R Ů S T
Během několika následujících měsíců je James pozván, aby Swannovy několikrát navštívil, a dává si velký pozor, aby s Elizabeth nebyl nikdy sám. Večeře, čaj, procházky po stezce s výhledem na přístav, dokonce je jednou doprovázel do divadla. Jamesovi se inscenace příliš nelíbila, ale ocenil guvernérovu lehkou spokojenost a Elizabethinu naprostou radost z toho, že je ve společnosti. Zjistil, že si vychutnává jejich vřelé zacházení s ním i s ostatními, a přemýšlí, jestli je to takový pocit, být součástí milující rodiny.
Potlačí tu myšlenku téměř okamžitě, jakmile si uvědomí, že ji má.
---
Při jedné příležitosti se Elizabeth rozhodne, že ho navštíví v pevnosti a přinese s sebou košík čerstvého pečiva, a velkoryse nabídne, že se s ním podělí, samozřejmě pod dohledem své vychovatelky. Rozesměje ho svým oživlým popisem svých posledních eskapád, a když to udělá, sedí na svém sedadle trochu vzpřímeněji a v tmavých očích jí září pýcha. Je docela vtipná, ta jeho Elizabeth.
I tuto myšlenku potlačuje. Pozdě do večera se kárá, že si vůbec dovolil podlézat představě, že by mohla být jeho. Je to děvče, ty pse, nadává si, zatímco zírá do prázdné láhve rumu. Co to s tebou sakra je?
Té noci sní o svém dětství, sleduje záda svých dvou starších sourozenců, jak před ním ustupují, jak klopýtá vpřed nejistýma nohama. Nezáleží na tom, jak moc jejich jména svým chlapeckým hlasem volá, nikdy se neotočí, zmizí v hluboké mlze a nechají ho úplně samotného ve tmě.
Hodlá se jí pak nějakou dobu vyhýbat, ale guvernér Swann ho o pár dní později prakticky přepadne v pevnosti a pozve ho na partičku whistu a kávy. Jeho tvář je tak otevřená a důvěřivá, že se Jamesovo odhodlání rozpadá v prach.
Upřímně, je to trapné. Je to jeden z nejuctívanějších námořních kapitánů v Karibiku, kterého si váží jeho spojenci a kterého se bojí jeho nepřátelé. Tráví dny štěkáním rozkazů na námořníky i mariňáky a dělá, co může, aby se prezentoval jako absolutně nevzrušený. Nic z toho však neznamená ani za mák, když čelí guvernérovu zdvořilému zklamání.
Takže jde a večer se ukáže jako nečekaně zábavný, Elizabeth i slečna Morrisová se zapojí do hry a oba muže tvrdě porazí. Weatherby Swann je velkorysý ve sdílení své drahé brandy a smíchu, a i když je James obvykle sentimentální opilec, překvapuje ho, jak nakažlivá je guvernérova dobrá nálada.
---
Příště, až přijede na návštěvu, Elizabeth se slečnou Morrisovou jako doprovodem předvede plody své práce na klavíru. Učí se zřejmě rychle, i když guvernér Swann dosvědčuje, že je to čiré utrpení, přimět ji, aby skutečně cvičila bez publika. Proto se nikdo z přítomných nestydí za své komplimenty. A Elizabeth září pod jejich štědrou chválou.
---
Koncem září dochází k boji, zatímco on je s Neohroženou na jedné z jejích rutinních plaveb. Ukáže se, že nizozemský obchodník je španělský korzár plující v falešných barvách, a díky vychytralému využití vyšší rychlosti a manévrovatelnosti své lodi netrvá dlouho a plavidlo vzdá svůj let a boj skončí jen s malými ztrátami na obou stranách.
To je Jamesova první cena jako kapitána a jeho muži jsou ve skvělé náladě, když se vracejí do Port Royal, poražené lodi v závěsu. Při procházení účetních knih v kapitánově kajutě a inventarizaci jejího kontrabandu, který představuje značné bohatství, narazí James na malý mosazný dalekohled. Vlastně to není nic pozoruhodného, dokonce má na jedné straně malý důlek, ale on si ho strčí do kapsy, než vystoupí, a předloží ho Elizabeth, až ji příště uvidí.
Následujících několik dní Elizabeth vyhání služebnictvo a šplhá na každou svislou plochu, kterou může, aby získala lepší pozici, ze které bude vidět na horizont.
---
O týden později je James pozván na oslavu svých narozenin s hrstkou svých důstojníků. Ví, že má zítra schůzku u Swannových, ale stejně stráví večer opíjením se s Gillettem a Theem a dalším poručíkem jménem Toombs, i když je ze všech čtyř nejméně opilý. Později se k nim připojí skupina mariňáků, kteří byli v době, kdy si brali svou španělskou kořist, na lodi Neohrožené a irský kapitán O’Connell jim všem koupí další rundu.
James si nevzpomíná, že by poprvé oslavil 21. narozeniny.
---
Druhý den trpí kocovinou, která mu buší do hlavy. Rozhodně to není ta nejhorší, co kdy měl (alespoň tu tentokrát nejsou žádná prasata). Většinou úspěšně skrývá svou agónii, jen se prozrazuje ubohému komorníkovi, který bez varování rozhrnul závěsy v jeho kanceláři.
