VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

HON ZAČAL

„Jsi zvláštní, víš to?" vypadlo jí z pusy a Samuel se nepatrně ušklíbl.

„Matka byla Indiánka a otec Inuita. Mám to asi v krvi. Odpovíš mi?"

Nadechla se. „Byl to..."

„Nathan."

„Tak proč se mě ptáš, když to stejně víš?!" vyjela na něj.

„Nebyl jsem si jistý," řekl a pokrčil rameny. „Pokračuj, prosím."

„Byl to Nathan, a byl celý od krve. Pak přišla Eve a, no líbali se, jestli to musíš vědět. A pak se na mě podíval zblízka a pravé oko bylo jeho a to levé, jakoby mu nepatřilo." Odmlčela se.

„A dál?"

„Promluvil na mě," řekla skoro šeptem. „Byl to on, Nathan, kterého jsem znávala, a žádal mě o pomoc."

„Co se stalo potom?" zeptal se Samuel, který se fascinován jejím vyprávěním nakláněl dopředu.

„Ten druhý Nathan řekl, že mě bude s tou mrchou Eve mučit, dokud nebudu prosit o to, aby mě zabili a pak mi zlomil spodní čelist." Reflexně si na ni sáhla, a když se ujistila, že drží, ruku zase spustila.

„Nathan nás žádá o pomoc, to znamená, že ještě není nic ztraceno! Musíme vzbudit Isaaca a zbytek smečky. Čím dřív tu Nathan bude, tím větší je naděje, že ho přivedeme zpátky!

Audrey, vzbuď ostatní! Já zavolám svému pradědu, sejdeme se u krbu!" A s tím zmizel na chodbě.

Vyhrabala se z postele, hodila na sebe několik kousků oblečení a poté vyšla dveřmi na chodbu stejně, jako před několika okamžiky Samuel.

Jakmile se ocitla na chodbě, začala pohotově klepat na dveře všech členů smečky. Ty se otevíraly a z pokojů vylézali ospalí vlkodlaci, kteří mžourali proti světlu na chodbě.

„Co se děje?" zanaříkal do půl těla nahý Noah, který si protíral slepená víčka. Neodpověděla a už se chystala zaklepat na Isaacovi dveře, když se před ní pomalu otevřely a Alfa vyšel na chodbu za ostatními.

„Proč nás budíš, Audrey?" dožadoval se odpovědi. Dívka pod sílou jeho hlasu sklonila hlavu.

„Měla jsem zlý sen a v něm byl Nathan a taky Eve. Musela jsem vzlykat, protože mě Samuel slyšel a šel ke mně do pokoje a já se ho lekla a řekla mu, co se mi zdálo a on mi řekl, že vás mám vzbudit a dovést ke krbu. Podle něj to nebyl jen sen!"

„A kde je Samuel teď?" vyhrkl Mason, který s Oliverem po boku stál nejblíže. „Nikde ho nevidím."

„Šel zavolat svému dědovi. Řekl jen, že se setkáme u krbu. Měli bychom tam jít. Zněl dost naléhavě." Isaac přikývl a celá smečka se vydala chodbou ke schodišti a po něm dolů do obývacího pokoje, kde v krbu opět plál oheň a před ním stál Samuel s vážným výrazem ve tváři. Isaac se postavil do čela skupiny a pokynul k vlkodlakovi.

„Tak co máš, Samueli?" vyzval ho a Samuel je požádal, aby se posadili. Piper zašeptala něco o tom, že jí nikdo nebude ve vlastním domě říkat, ať si sedne, ale stačil jediný Isaacův pohled a ona ztichla. Samuel počkal, dokud všichni neseděli a poté spustil.

„Dobře. Tak předpokládám, že vám Audrey stačila říct, proč vás musela všechny vzbudit." Odpovědí mu bylo přikývnutí. „Fajn. Audrey měla zlý sen, ve kterém byl Nathan a Eve a kde nejdříve prosil starý Nathan o pomoc, dokud ho nenahradil nový Nathan. Pamatuju si to správně, Audrey? Jo? No, a poté řekl, že zabije celou smečku a tebe bude mučit?" Audrey zase přikývla a ostatní se na ni zděšeně podívali.

„Samuel si myslí, že nám tím chtěl Nathan říct, že je stále tam a my mu musíme pomoct."

„Ne, já jsem si jistý, že nás o ni žádá!" přerušil ji Samuel. „A proto jsem zavolal svému pradědečkovi. Je to šaman a možná by nám dokázal pomoct. Přijede do pěti dní, a do té doby máme jeden důležitý úkol."

„Jaký?" vyzvídal nadšeně Oliver-

„Musíme sem Nathana dostat, a to i za cenu násilí!" Piper při jeho slovech vyjekla a zakryla si ústa dlaní. Ostatní však zůstali ledově klidní a to včetně Audrey, která se zvedla ze svého místa a udělala krok vpřed.

„Tak na co čekáme? Čím dřív tu bude, tím lépe! Měli bychom se najíst a okamžitě vyrazit!"

„Neblázni, na něco takového se musíme připravit!" zaprotestovali Oliver s Masonem zároveň. Překvapeně se na sebe podívali a byli by si plácli, kdyby situace nebyla tak vypjatá.

„Kdepak, Audrey má pravd!" ozval se ze svého místa Isaac. „Musíme vyrazit co možná nejdříve." Masonovi a Oliverovi div nespadla čelist. „Mason a Adam pojedou autem na místo, které nám prozradil Samuel. Vezměte si uspávací pušky a hodně šipek, jasné? Piper, Noah a Oliver tu zůstanou a připraví klec. Chci, aby byla nezničitelná, už minule ji Nathan málem zničil. A já, Samuel a Audrey se přeměníme a poběžíme. Bude to nebezpečné, dlouhé a hodně vyčerpávající, ale musíme Nathana vylákat z tábora k autu, a pokud tam uvnitř vážně ještě je, půjde za tebou, Audrey.

Takže všichni víme, co máme dělat. Jděte se převléct a připravit. Za dvacet minut je snídaně a hned poté vyrážíme!" Všichni se beze slov rozešli.

Audrey, Isaac a Samuel stáli, bok po boku, nazí na kraji lesa a nervózně přešlapovali v mokré trávě. Mason s Adamem opustili příjezdovou cestu před několika minutami a Piper s Noahem a Oliverem už se pustili do úprav klece a sklepa. Audrey se podívala na Alfa samce stojícího po jejím pravém boku a zhluboka se nadechla."

„Už půjdeme, Audrey." Zarazil její pomalu přicházející slova Isaac a Audrey sklapla pusu a přikývla. Najednou Isaac zpozorněl. Celé tělo se mu napnulo a po chvíli se zase uvolnil. „Tak do toho, je čas se přeměnit!" Poté byl slyšet praskot kostí a kloubů, přidušené výkřiky bolesti a utrpení, dokud na místě, kde před několika okamžiky stály tři nahé postavy, nepřešlapovali tři obrovští vlci.

Největší z nich štěkl na zbylé dva a všichni se za štěkání a ňafání divoce rozběhli do lesa.