And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #31

,,To už jsem slyšela! Víš moc dobře, že už takový není. Alespoň kvůli mně!'' přerušila jsem ho a založila si ruce na prsou. Edward svěsil ramena a opět zesmutněl.

,,Promiň, kéž by ses mě taky takhle zastávala.'' V ten moment mi ho bylo opravdu líto a veškerý vztek ze mě vyprchal. ,,On měl vždycky víc. Vždycky to všechno líp uměl a měl větší temperament než já. A proto jsem mu většinou záviděl. Nechci tě před ním varovat, nechci ti říkat, že jsem lepší než on, protože to není pravda.
Ne, říkám ti upřímně, že mu zase závidím. Získal si oporu v holce, která je báječná, krásná, chytrá a vtipná. V které jsem našel věrnou kamarádku a doufám, že i stále nacházím,'' odmlčel se a promnul si trochu navlhlé oči. Soucitně jsem udělala krok vpřed a vzala ho za ruku. ,,Budeš mě nenávidět ještě víc, protože jsem udělal nehoráznou blbost. Zvolil jsem si zase špatně a moc mě to mrzí. Chci jen odpuštění, Liv, protože na tvém odpuštění mi strašně záleží!'' Nechápala jsem ho, ale dál se na něj zlobit nešlo. ,,Líbila jsi se mi už od toho momentu, co jsem ti hrál na klavír. Tolik jsi se mi líbila, že jsem každý večer přemýšlel nad tím, co ti řeknu, až tě uvidím. Abych nezněl trapně nebo hloupě. Ty sis se mnou ale normálně povídala a já se do tebe den ode dne víc a víc zamilovával.
To, co ti tady teď říkám, jsem vůbec nepromýšlel, a tak to proto zní hloupě, ale myslím to vážně. Všechno. Miluju tě, Liv, a jsem idiot, vím to, ale nepřenesl bych přes srdce, kdybys mě začala už navždy ignorovat. Tak mi to všechno, prosím, odpusť.'' Díval se na mě zoufale, zatímco já se snažila zklidnit své srdce. Tolik mě tím překvapil, že jsem oddechovala, jako bych uběhla dvacetikilometrový maratón. Netušila jsem, co mu na to říct. Vůbec jsem neměla slov.

,,Edwarde, já-''

,,Nemusíš mi tu zdlouhavě a citlivě sdělovat, že to stejně necítíš, protože to vím. A nežádám to po tobě. Jen mi řekni, že mi odpouštíš,'' zašeptal. ,,Prosím tě.'' Nejdříve jsem jen kývla a setřela si slzu, která se mi samovolně svezla po tváři.

,,To je přeci samozřejmé, Edwarde. Mám tě ráda a nechci o tebe přijít!'' Objala jsem ho a on kolem mě obmotal své paže. Cítila jsem se tolik provinile. Tolik mě mrzelo, že jsem mu ty city nemohla opětovat, ale možná jsem se lásky k němu bála. Bála jsem se jakékoli lásky.

,,Děkuju.'' Odtáhl se a upřímně se usmál. Oči měl zarudlé a nos stále napuchlý. ,,Tak si užij herectví. Pa,'' rozloučil se se mnou a zmizel. Chvíli jsem jen stála na místě a přemýšlela nad tím, co se to tu právě odehrálo. Pak jsem se otočila a ztuhla. Nahoře stál Harry a mračil se. Automaticky jsem zavrtěla hlavou a tiše promluvila:

,,Slyšel si to?'' Kývl a ještě usilovněji zatnul obě své pěsti. Došla jsem k němu a zaklonila hlavu, abych se mu mohla dívat do očí. ,,Já-''

,,Cítíš to stejně?'' přerušil mě.

,,Ne,'' povzdechla jsem si, ale bolelo mě to říct. ,,Necítím.'' Zkoumavě se na mě zahleděl a pak lehce natočil hlavu do strany směrem ke dveřím do divadelního sálu. Mírně jsem se usmála a na důkaz, že jsem pochopila, co mi tím chce naznačit, jsem ho následovala.

Vešli jsme do velkých bílých dveří a každý si sedl někam jinam. Nechtěli jsme spolu budit pozornost, už tak jsem to po těch plakátech měli nahnuté. Naštěstí někdo roznesl drb, že je to photoshop, protože lidé chtěli vědět, jak by vedle sebe vypadaly dva úplné opaky. Okolí tomu uvěřilo a přestalo se to proto řešit.

,,Vítám Vás na další hodině,'' začal pan učitel Watkinson. ,,Dneska si vyberu pro změnu čtyři dobrovolníky. Bude vás to bavit, slibuju,'' ujistil nás předem. ,,Hra se jmenuje Druhé já. Dva z vás budou mezi sebou vést normální obyčejný dialog na libovolné téma a další dva budou hrát vaše druhé já, tedy myšlenky. Bude tam krásně vidět, co si myslí tamti a co zase ti druzí. Pak se vystřídáme. Takže... kdo chce jít?'' Nikdo se nepřihlásil, a tak jsem váhavě zvedla ruku. Pan učitel Watkinson se usmál a pokynul mi, abych šla dopředu. ,,Věděl jsem, že ty se toho nebudeš bát.'' Uchechtla jsem se a stoupla si vedle něho. Harry dělal, že tam není, a raději koukal do mobilu. Protočila jsem nad ním oči. ,,Stylesi?'' oslovil ho přeslazeně pan Watkinson a Harrymu bylo jasné, že se tomu nevyhne. ,,Ty už si dlouho nebyl, tak pojď!'' přikázal mu a on si otráveně povzdechl. Pak se přihlásil ještě Ben a Carley. Dalo by se říct, že ti nejaktivnější. Plus tedy Harry. ,,Skvělé! Teď si zvolte, kdo bude kdo a co budete představovat!''