Naštěstí se už téměř zotavil, když dorazil k Swannovým, a u dveří ho vítá neobyčejně vášnivá Elizabeth. Uvede ho do jídelny a daruje mu kousek dortu, který mu podle svého tvrzení celý den připravovala. Upřeně sleduje, jak si neochotně kousne.
Je to nepochybně ta nejodpudivější věc, jakou kdy dostal k jídlu, ale James své rysy upravuje tak, aby vypadal uznale. Připouští, že je to dobře udělané, ale ona se rozpustile zasměje a zarazí ho dřív, než stačí sníst další vidličku.
,,Je to hrozné, já vím. Obávám se, že nemám žádný skutečný talent na pečení."
Je to hříšná malá slečna, přemítá James bez špetky jízlivosti, když mu guvernér a slečna Morrisová předkládají pečivo zakoupené v cukrárně, jasně míněné jako náhrada. Částečně má radost z jejího škádlení. Druhá část musí požádat o sklenici portského, aby dostal tu pachuť z úst.
---
James je na začátku roku pryč tři měsíce: jde o manévr u jihoamerického pobřeží, během něhož si naposledy kvůli kusu šrapnelu utrhl kus ucha. Tentokrát je však připraven, skočí od výbuchu právě včas a vezme s sebou nevědomého námořníka. Fergusona, dozví se později, když mu chlapec formálně poděkuje.
V Jamesově předchozím životě zemřel na následky zranění.
---
V dubnu se Elizabeth připravuje na cestu do Anglie, kde stráví několik měsíců ve společnosti rodiny své zesnulé matky. Weatherby Swann bude pobývat v Port Royal a s blížícím se datem jejího odjezdu je víc a víc nervóznější.
Podle Jamesova úsudku byli od sebe jen velmi zřídka a nikdy ne tak dlouho. Guvernérovi slibuje, že s ní pošle družinu mariňáků, aby byla na cestě v naprostém bezpečí. Není to tak, že by cestovala sama, slečna Morrisová, Estrella a pár sluhů ji budou také doprovázet. Swann však zná zálibu své dcery v lumpárnách a každý okamžik, kdy není v její přítomnosti, tráví v úzkosti nad jejím budoucím bezpečím.
James by to nikdy nepřiznal, ale je také úzkostlivý.
Den před odjezdem ho Elizabeth navštíví v jeho kanceláři a chová se velmi zdrženlivě jako mladá dáma, jak ji vychovatelka učí.
,,Přišla jsem za otcem," řekne mu a slečna Morrisová stojí na stráži v otevřených dveřích a předstírá, že neposlouchá. ,,Ale chtěla jsem se vás na něco zeptat."
„Cokoliv, slečno Swannová.“ Překvapilo ho, jak moc to myslí vážně.
,,Mohl byste ho prosím pravidelně kontrolovat, zatímco budu pryč? Vím, že o vás má vysoké mínění a... no, ještě nikdy jsme nebyli takhle odloučeni." Mačká si drobné ručky v klíně a unaveně se usmívá. ,,Budu mu chybět."
„Samozřejmě, slečno Swannová,“ přitaká. ,,Budu."
Pak se vážně usměje a natáhne se přes jeho stůl, aby mu stiskla ruku. Na krátký okamžik ochrne a její prsty se sevřou kolem jeho. ,,Děkuji, kapitáne."
Vstane a vyprovodí ji ke dveřím, ale ona se před odchodem zastaví a otočí se k němu, přičemž její chladná zdvořilost zmizí a odhalí vášeň, kterou od ní očekával. ,,Můžu vám napsat?"
Říká, že ano. Kdy jí řekl ne?
---
Dopisy, které mu Elizabeth posílá, jsou velmi formální, což znamená, že je slečna Morrisová kontrolovala. Ale všechny jsou psány v jejím kudrnatém, fantaskním písmu a její nezdolný a často rozmarný duch jimi stále prosvítá.
Vypráví mu o svých dobrodružstvích: o deštivých dnech, jež tráví v rozsáhlé strýcově knihovně a o slunečných piknicích na rozlehlých polích s lučními květinami. Podrobně rozebírá své bratrance, kteří jsou všichni mnohem starší než ona a mají vlastní děti. Se všemi vychází plavně, to je to slovo, které si vybrala. S oblibou vypráví o koncertech a salonech, hudbě a umění a o všech nových věcech, které se naučila a zažila.
V jedné obálce najde James malý hedvábný kapesník s neohrabaně vyšívaným okrajem z modrých mušlí a kotev, uprostřed jsou vyšité jeho iniciály. Elizabeth ve svém dopise vysvětluje, že se ji teta pokoušela naučit vyšívat, i když bez většího úspěchu. Prohlašuje dílo, které mu poslala, za jediné, které stojí za záchranu, a doufá, že mu nebude připadat příliš bezvýznamné.
James ho má v náprsní kapse, přímo nad srdcem. Zjišťuje, že když je tam, je méně pravděpodobné, že se probudí uprostřed noci, lapající po dechu, zatímco ho studená spálenina oceli kouše do hrudi.