které mi opakovaně přicházelo na jazyk.

Mateo.

A moji sebekontrole rozhodně nepomáhalo, že také v jeho myšlenkách se zřetelně odráželo, jak moc se mu líbí to, co se mnou právě dělá. Jak moc ho vzrušuje vědomí, že se mě ústy dotýká na tom nejcitlivějším místě, že díky němu ztrácím nad sebou kontrolu, že se moje tělo chvěje slastí a z hrdla se mi derou tlumené vzdechy, zatímco svými prsty křečovitě svírám jeho hedvábné vlasy.

„Teo, počkej..."

Téměř násilím jsem se od něj odtáhl, protože jinak bych to nevydržel už ani vteřinu. A já nechtěl, aby to skončilo dříve, než se ho já vůbec stihnu dotknout.

Doslova jsem zaútočil na jeho ústa těmi svými a nedočkavostí třesoucími se prsty se snažil rozepnout Mateovy džíny a svléci mu je.

Chvíli jsme s tím nemotorně zápasili než jsme se konečně oba zbavili posledních zbývajících svršků.

Rozvrzaná úzká postel nebezpečně zaskřípala, jak jsme se na ni svalili a nějakou dobu hledali co nepohodlnější polohu. Nakonec jsem opět skončil na zádech a Tea stáhl na sebe. Přitiskli jsme se k sobě tentokrát bez jakýchkoli protivných překážek, nahá kůže proti nahé kůži.

Vášnivě jsme se líbali a prozkoumávaly tělo toho druhého neschopní se od sebe oddělit. Přesto jsem viděl v Mateových myšlenkách, že by chtěl ještě víc.

Nahlas své přání však neřekl. Naopak. Snažil se potlačit všechny svoje divoké představy, ve kterých se zcela podvolím jeho touze, přenechám mu dobrovolně veškerou kontrolu a dovolím, aby si se mnou dělal naprosto cokoli.

Ale ať se snažil sebevíc, v tuto chvíli odhalených citů a tužeb přede mnou nedokázal skrýt vůbec nic.

Dobře jsem věděl, co po mně chce, přestože to nevyslovil a bál se na něco takového jenom pomyslet. Neodvážil se to žádat, protože nevěřil, že bych souhlasil a nechtěl riskovat, že svou neopatrnou prosbou zničí křehké souznění mezi námi, které jsme získali teprve před pár minutami.

Sám jsem nevěděl, zda bych to chtěl. Nikdy jsem nebyl tím, kdo se podřídí tomu druhému, ale nemohl jsem popřít, že mě to lákalo. Ale pouze s Mateem. S nikým jiným bych to nesnesl. A stačil další barvitý obraz z jeho špatně potlačovaných představ a já byl na dobré cestě začít škemrat, ať to udělá. Ať si mě vezme. Přesně tak, jak si přeje.

Avšak ta prchavá myšlenka se někam vypařila, když Mateovy pátrající prsty neomylně našly tu část mého těla, která se tak bezostyšně dožadovala jeho pozornosti.

V ten okamžik se všechny moje skoro až bolestivě zjitřené smysly zaměřily pouze na jedinou věc. Proud vzrušení mě zaplavil jako nezastavitelná vlna, která se stupňovala a soustřeďovala do toho jediného místa, kde jsem cítil stále rychlejší a intenzivnější doteky Teových šikovných prstů.

Snažil jsem se mu oplatit stejným, a sevřel ho jako on svíral mě, ale připadal jsem si proti němu neohrabaný, nezkušený jako bych to dělal prvně, což nebyla pravda.

Jenomže s ním mi to takové připadalo. Milovat se s Mateem bylo jako milovat se poprvé v životě, nic z toho, co jsem zažil dříve, se s tím nedalo srovnávat. Ta intenzita a síla všech vjemů se zdála ochromující, jako bychom k sobě odjakživa patřili, a teď konečně všechno zapadalo do sebe přesně tak, jak mělo.

Navzdory mé snaze jsem to déle nevydržel, neschopný se ovládnout o mnoho více než nadržený puberťák.

Moje tělo se napjalo a mě pohltila extáze a nekonečné uvolnění, zatímco se z mých úst vydral hlasitý vzdech společně s jediným smysluplným slovem.

„Ma...te...o..."

Bylo to právě to jméno, které se spojilo s mým zasténáním a zalapáním po dechu, co způsobilo, že to v následující vteřině skončilo také pro Tea.

Snadno bych poznal, co se s ním děje, podle té exploze jeho pocitů, i kdyby se k tomu nepřidaly také očividnější projevy a já přímo před sebou neviděl Mateovu zkřivenou tvář, oči pevně sevřené k sobě, a pootevřená ústa, která přímo lákala k tomu, abych k nim přitiskl ta svoje a ztlumil jimi jeho slastný vzdech.

Stále se trochu chvěl v dozvuku prožité slasti a já ho držel a tiskl k sobě, dokud se můj a jeho dech nezklidnil a tep se nám nevrátil do normálu.

Teo se pohnul a rukou našmátral svoje tričko zahozené na zemi. Oba jsme byli zbroceni potem a dalšími tělesnými tekutinami a on otřel nejprve mě a pak sebe, než nakonec mrskl špinavým svrškem zpátky na zem.

„Asi budem muset do sprchy," poznamenal jsem, přestože se mi nechtělo pohnout se ani o milimetr.

„Za chvíli, až se trochu vzpamatuju," pousmál se a svými prsty zlehka přejel po mých vlasech.

Vnímal jsem jeho pocit uvolnění, uspokojení, něhy a lásky proplétající se s mými vlastními city k němu, které se probouzely k životu a každou vteřinou sílily.

Ty stříbrošedé oči zářily štěstím a radostí. Viděl jsem na něm, jak rád by mi řekl, že mě miluje a je nevýslovně šťastný, že jsme si k sobě po tak dlouhé době našli cestu.

Ale neřekl to. Věděl, že já to poznám i beze slov. A možná právě proto se nijak nesnažil ty myšlenky potlačovat, nechal je volně proudit, aby zaplavily moji mysl a obklopily mě stejně jako jeho paže, kterými si mě přitáhl k sobě a pevně sevřel v náručí.

Muselo být strašně pozdě a mě rychle zmáhala únava. Cítil jsem se nádherně, úžasně a nechtěl se toho vzdát. Nechtěl jsem se od Matea vzdálit a opustit jeho náruč ani kvůli tolik potřebné návštěvě sprchy.

„Umyjeme se ráno," zamumlal jsem, opřel si hlavu o jeho rameno a nechal Tea, aby přes nás přehodil přikrývku.

Poslední, co mi problesklo hlavou, než jsem upadl do spánku, byla vzpomínka na starou fotografie dvou usměvavých chlapců s kostrbatým nápisem našich dvou jmen na rubu.

TEO a ELI