Mattemovi děti🥹💅🏻

40.

Je něco okolo druhé a my jsem na cestě do tělocvičny. Celou dobu si s Viki povídáme, smějeme se a do toho vysím v chatu s Klárkou.

„Maty?"

„No?" Řekl a šel dál s Domčou před náma

„Klára mě po tom zápasu vyzvedne, ok?"

„Ok, ale ne že se něco přes víkend stane"

„Neboj"

To už jsme ale došli k tělocvičně a vešli dovnitř. S Viki jsme se rozhodli a zahlédli Vitu. Kluci řekli že se půjdou posadit a my se za ním vydali. Došli jsme k němu a Viki se na něho hned pověsila. Tomu se zasmál.

„Taky tě rád vidím" Řekl a dál jí pusu

„Celou dobu o tobě žvanila" Řekla jsem a zasmála se

„No jo, co Sam?"

„Prý mu je líp, ale ještě polehává a bere tabletky"

„Nebojíš se že...?"

„Abych byla upřímná, nějaké pochyby mám, už je tím srdcem, ale snad bude v pohodě"

„To dáte"

„No jo" Dál jsme se bavili s Vitou a jeho kámošem, s kterým se původně bavil. O čem jsme mlely, když Viki začala šeptat.

„Kájo..."

„No?" Ukázala prstem za sebe. Otočila jsem se a spatřila Patrika s nějakou holkou.

„To si děláš prdel, ne?!"

„Ne"

„Ty vole, ten mi tady chyběl"

„Neasi, a ještě vyměnil holku"

„Bože" Řekla jsem už normálním hlasem

„Co je?" Zeptal se Vita. Jen jsme s Viki kývli za sebe. Vita se tam podíval a když ho spatřil došlo mu to.

„Klid, tentokrát už se vám nic nestane"

„Hlavně aby se tobě nic nestalo, nemusíš dopadnou jako ten princ, ano?" Řekla Viki a schválně ukázala na mě

„Hele!"

„Jo, už se klidím, já ti říkala, že už spolu budeme jen valčit"

To už ale odbyla třetí hodina. Vydali jsme se do tělocvičny a sedli si ke klukům. Všechno jsme jím řekli. Pak se ale ozvali reproduktory a do tělocvičny vešel hlavní trenér. Začal něco mluvit a pak vešel do tělocvičny Vita a za ním...JAKUB! a ostatní kluci. Tak ti se asi posrali, ne? Rozřadili se do týmu a začali hrát.

~Time skip~

Je po zápase. Samozřejmě že to vyhrál tým Vity. Zrovna teď jdeme ven a všichni se bavíme, smějeme. Vyšli jsme ven a já zahlídla Klárku.

„No, bylo mi s váma dobře a ačkoliv bych tu výhru oslavila s váma, musím za tím svým teplotářem" Řekla jsem a už byla na cestě za Klárkou. Došla jsem k ní a nasedla do auta.

„Kdy má přijet?"

„V osem, takže pokoj, a keďtak je tam Sam, alebo Matějko"

„No Sam rozhodně ne, ten bude ležet, dokud mu nebude líp" Tomu se Klárka jen zasmála a vyjela z parkoviště. Celou dobu jsme si povídali, smáli se, zpívali. Dojeli jsme na místo. Klárka zaparkovala a vydali jsme se dovnitř.

„Tak čo, pôjdeš do toho?"

„Jo, půjdu, Maty s tím stejně nic nenadělá, a hold si musí začít zvykat že nejsme malé holky"