Ještě, že jsem zapomněl zavřít!
Z pohledu Marinette
Fajn...
Nádech, výdech...
Právě jsem se dala dohromady s Kocourem...
Pane...
Bože...
To nejdivnější na tom je, že ho asi fakt miluju...
Mysli Dupain-Cheng, kdyby jsi ho nemilovala, tak se s ním nelíbáš...
Uklidila jsem kartáčky a zavřela za sebou dveře.
Vlezla jsem do ložnice a sebrala tam peřinu a polštář.
,,Marinette? Proč se pořád usmíváš?" Vylétla Tikki ze svého úkrytu.
Hups, úplně jsem na ní zapomněla!
,,Ty jsi to neslyšela?"
,,Jo, to nešlo neslyšet" odpověděla a přitulila se mi ke tváři.
,,Jsem tak šťastná!"Vypískla jsem a Tikki se radši letěla schovat do šuplíku.
,,Promiň, bude to jenom dneska" omluvila jsem se.
,,V pořádku" odvětila a já šuplík nechala trochu otevřený.
Lehla jsem si na gauč a přikryla se.
Co když nás Kocour vykrade?!
Moment...
Ne.
A kdyby jo, tak bych si to s ním vyřídila jako Beruška.
A to by teprve bolelo!
Počkat...
To znamená, že..
Mě miluje jako Marinette...
Jsem zvědavá co udělá, až zjistí, že jsem Beruška...
A k tomu všemu...
Kdo je on?
Třeba ho znám...(Neboj Mari, vůbec ho neznáš😂)
Nebo jsem ho třeba někdy potkala...(Taky jsi ho ani nikdy nepotkala😂😂 Fajn, tohle už radši nebudu komentovat😂👍)
Když jsem začínala přemýšlet nad naprostýma kravinama, usnula jsem.
Pohled Kocoura/Adriena
(Ano, přesně tak... Začalo mě bavit psát z pohledu Adriena... Po 30 kapitolách! Potlesk!😂👏)Otci jsem nemusel vlastně ani nic říkat.
Bylo 23:46 a on spal.
Nathalie mě zrovna přišla zkontrolovat.
Jako bych byl malej...
Stačilo zamknout a oznámit, že jsem unavený.
,,Stejně nechápu proč nemůžeš spát doma. Máš to tu větší" pronesla ta otravná, chlupatá, smradlavá, zlá a bezcitná koule.
,,To nepochopíš. A navíc...Teď můžeš sníst celý camembert" Zamával jsem mu s tím nechutným sýrem před obličejem.
,,Klidně si tam spi. Mě už je to jedno" oznámil zhypnotizovaně a sebral mi camembert z ruky.
Za chvíli z něj nezbylo nic jiného než...uhh...
Zkrátka z něj nezbylo nic.
,,Plaggu, drápky!"
Rychle jsem vyběhl a opatrně za sebou zavřel okno.
Vyběhl jsem směr Marinettin dům.
Za chvilinku jsem stál u poklopu a otvíral bránu za mou princeznou.
,,Jsem tu, jak jsi se mě...-"
Ona usnula!
Awwww!
Tohle je tak strašně cute!
N-e-e!
Kawaii!
Ale nemůže spát na gauči...
Pomalu jsem ji zvedl a odnesl na postel.
Přikryl jsem ji a sám se svalil na gauč.
Chvíli jsem ji pozoroval, dokud jsem sám neusnul.
Jenom jsem chtěla říct, že tahle knížka bude mít ještě maximálně 5 kapitol...
Jo, blížíme se ke konci😭😭
Ale FF na ML mě baví, takže s nimi budu na Wattpadu strašit ještě dál😂👌👏
No nic, zatím ahoj a děkuji za všechno💕💕💕

ČTEŠ
City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]
Fanfiction,,Marinette, poslouchej-" ,,Ne! Vypadni" ,,Mari, to jsem nebyl já-" ,,Ne?! Tak kdo?! Máš k tomu perfektní důvod!" ,,Nemám! Mari, já takový nejsem! Vážně" ,,Víš, že jsem tomu dřív i věřila?! Že jsem věřila, že jsi jiný? Sakra! Já tě dokonce-" ,,C...
30. Friendzone?!
Začít od začátku