"Já Vás jen žádám, abyste strávila čas se svým přítelem, primusko." usmál se na mě svůdné. Musím přiznat, že mě málem dostal, ale odolala jsem.

"Čas s Vámi, milý pane, můžu strávit celé dnešní odpoledne." oplatila jsem mu svůdný pohled, teda doufám.

"No dobře, ale jednou by to neuškodilo." povzdechl si. Vzal mi tašku, otevřel dveře a zase chytil kolem ramen. "Tak kam to bude sluníčko?"

"Na věštění z čísel." usmála jsem se.

Přikývl "Absolutně netuším, kde to je, takže mě veď."

Celou cestu jsme šli mlčky. Měla jsem štěstí, že teprve profesorka Vectorová otevírala učebnu.

Dny ubíhaly a já se pořád nebavila s Ronem. Zato jsem, co nejvíce času trávila s Dracem. Dělali jsme spolu úkoly, ve volných chvílích jsme se procházeli po pozemcích hradu a dokonce jsem Draca i přesvědčila, aby se přihlásil do konkurzu na chytače. I pro něj je famfrpál stejná vášeň jako pro Harryho. Dalo mi to zabrat ho přemluvit, pořád tvrdil, že teď tam už není oblíbený. Nakonec ho samozřejmě vzali, aspoň si dokázal, že je opravdu dobrý hráč a nepotřebuje k tomu otcovi peníze ani oblíbenost.

Na chodbě na nás už tolik nepokukovali, zato mnoho dívek koukalo po Dracovi. Není se čemu divit, teď mu to sluší ještě víc a ta jizva, sakra s ní je tak sexy. U Merlina nevěřím, že jsem to řekla. 

Jednou jsem se s Dracem učila v knihovně a zrovna jsem šla pro nějakou knihu, když jsem uslyšela jak se nějaké holky chychotají. Jelikož jsem primuska šla jsem jim říct ať jsou potichu. Už jsem byla skoro u nich, ale zastavila jsem se za regálem knih.

"Astorie" smála se zrovna jedna z holek.

"No co?" obořila se na ní pravděpodobně Astorie "Přece neříkejte, že není Draco sexy." řekla zasněným hlasem.

"To je." souhlasily ostatní dívky.

"Ale teď chodí s tou mudlovskou " začala jedna, ale ani to nestačila doříct, protože ji Astorie skočila naštvaně do řeči. "Takhle jí neříkej, Doro!"

"No jo já zapomněla, ty jsi ta milovnice mudlů." odfrkla si jedna z nich.

"To neříkám, ale nevidím důvod, proč byste měly říkat takové urážky, vždyť ona je jedna ze Zlatého Tria." nechápu proč nám tak začali říkat...

"Díky níž padnul Vy víte kdo..." řekla některá z nich pohrdavě.

"Chceš říct, že za jeho doby bylo líp?" zeptala se udiveně a zároveň zhnuseně.

"Víš jaký na to mám nazor." řekla ta samá dívka.

"Hrozný." odfrkla si Astorie "ale teď tu řešíme něco jiného. Myslíte že se Dracovi líbím?"

"Musíš, vždyť po tobě pokukuje celý Zmijozel." přitakala jedna.

"Víte co? Zeptám se, jestli se mnou nepůjde do Prasinek na máslový ležák." řekla odhodlaně.

"Jak romantické. Měla bys ho spíš vzít k madame Pacinkové."

"Fuj tam to nesnáším."

"Nebo ho pozvi na Křiklanův vánoční večírek." zasnila se jiná.

"Ten je za dlouho, to by mi ho mezitím mohla sbalit Grangerová." řekla nesouhlasně  Astorie.

Sakra! Bodlo mě to u srdce. Jo přesně tak žárlím! Vystoupila jsem k nim.

"Jste v knihovně. Buď drbejte potichu nebo jděte někam jinam." řekla jsem tvrdě.

"Ehm jasně." řekla jedna z nich a já poznala po hlasu, že to je Astorie. Zahleděla jsem se na ní. Byla ze Zmijozelu jako její kamarádky a mohla chodit tak do pátého ročníku, měla tmavě hnědé až do černa vlasy, zelené oči a až moc hezký  obličej.

Neschovávej se Kde žijí příběhy. Začni objevovat