Bratrův kamarád

38. Krabice vzpomínek

"Ne..." vydechl jsem a hned na to jsem slyšel jak si Marw povzdechl. Chvíli bylo ticho a pak až promluvil..

"Dobře...eh...fajn dík za odpověď...dobře..eehm...ozvu se až budu moc...počítej kolem té čtvrté..čau"
Než jsem stihl cokoliv říct tak hovor vypl a já tak mohl jen čumět na kontakty v mém mobilu.
Šlo vidět že ho nějakého důvodu překvapila moje odpověď. Mobil jsem vypl a když jsem ho chtěl položit na stůl všiml jsem si obrázku za obalem. Dva vysocí paňáčci k tomu dva malý panáčci a asi pejsek. Mezi těma dvěma vysokýma panáčkama bylo srdíčko. Z pod obalu jsem vytáhl ten obrázek a víc z blízka si ho prohlídl. Díky světlu z okna jsem si mohl všimnou že z druhé strany je něco napsáno.

* Ja & Lukaž*
+
*Nase dve deti*
*Emma & Lukas *
*<3*
*12.2.2006*

Obrázek jsem odložil na stůl a přešel k posteli. Dřepnul jsem si abych z pod postele vytáhl dvě papírové krabice. Jedna byla menší jak ta druhá. Otevřel jsem tu menší a mohl si povšimnout spoustu balíčku kondomů a dvě malé lahvičky lubrikantu. Tuhle krabičku jsem hned zavřel a pošunul ji jinam. Teď přišla na řadu ta druhá. Ta větší. S názvem 'Krabice vzpomínek'.
Otevřel jsem krabici a mohl si povšimnout spoustu věcí. Srdíčka. Kytky v izolepě. Špinavého medvídka Pů. Růžovou malou gumičku která měla na sobě jako ozdobu mašli. Nějaké fotky ze školky kde jsem byl buď s nějakou holkou nebo klukem a nebo s oběma. A pak jedna jediná věc co mě zarazila. Malý plastový prstýnek. Taková ta hračka z kinder vajíčka. Uchopil jsem ho mezi ukazováček a palec abych si ho víc prohlédl.

Bílé šatičky se slunečnící. K tomu červené punčochy. Na hlavě si měla dva copánky s mašlí. V rukou jsi svírala medvídka Pů.

Když jsem odcházel dala jsi mi svého medvídka Pů. Navíc když jsme měli svadbu tak jsme si jako snubák dali takový ty malý dětský prstynky z kinder vajíčka. Mám ho do teď.

Pohledem jsem sjel z prstýnku, zpátky na krabici. Prstýnek jsem vrátil zpět do krabice a místo něho si vzal toho plyšáka. Na pravé noze měl výšité jméno.

Kristýna H.

"Co tu děláš?" uchechtl se zamnou Michael. Medvídka jsem rychle hodil do krabice kterou jsem hned zavřel.

"Nic" špitl jsem a pak 'nenápadně' schoval obě krabice pod postel. Poté jsem vstal aby se mohl posadit na postel.

"Jasně...no máš teď čas? Nebo jak to bude s tím natáčením?" zeptal se a sedl si moji židli u stolu.

"Teď mám zatím volno.."

"Tak nechceš se stavit pro Jimma? By sis ho mohl i vzít zpátky. Sice holky budou trochu naštvané ale to je jedno"

Aby jste pochopily o čem Michael mluví, tak když jsem byl v nemocnici tak Michael dal Jimma na starost k jeho rodičům. A je tam do teď. Jeho ségry se o Jimma starali. Proto říkal že 'holky budou trochu naštvané'. Co tak vím tak se s Jimmem hodně krát fotili, chlubili se s ním na sociálních sítích a další holčičí věci.

"Jo moc rád"

"Dobře..tak se nějak teple oblékni a za chvilku ať si v předsíni" usmál se a vyšel z mého pokoje. Co mi řek to jsem udělal a opravdu za chvíli byl v předsíni. Když jsem šel pomalu do předsíně všiml jsem si že Michael akorát ukončuje s někým hovor. Nasedli jsme do auta a jeli směr dům Michala rodičů. Už jen co jsme stáli před dvěma mezitím co Michael hledal klíče od domu jsem slyšel nějaký hluk.