Bite [Namkook, BTS CZ]

18. kapitola - Back to work

"Na tohle já vliv nemám, to víš. Navíc si ho pan Kim vybral sám, takže k tomu měl nejspíš důvod," broukl neurčitě Taeyong a jakmile do místnosti vešli první mladí komorníci, seskočil na zem a opět se jej zmocnila "organizátorská nemoc". Všechny mladíky - včetně několika dívek - začal instruovat, kam se mají posadit a od všech si ještě jednou překontroloval pozvánky, které si ponechal v deskách.

"Jsou tu všichni?" zvolal dost nahlas, aby přehlušil šum rozhovorů, které mezi sebou mnozí vedli, protože spousta z nich se znala již z dřívějška a cítili tak nutkavou potřebu svěřit se s každým zážitkem, který se jim během nedlouhé služby už stačil přihodit.

"Pro ty z vás, kteří jsou tu poprvé, bych rád pronesl úvodní slovo, než se vrhneme na vaše přeškolení. Během celého dnešního dne a části večera, stejně jako celé příští dopoledne a brzké odpoledne, si projdete třemi stanovišti, ve kterých dostanete šanci zdokonalit se v úkonech, při nichž si nejste příliš jistí," začal svým typicky formálním výstupem Taeyong, který svýma pronikavýma rudýma očima zkoumal každičkého účastníka školení, přičemž nejvíce pozornosti si pro sebe ukrojil Jeongguk spolu s černovlasým hochem, jehož jméno si ghúl nepamatoval. Kdyby mohl, samou radostí by skákal až ke stropu, jelikož mladý komorník jej pozorně poslouchal, nevraživé pohledy, na které si stále živě vzpomínal, byly ty tam, stejně jako nepříjemný kyselý zápach strachu a hořký podtón odporu, který nahradila příjemná svěžest mořského vánku, zrcadlící mladíkův klid a vyrovnanost.

"Letos se k nám také připojí kolega, který se službě ghúlům věnuje bezmála sedm let."

Nichkhun obešel barový pult a s úsměvem se poklonil, stejně jako mu úklonu opětovali i komorníci usazení za stoly. Při zmínce o délce jeho služby se vzduchem navíc roznesl krátký vzruch a obdivné pohledy či vzdechy, které pohladily komorníkovo ego hezky mezi ušima.

"Můžeme se rovnou pustit do práce, co vy na to?" komorníkův přátelský hlas a jiskry v očích si drtivou většinu přítomných získaly jako mávnutím proutku a bylo téměř nemožné dychtivé učně donutit stát v řadě za sebou, jelikož se každý chtěl dostat za pohledným mužem, který se na každého usmíval jako sluníčko. Pouze Jeongguk trpělivě vyčkával na svém místě, pobaveně se pro sebe zubil a zapisoval si některé věcí, které by se mu mohly v budoucnu hodit a on by mohl svému zaměstnavateli - závislém na tomto populárním nápoji - připravovat tu nejlepší kávu na světě.

Do chřípí vnikla ostrá kořeněná vůně doprovázená těžkým kávovým aromatem. Nemusel ani zvedat zrak, aby vytušil, kdo se na něj přišel podívat.

"Rád vidím, že jsi celý a zdravý," utrousil na oko nenuceně ghúl, kotník si opřel o koleno druhé nohy a pohodlně se opřel do židle, která se díky své pružnosti ohnula maličko dozadu. "Pořád vůči mně chováš averzi?" dotázal se dotčeně, když se nedočkal žádné reakce, což ani trochu nelichotilo jeho upovídané, po pozornosti prahnoucí povaze.

"Vlastně, abych pravdu řekl," odkašlal si s tajemným úsměvem na rtech, škádlivým pohledem v oku a smíchem zadržovaným někde hluboko v hrdle. "Jsou dny, kdy bych raději sloužil vám, než panu Kimovi," vypustil z úst nakonec a drobné uchechtnutí si nemohl odpustit, jakmile zahlédl roztomilý poprašek růžové barvy na ghúlově tváři.

"Opravdu?" vydechl ohromeně s dlaní přiloženou na srdci, které rychle tlouklo a cítilo se obzvláště poctěné. "No, jsem každopádně rád, že se ti prozatím daří. Očekával jsem, že budu od tvého zaměstnavatele řešit několik stížností týdně."

Jeonggukovo svědomí zabolelo až v jeho žaludku, kde jej tížilo jako kamení, žilami se prohnal chlad projevující se jako husí kůže od krku až po paže. Sesunul se na židli o něco níž, mezi prsty sevřel propisku tak silně, div se mu ji nepodařilo rozlomit na kousky.