!!!POZASTAVENO!!!
Unni bydlí se svým tátou na farmě. Matka jí umřela před dvouma lety při autonehodě. Teď je Unni 15 let. Chodí na Videregående skole v Ås. Je to velmi nadaná žačka, ale po smrti její matky nemají dost peněz. Její táta pracuje jako t...
Jeli jsme asi tak půl hodinu a pak jsem zahlédla ceduli Oslo. Na nic jsem se radši neptala a zaposlouchala jsem se do písničky, kterou hráli v rádiu. „ Tak co těšíte se holky?" Zeptal se Patrick. „ Jasně!" Odsouhlasily jsme. „ Jak se jmenuje tato písnička?" Nedalo mi to a zeptala jsem se. „ Darkside od Alana Walkera. Líbí se ti?" Darkside to si musím zapamatovat. „ Jo docela jo."
Patrick zaparkoval na parkovišti u přístavu. „ Tak holky vystupovat jsme tu." Foukal docela vítr, ale sluníčko krásně svítilo a hřálo. V Oslu jsem byla naposledy s maminkou. Byly to krásné vzpomínky. Musím říct, že Oslo se moc nezměnilo od té doby.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Patrick nás vzal hned do první kavárny, která stála nejblíže. Já jsem si dala čaj a čokoládový dortík. Laila si dala bílý asi s mákem a čaj. Ari si dal jenom kafe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak nás Patrick vzal rovnou do obchodního domu na nákupy. Musím říct, že to bylo opravdu úžasné odpoledne. Prošli jsme všechny obchody co tam byly. Já i Laila jsme najednou měly tolik nových outfitů. Mohla jsem vyhodit to staré oblečení, které bylo děravé, smradlavé a seprané. Cítila jsem se jinak. Jako bych to ani nebyla já. Najednou jsem měla všechno co má každá průměrná holka v Norsku. Měla jsem líčidla, oblečení, boty, hodinky, dotykový mobil, sluchátka a byť malou, ale pořádnou hrdost. Zpátky jsem se vracela se zvláštním pocitem, nová, krásná a vděčná. Ani jsem nevěděla jak mám Patrickovi poděkovat za tohle všechno. Do děcáku jsme přijeli přesně. Paní Tofte nás poslala do pokoje s tím, že jsme určitě už jedly, což jsme jí potvrdily, rozloučily jsme se s Patrickem a s kufry plnými nových věcí jsme se vrátily do pokoje. ( Ano, Ari nám musel koupit i kufry, protože jinak bysme ty tašky neunesly ani náhodou.) Obě jsme se vysprchovaly, připravily jsme si věci na zítřek a šly jsme spát. Konečně!
Nová kapitolka je tu! Trošku je tady víc obrázků než obvykle, ale přijde my, že k téhle kapitolce se to krásně hodí. Jako obvykle se omlouvám za chyby a překlepy, přece jenom jsem pořád člověk.😄 Unni je teď šťastná jako blecha spolu s Lailou. Ale v hlavě Unni vyvstávají myšlenky jako: Co tomu řeknou ve škole? A co táta? Bude se zlobit? Budu muset Patrickovi vrátit peníze za to všechno? Jak to teď se mnou bude? Mám to říct tátovi nebo to před ním skrývat? Unni teď budou čekat další problémy, šikana, zrady, ale i dobré zprávy a šťastné chvíle. Mějte se fajn. Vaše Am😘
