Parilis - Smutné Bradavice

Hodina lektvarů 1/2

***

Trojice dětí se protáhla tajným vchodem pod vrbou mlátičkou a James vykročil jako první. Hůlkou si svítil na cestu a natahoval uši, jestli nezaslechne něco divného. Chodba však byla tichá a jediný zvuk, který se odrážel od pavučinami pokrytých stěn, byla ozvěna tichého našlapování jejich kroků.

Jeden po druhém postupně vstoupili do krbu a nechali se přenést do podzemních prostor. Teprve když je obklopily stěny, pokryté malbami kouzelných tvorů, a nad hlavami jim zazářil magický kruh, jako kdyby z nich spadla všechna tíže a oni se konečně mohli pořádně nadechnout. Měli pocit, jako kdyby po dlouhé době přišli konečně domů. Aniž na sebe pohlédli, vydali se temnou chodbou do knihovny, aby mohli vrátit vypůjčené knihy. Každý ponořen do svých chmurných myšlenek.

Rose přešla k policím s rubínovými svazky a vrátila vypůjčenou knihu na své místo. Po celou dobu však působila značně ztuhle. Napnutě. Pohybovala se se stejnou podivnou strnulostí, jako oba chlapci, kteří si se zvláštním zaujetím prohlíželi police plné knih.

„Vůbec se mi to nelíbí!” prsknul nakonec Hugo a upoutal tak na sebe pozornost obou sourozenců. James jen povytáhl obočí v tiché otázce.

„Proč se vrátil až teď? A proč nám o tom nikdo nic neřekl!“ rozčiloval se. Jeho sestra jen zavrtěla hlavou a vytáhla z police nad svou hlavou objemný rubínový svazek.

„Popravdě se ani nedivím, že nám to neřekli. Po tom všem, co se stalo, už nám nevěří.“

„Rose má pravdu. Navíc pro ně musel být dost šok, když zjistili, že Patricie toho o naší rodině ví víc, než my sami.“ založil si James ruce na hrudi a opřel se o police za sebou. Nemohl však popřít, že i pro něj to bylo docela překvapení. Ovšem na rozdíl od dospělých, on s dvojčaty znal důvod, proč tomu tak bylo. To Ronanovi oči, které zdědila Aria, jim ukázali všechna ta tajemství.

„A nebylo by přece jen lepší říct jim pravdu?“ mračil se Hugo dál.

„Neříkám celou, ale jen část."

„To ne. Ještě není ten správný čas. A i kdybychom jim řekli pouze to málo, co můžeme, stejně by nám nevěřili.” vrtěl hlavou James.

„Ale hlavně Parilis měla důvod, proč to ředitelce sama neřekla. Nemáme právo vyzradit její tajemství.” vložila se do debaty Rose, zatímco se i s knihou usadila na jeden ze tří vyčarovaných polštářů. James jen opět souhlasně kývl a pohodlně se uvelebil na tom svém s rukama za hlavou. Zadíval se do stropu, odkud mu velký modrý Fénix trpělivě oplácel pohled.

„Neměl by jsi se učit? Pokud vím, hned zítra tě čekají nějaké testy.“ zadívala se dívka na bratra přísně. James však jen mávl s nezájmem rukou.

„Brumbál bude v pohodě. Stejně mě už nemůže naučit nic nového.” zívl.

„To je sice pravda, ale nemůžeš na něj přeci vybafnout s Hadí magií.” nepřestávala si dělat starosti. Její dvojče mezitím už stihlo obsadit třetí z vyčarovaných polštářů a teď hlasitě chrápalo. Rusovláska se na Huga jen nesouhlasně zamračila, než opět začala věnovat svou plnou pozornost staršímu z obou chlapců.

„Neboj se. Vím, že to udělat nemůžu, ale docela by mě zajímalo, jak by se dospělí tvářili, kdyby se to dozvěděli.” James se zašklebil a v tu chvíli Rose až bolestně připomněl maličkou čarodějku. Musela si však přiznat, že i ona byla hodně zvědavá. Stočila svůj pohled zpět ke knize a za chvíli už přestala vnímat své okolí.

***

Patricie vyšla z koupelny a lítostivě se zadívala na nerozestlanou postel, patřící Rose Weasleyové. Hned vedle se v rohu krčila postel se zataženými závěsy patřící té malé čarodějce, která se do školy dostala pod jejím jménem.

Zvědavě přistoupila blíž a natáhla ruku k rudým nebesům, když tu sebou prudce trhla. Její ruku sevřela tmavá dlaň a zabránila jí tak roztáhnout závěsy na posteli.

„Myslím, že tě Zoo varovala. Nech to být.”

Patricie se otočila na černovlásku, stojící po jejím boku a překvapeně zjistila, že se dívka mračí.

„Cože?” zamrkala.

„Nech to být. Máš štěstí, že tu jsem já a ne Rose, jinak bys s ní měla hodně velké problémy. Jestli chceš mít šanci, že se s tebou budou chtít někdy skamarádit, uděláš nejlíp, když se budeš řídit našimi pravidly. To znamená, nestrkat nos do věcí, do kterých ti nic není.”

Rusovlasá dívka si překvapeně prohlížela tmavší z exotických dvojčat. Xia měla vlasy spletené do droboučkých copánků, ve kterých měla (stejně jako její sestra) zapletené barevné korálky, avšak na rozdíl od Zoo neměla vlasy vyčesané do vysokého ohonu, ale spletené do silného copu, který jí spadal téměř až do poloviny zad. Včera na Patricii působila dojmem, že se umí jen smát a šibalsky šklebit. Dnes dívka s jistou dávkou překvapení zjistila, že se umí i mračit. A že když to udělá, je děsivější než její dvojče.

„Dobrá jen... Dovol mi jednu otázku.” souhlasila Patty nakonec, protože si tuhle černovlasou dívku rozhodně nechtěla proti sobě poštvat.

Xia jen pozvedla obočí a naklonila hlavu na stranu v tichém pobídnutí, ať mluví.

„Často nespí ve své posteli?”

„Většinou.” černovláska naházela své i sestřiny učebnice do jedné brašny a zamířila ke dveřím.

„A kde tady spí?” zastavila ji ještě Patricie další všetečnou otázkou. Xia už však neodpověděla, jen lehce rozmrzele zavrtěla hlavou, než opustila pokoj.