Max Tears [1] ✔️ Avengers

28 | Stevovy věci [1/2]

Michael se zrovna s někým pral, když po mne dva skočili. Každý mne chytil za jednu paži a odtáhli se od sebe tak, že jsem byla mezi nimi, neschopna pohybu. Třetí toho okamžitě využil a zbraní mne hodil do břicha. Okamžitě zareagoval dávicí reflex a já měla co dělat, abych zde nehodila šavli. Na to ihned zareagovala moje puma a skočila po něm. Nebudu zde popisovat, co s nimi provedli, myslím, že si to každý představí až moc dobře.

V tom sem vtrhli další, tentokrát měli v ruce samopaly. Zděsila jsem se. „Musíme pryč!" křikla jsem a všichni jsme se synchronizovaně rozeběhli směrem pryč. Mířili jsme na terasu hlavní základny. V druhém patře tohoto komplexu se nacházela velká terasa, vždy prázdná. Bylo z ní vidět na většinu areálu a tak tam Smidth často chodíval.

Vběhli jsme na ni a okamžitě se natiskli za roh ke zdi. „Tak kde máš Avengers, hm?!" začal po mně řvát Michael, až jsem mu musela zacpat ruku pusou. „Buď zticha!" napomenula jsem ho jako malé dítě. Z dálky jsem uslyšela střelbu. Zadívala jsem se směrem, kudy jsem vběhla do budovy. Spatřila jsem běžícího kapitána Ameriku v závěsu s Bartonem, vdovou a Pietrem. Poletovala zde Scarlett Witch a za ní Iron man. Nikde jsem neviděla Bruce, což mne torchu znervóznilo. Buckyho jsem také nikde neviděla, zůstali snad v jetu?

Bohužel, k nám na terasu dorazili emzáci.
„Sakra sakra sakra!" zařvala jsem a jednoho, který zrovna vyběhl prudce za roh, srazila loktem k zemi a následně ho postřelila. Skočila jsem pod nohy dalším čtyřem a podrazila jim tak nohy. Mezitím, co padali jako hrušky, stihli jsme se s Michaelem zasáhnout střelami. Ohlédla jsem se po areálu a na moment mi muselo vyskočit srdce. Všude běhali agenti Hydry se zbraněmi všeho druhu. Někteří běželi naším směrem - do budovy a někteří za Avengery, kteří se zrovna dostávali přes zeď. Scarlett Witch švihla prudce rukama a kovová brána se ve vzduchu roztrhala a rozletěla na několik kusů.

„Max!" začal řvát Steve, když se začal rozhlížet. „Tady!" zařvala jsem nazpět, ale můj řev přerušila salva střel. Michael mne strhl na zem.

„Pojď, musíme znovu dovnitř." vydechl a vyskočil na nohy. Zvedl mne za paži a stále mne držíc běžel někam do hromady chodeb.

Zničeho nic se mi podlomilo koleno u postřelené nohy a já upadla na zem. To ne, to se nesmí stát! Sakra, sakra sakra! Začala jsem panikařit, zvlášť, když naproti nám začínali utíkat další protivníci. Vedle nás byla ještě jedna volná chodba, ale všichni by jsme utéct nezvládli, nešlo to.

„Michaeli?" oslovila jsem ho rychle, jak jen si situace vyžadovala. „Max?" ohlédl se ke mne, když mne znovu zvedl. Rukou jsem se opřela o zeď. Okamžitě na ní zůstal flek od mé čerstvé krve.

„Běž." vydechla jsem a navázala s ním oční kontakt. „To nemyslíš vážně.." vjel si rukama do vlasů, zpocených od tíživé námahy.

„Udělej to pro mě." snažila jsem se ho přesvědčit. Věděla jsem, že někdo z nás tu nejspíše skončí a já si byla jistá, že to za žádnou cenu nebudou oni dva, již ne.

„Vezmu to druhou stranou." snažila jsem se dál. „Sotva se hýbeš!" začal po mně znovu řvát, z toho jak byl vystresovaný. Rvalo mi to srdce, ale zároveň jsem věděla, že je Avengers zachrání, ať se stane cokoliv.
„Prostě vypadněte!" rozeřvala jsem se nazpátek, jakmile jsem se ohlédla do chodby před námi. ,,To neudělám!" začal se přít.

„Vypadni! Sakra zmiz odsud!" zařvala jsem, že se trochu pozastavili i agenti naproti nám. Michael zmlkl a skoro dvě sekundu na to praštil pěstí do zdi tak, že se z ní oloupala nepěkná vrstva omítky.
„Vy-pa-dni!" okřikla jsem ho tak hrubě a naléhavě, až se mi postavily chlupy na rukou.