Prolog

6 2 1
                                    

Lucas:

"To si ze mě děláte srandu ne?!" zařval jsem na svou mámu a sestru. "Lucasi seš uzavřenější než vejce! Tohle ti prospěje." řekne máma klidně, což způsobí že můj vztek poleví, možná trochu maličko...Ok tak jo už jsem bez vzteku, což je k vzteku. "A proto jste mě přihlásili na ten výměnný výlet??" "Nás." opraví mě Beth. Je to moje sestra, dvojče. Nejotravnější člověk pod sluncem. No jestli teda není ona sama Slunce, jelikož neznám nikoho, kdo by  se zvládl usmívat 24 hodin v kuse. Ne to zvládne jenom Beth.  "No jo tak jo budu na nějakém stupidním pobytu, ale jestli si zlomím nohu nebo mě nikdo zabije, tak moje chyba to není."ušklíbnu se a máma s Beth se rozesmějí. "Neboj bráško, já jsem spíš pro variantu, že potkáš nějakou holku a zabouchneš se do ní." zazubí se ségra. Málem se udusím snídaní. "Cos to řekla?!"  vytřeším oči. Máma se smíchem spadne ze židle a to už to nevydržím a taky vyprsknu smíchy. Je mi a hádám že i vám jasné že NEJSME NORMÁLNÍ.


Amélie: 

"Seš si jistá Ami? Nevím jestli je to dobrý nápad." řekne mi máma starostlivě. "Anoo, mami jsem, není mi už dáávno pět" houknu na ni od televize jelikož jsem líná se otočit. Máma mě ovšem překvapí že sebou praští na pohovku, div JÁ z něj neslíznu. "Mamíííí!"vypísknu jak myš. Máma se rozesměje a já protočím panenky. "To není fér mami, vážíš TŘIKRÁT TOLIK co JÁ!" "Amélie Sofie Karbenová!"naštve se na oko máma a já se rozesměju. Moje máma je skvělá i když vím, že je stále zničená z tátovy smrti. Ale už si to nedává za vinu, což je pokrok, za který budu nadosmrti vděčná. "Ami, opravdu chceš jet na ten výměnný pobyt. Chci tvé konečné rozhodnutí." Zářivě se na ni zazubím a řeknu: "Ano jsem připravené." Tohle je můj začátek a skáču do něj no,...kufrem napřed.

Láska vs. sportWhere stories live. Discover now