Nerozhodný [MadaNaru - Čtenářská povídka] ✓

29. Blázen

Madara si povzdychnul.

,,Pojď se mnou domů,"

,,Ne,"

,,Myslíš si, že tě tu nechám?"

,,Jistě! Proč taky ne?! Proč jste za mnou šel?! Myslel jste si, že snad ze zhrzený lásky, chci skočit pod vlak nebo co?!" rozkřičel se na něj najednou, ,,Tak to vás můžu ubezpečit, že ne! Za prvé vlakový nádraží je docela dost daleko a než bych se tam dosral s těmahle rychlochůdama, všechny vlaky by mi ujely!"

Madara dostal tik do obočí a jeho koutky se roztáhly do úšklebku. Jistě, sebevražda nebyla nic vtipného, ale v podání Uzumakiho Naruta, to prstě bylo vtipné. Všimnul si, jak se najednou lidé pozastavují, šeptají si a dívají se na ně. Zajímavé, jak najednou zbystřila jejich pozornost, když si všimli nějakého pozdvižení.

,,Takže se mnou dobrovolně nepůjdeš?"

,,Ne! A jděte už konečně do prdele!" vztekal se.

,,Fajn, myslel jsem, že to půjde po dobrém," zamručel Madara a postavil se na nohy. 

Stoupnul si naproti mladému blonďákovi, který se na něj lehce překvapeně díval a než se nadál, už byl přehozen přes Madarovo rameno, jeho berle byli v jeho rukách a Madara i s ním si to štrádoval pryč z parku.

V prvních vteřinách byl Naruto tak šokovaný, že zůstal jenom strnule viset, ale pak se hodně rychle vzpamatoval a začal zuřit ještě víc.

,,Koukejte mě pustit na zem, do hajzlu!" vztekal se a bušil mu pěstmi do zad a zdravou nohou se ho snažil nakopnout.

Madara jenom protočil očima a ušklíbal se na lidi, kteří na ně zírali.

,,Do hajzlu zavolejte někdo policii, tohle je regulérní únos! To všichni budete jenom stát a čumět?!" křičel Naruto pisklavým hlasem, který mu přeskakoval.

Taková potupa!

,,To nebude potřeba, mladá paní, je to blázen, zapomněl si vzít prášky na hlavu a pak to takhle dopadá. Vidíte, že je zraněný, jsem jeho opatrovatel, nechci jen, aby si ublížil." přiskočil rychle a pohotově Madara ke starší ženě, u které si všimnul, že najednou z tašky tahá mobilní telefon.

S policií rozhodně nic dočinění mít nechtěl.

,,Oh, chudák chlapec," pokývala uznale a soucitně hlavou.

,,Co?! Jakej blázen?! Ty jeden prašivej idiote! Koukej mě pustit na zem!" vztekal se Naruto dál.

º•º•º

I přes všechny nadávky a vzteklý křik a nehorázné pobavení a cirkus pro ostatní kolemjdoucí, kteří se jim smáli, nebo respektive jenom bezmocnému Narutovi, ho Madara donesl do svého bytu. Došel s ním do ložnice, kde s ním ne moc soucitně praštil o postel.

,,Au, sakra!" zavztekal se znovu blonďák a chtěl se z postele dostat pryč, ale Madara ho dlaní přišpendlil do měkkých peřin a zasednul ho.

Blonďák se chtěl začít bránit a začít ho zasypávat pěstmi, když nadávky nestačily, ale starší muž mu pohotově chytil ruce, přirazil mu je vedle hlavy. Nebezpečně se k němu sklonil. 

,,Teď budu zase chvíli mluvit já, ano?" zašeptal u jeho ucha a pak se nahnul nad jeho obličej.

,,Já ale nic slyšet nechci! Naprosto mi stačilo to, co jsem už slyšel!" vztekal se a cítil, že se mu do očí opět hrnou slzy.

Nechápal, jak je možné, že je pořád nějaké má. Vždyť dneska musel vybrečet snad minimálně menší jezero.

,,Zaryl ses mi pod kůži, jako ještě nikdy nikdo a to je právě ten důvod, proč s tebou nemůžu být, i když bych moc chtěl," zašeptal a zarýval se černočerným onyxem do promodralé laguny.