The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|

T w e l v e

Měla jsem neskutečný strach, že Tristan má můj podfuk přijde brzy. Je dost možné, že jeho pomstu nepřežiju.

,,Elijahu, víš jak moc miluji tvou společnost? To, jak se mnou dokážeš vést dlouhé konverzace. To jak jsi starostlivý o svou rodinu a blízké. Jde opravdu vidět, že všechny monstra nedělají monstrózní věci." Trochu jsem se unesla a vyjádřila své city. Musí vědět, co cítím. Taky se mohlo stát, že by tato slova nikdy ode mě neslyšel.

,,Já taktéž miluji tvou společnost, Sarah. Troufám si říct, že jsem tě opravdu dobře poznal. Vím, jaká jsi tam vevnitř. Jsi pravý opak toho z venší." Usmál se.

Políbila jsem ho, musela jsem. Nikdy jsem necítila nic takového. Tenhle pocit byl nepopsatelný. Mít někoho, jako je právě Elijah. Utrápilo by mě k smrti, kdybych si jej někdy postavila proti sobě.

,,Já teď doufám, že se to tam nahoře nezvrhne. Evakuujeme se před garáž." Slyšela jsem prohlásit Damona přiblblou poznámku.

Elijah nad jeho slovy protočil oči. ,,Kde je vůbec William?" Zeptal se. ,,Dobrá otázka."

Rychle jsem proběhla celý dům. Nikde nebyl. Dokonce mi ani nezvedal telefon. Tohle rozhodně není nic dobrého. Snažila jsem se nepanikařit. Elijah o mém podvodu nic nevěděl a ti dva dole už vůbec ne.

Po pár minutách mi zpráva od Willa, což mě neskutečně uklidnilo. "Tohle nebylo moudré, za chyby se platí, Sarah." Tohle nepsal Will ani omylem. ,,Elijahu, moc se omlouvám, musím jít za Willem. Chce se mnou vyřešit nějaký osobní problém." Vyhrkla jsem se sebe. Určitě mi tohle nesežral, ale bylo mi to v tuhle chvíli opravdu jedno.

,,Jistě, nashledanou později." Ocenila jsem, že to nijak nerozmazával a odešel. Ihned jsem volala Kolovi, že mám problém.

Prohledali jsme snad každý kout Mystic Falls. Po Willovi nebyla žádná stopa. Po cestě jsme si vypůjčili od Alarica pár srandiček se železníkem. Znovu jsem zavolala na Willův mobil a tiše doufala, že mi jej Tristan zvedne.

,,Sarah, hledáš něco?" Nemohl mě ten arogantní blbec ještě více vytočit. ,,Kde jsi? Já-já ti ten náhrdelník opravdu vrátím, jen nech Willa žít. Už žádné podfuky." Podala jsem do telefonu Oscarový výkon. Slzičky zaberou vždy a na každého, to je zásadní pravidlo. ,,Jak ti mohu věřit?"  Uchechtl se Tristan, zřejmě se vyžíval v tom, že se "trápím". ,,P-prosím." Zavzlykala jsem. Kol jen zaujatě sledoval můj výkon.

,,Dobrá. Pod ruinami starého kostela. Přijď sama." No to se spolehni. Položila jsem telefon a hned se vydala na místo. ,,Musím jít sama, Kole." Zastavila jsem ho.

,,Ne, kdyby bratr věděl, že v tomto jedu s tebou a nechal jsem tě tam jít bez dozoru, zabil by mě!" Začal vyšilovat.

,,Musím jít sama. Věř mi, prosím. Kdyby něco, hned di hodím echo." Ujišťovala jsem jej, že vše bude v pořádku. I když jsem o tom těžce pochybovala.

,,Dobrá. Ale jestli se ti něco stane... no utíkej, skoro švagrová, než si to rozmyslím." Zasmála jsem se a rychle se přemístila k ruinám. Měla jsem strach, Tristan je velmi krutý. Nedokážu si ani představit, co mohl Willovi provést.

Na Tristana vždy platily moje slzičky, proto budu v tomhle triku pokračovat. Nic lepšího mě momentálně ani nenapadlo. Naběhla jsem pod ruiny kostela a čekal tam na mě ten nejhorší pohled, který mě kdy potkal.

Tristan Willa naprosto zničil. Byl celý potrhaný a od krve. Víc zničeného jsem jej nikdy neviděla. ,,Vítej, má drahá. Konečně ses rozhodla udělat správnou věc? Ty víš, že já druhou šanci nedávám, ale k tobě stále chovám city, Sarah. Proto mi dej ten náhrdelník a můžeme se rozloučit." Jeho hlas už nebyl tak arogantní.