,,Hodně štěstí," řekla Hugovi a pořádně ho objala.
,,Budeme ho potřebovat," usmál se a líbnul dívku do vlasů.
,,Proti Kanadě určitě, ale věřím, že to zvládnete," usmála se a dlouze ho políbila.
A to byl poslední polibek, který od chlapce dostala.
Zápas prohráli a zklamaný obličeje všech českých hráčů, bylo k nevydržení.
I dívce steklo pár slz, protože ti kluci na to měli. Mohli vyhrát, ale nepadali góly.
Všichni na tom byli velice špatně a proto se je rozhodla moc neoslovovat.
Večer na pokoji, ležela v posteli a prohlížela si všechny fotky. Od začátku až do konce. Věděla, že nic takoveho se jí v životě už nestane.
I když chlapci prohráli, užila si to na maximum.
Splnili se jí sny.
Bohužel to samé se nedalo říct na druhé straně.
,,Nechápu to, měli jsme na tu placku," zařval Hugo a ve vztaku bouchl do zdi.
,,Uklidni se brácho, všechny nás to sere," zamumlal Myšák, který měl stále červené oči od pláče.
,,Mám se uklidnit? Bylo to moje poslední mistrovství a já se ho rozhodl vyhrát. Já už to nikdy nezažiju. Nikdy."
,,Ale no tak, stávají se i horší věci," řekl.
,,Všichni na nás spoléhali a my je zklamali. Opět se nám to nepovedlo. Něco je špatně," řekl a znova bouchl do zdi.
To už vyděsilo i dívku o pokoj vedle a tak rychle běžela na pokoj, kde chlapec bydlel.
Zaťukala a čekala až jí někdo otevře.
Po chvilce se ozvalo cvaknutí zámku a naproti ní se objevil on. Objala ho, pevně.
,,Pojď ke mně prosím," zašeptala.
Chlapec přikývl a pomalu došel k ní do pokoje.