Cesty zpět (A:TLA ff)

XIV. Hledá se Ursa

Azula stoupala po cestě ke kawoonu a rozhlížela se, jestli někde nezahlédne Ty Lee. Chtěla se s ní ještě rozloučit, než odletí. O samotě.

Jakmile vešla do kawoonu, okamžitě jí zahlédla. Stála na rukou se zavřenýma očima, ale jakmile uslyšela její kroky, oči otevřela a vidíc svojí kamarádku, opatrně - kvůli zranění - seskočila zpátky na nohy.

,,Zapomněla jsi si něco?"

Azula se s nezájmem rozhlédla po vnitřku kawoonu a došla na metr k Ty Lee, než se na ní podívala.

,,Ne. Chtěla jsem se s tebou rozloučit."

,,Ahá, ale to jsi sem nemusela chodit, zrovna jsem se chystala jít dolů," řekla Ty Lee s úsměvem.

,,O samotě."

,,Oh...dobře."

Azula se zadívala někam za Ty Lee a pomalu začala mluvit.

,,No, dejme tomu, že teď budu nějakou dobu pryč, možná pár dní, spíš několik týdnů, kdo ví. Každopádně, než odjedu, chtěla jsem ti říct, že si...velmi vážím toho, že jsem mohla být tady s tebou na Lávovém ostrově a že to byly i docela dobré prázdniny, i když se některé tvé kamarádky neumí chovat a hází po mě ty pohledy, i kdy vědí, že se dívám, a i přesto, že jsme tu málem zemřely na podchlazení."

Azula se nadechla, jakoby snad potřebovala na něco sebrat odvahu.

,,Takže, ať tě provází Agni."

Ty Lee se usmívala jako sluníčko.

,,To od tebe bylo moc hezké. Ať tě taky provází Agni, Azulo."

,,Díky, mám tušení, že to budu potřebovat," podívala se jinam, ,,dva týdny s Avatarem, Zukem a tou vodní holkou? Nejspíš začínám znovu šílet."

Ty Lee protočila oči, ale na tváři jí pořád zůstával úsměv.

,,Ale no tak, nezačínej být ještě pesimistická. Nevím, jestli bych strpěla mít za kamarádky dvě Mai," řekla a potichu se zachichotala.

,,Navíc, určitě to nebude tak strašné, uvidíš. Jsou milí. Jsem si jistá, že bude stačit, když je nebudeš tolik provokovat a pokusíš se být o něco...no, milejší."

,,Milejší? Myslíš tím způsobem, chovat se jako ufňukaný slaboch?"

,,Azulo, tuhle konverzaci už jsme měly."

Azula se znovu podívala jinam.

,,Nevím jestli zvládnu být...milejší," zamumlala po chvíli.

Ty Lee jí položila ruce na ramena, ale dala si záležet, aby si toho kamarádka nejdřív všimla.

,,Moc se podceňuješ. Samozřejmě, že ano."

Ticho.

,,Podívej," zkusila to Ty Lee, ,,ty docela rozumíš lidem, ne?"

Azula se na ní obrátila se zmateným výrazem, ale upřímně se nad tím zamyslela.

,,Lidé toho o sobě většinou řeknou víc, než si vůbec uvědomují. Ne, že by to bylo opravdu nějak těžké."

,,Takže," pokračovala Ty Lee, které se na obličeji usadil výraz, jakoby právě rozluštila tajemství života a smrti, ,,poznáš co lidi chtějí, jejich názory, slabiny, věci co je rozruší nebo naštvou...a dokážeš je tak donutit, aby udělali to, co chceš ty, nemám pravdu?"

,,Když to říkáš takhle, zní to zvláštně, ale ano...?"

,,No, v tom případě by jsi byla schopna to použít i opačně, ne?"