Až teprve u auta nám došlo, že se do něj opravdu nevlezeme. Zhruba pět minut jsme okolo něj němě stáli a koukali na pět míst, na které se mělo vlézt osm lidí. Moment osm? Chvilku jsem strávila počítáním toho kolik nás vlastně je, ale nakonec jsem se stejně s osmičkou spokojila. „Tak dáme holky do kufru? Jsou nejmenší?" navrhl Matyas. „Madeline sedí u mě nebo na mně," řekl nekompromisně znějícím hlasem Jamie a další část mého těla se zase rozpustila. „A stejně je ještě jeden kluk navíc a už vidím jak někdo z nás sedí někomu jinému na klíně," ozval se Harry, Matyas kývl na souhlas a pokrčil rameny. Musel uznat, že má Harry pravdu. „Fair point."
„A já v kufru rozhodně nejedu," přidala si Katherine, aby se nezapomnělo na její přítomnost. „Fajn," ujala jsem se situace, „Tady ten sedák spolujezdce se posune co nejvíc dopředu, ale aby se tam Leovi sedělo i tak dobře. Dom bude řídit. Za sedadlo řidiče si sedne Jamie se mnou na klíně, vedle něj si sedne Cyllian, tomu půjde na klín Katherine," se škádlivým úsměvem jsem se podívala do Cyllianova naprosto klidného obličeje. „Vedle nich si sedne Harry nebo Matyas a jeden z nich půjde tomu druhému pod nohy, za Leovo sedadlo... Může být?" zeptala jsem se nervózně po krátké odmlce. „Matyas sedí mezi nohama!" vykřikl Harry a běžel si zabrat svoje místo u okna jako malý kluk. Matyas protočil očima, ale nekomentoval to. Leo se kousek ode mě opíral o berle a usmíval se na nás.
Před stadionem na nás čekal celý tým, teda samozřejmě, že čekali na Lea, ale já jsem v tom autě taky jela. Vystoupila jsem a postavili jsme se k hloučku kluků. Jamie si stoupl vedle mě a jemně mi vložil ruku do zadní kapsy u kalhot, automaticky jsem mu lehce položila ruku kolem pasu. Sama sebe jsem udivila tím, že jsem sebou ani netrhla, protože haló, který kluk mi do tohoto týdne šahal jenom tak na zadek. Zasmála jsem se sama sobě. „Čemu se směješ?" zeptal se Jamie. Odpověděla jsem s růžovými tvářemi. „Ničemu." Naklonil se ke mně a políbil mě na temeno hlavy. Usmála jsem se a pozorovala Lea, jak se snaží dostat z auta ven. „Co tu stojíte jak buzeranti," zasmál se a Katherine se nesouhlasně zamračila. „Máš něco proti gayům?" zeptala se a bylo vidět, že cokoliv než jednoznačné ne ne nepovažuje za správnou odpověď. Leo se zakřenil. „Samozřejmě že ne, lásko." Katherine pokývala hlavou a pár dlouhými kroky k němu došla a podala mu berle, aby zkrátila tady tu trapnou chvíli. Ve stejném okamžiku sem přiklusal Klaus a začal něco šeptat klukovi, kterého jsem nemohla za žádnou cenu pojmenovat. Promiň kluku. Jakmile byl se svým vzkazem hotov, narovnal se a spokojeně se usmál. „Nazdar Leo," zavolal, aby na sebe upoutal chlapcovu pozornost. Já jsem se mezitím nenápadně naklonila ještě blíž k Jamiemu. „Kdo je ten kluk?" kývla jsem hlavou směrem ke mně neznámé osobě. „Proč, líbí se ti?" zeptal se škádlivě. „Ano moc," odsekla jsem. Jamie do mě šťouchl. „Nebuď tak urážlivá, jmenuje se Jeremy a klidně ti můžu zrovna i říct, co se hezkého dozvěděl..." mrkl na mě se šarmantním úsměvem. Zvědavě jsem zvedla obočí. „Je to pokaždý stejný a pokaždý si všichni myslí, že nám udělali strašné překvapení. Všichni trenéři svých týmů tady prostě zařídili na dnešní večer něco jako afterparty, chápeš?" pousmál se. „A proč se Klaus tvářil jakoby prozradil kdo zabil Kennedyho?" nechápala jsem. Jamie ale jenom pokrčil rameny.
......
„Mám si udělat linky nebo ne?" zeptala se mně Katherine na pokoji. Já už jsem asi pět minut seděla nachystaná k odchodu. Unaveně jsem si povzdechla. Stejně bude tma a nikdo tě nevidí," zaúpěla jsem. „To znamená?" stála si na svém. „Že si je nemáš brat bože!" Měla jsem na sobě černé konversky (pardon za to jak je to slovo napsané ale já to odmítám psát jinak :D), tmavé zvonové kalhoty s vysokým pasem, tílko a rozepnutou starou košili, co se týče líčení - dala jsem si jen řasenku a vlasy jsem si párkrát pročesala, ale nakonec jsem je stejně stáhla do radoby drdolu. Neviděla jsem jediný důvod proč bych měla přípravou strávit víc jak jsem strávila se svým outfitem, což bylo celkem ve výsledku asi deset minut. „Katherine už se chystáš dvacet pět minut!" zavolala jsem na ní ve chvíli, kdy se otevřely dveře. Přišel k nám Matyas. Stoupl si naproti otevřené koupelně a prvně přejel pohledem mě a pak důkladně i ji. „Sluší vám to, jdete?" zeptal se. „Kéžby," zamumlala jsem k rudnoucí Katherine. „Dobře jdeme," protočila očima, ještě jednou se zkontrolovala a vyrazila svižným krokem před námi.
Abych byla upřímná - byla jsem v šoku. Neočekávala jsem nic moc, ale najednou jsem se ocitla v černé místnosti, kde nepronikaly žádné zbytky přirozeného osvětlení, a tak se jediným zdrojem světla v místnosti stalo červené podsvícení a divoce blikající barvy v každém rohu nebo koutu místnosti. Byl zde minibar a pár pohovek, zbytek byl volný prostor určený k tančení. Pohledem jsem našla Jamieho. Seděl v pohovce s jedním klukem a okolo něj sedělo pár dívek. „Doprdele já bych žárlila," ozval se u mého ucha zvonivý hlas mé kamarádky. Pokrčila jsem rameny a vydala jsem se k němu. Když jsem stála pár kroků od něj podíval se na mě a usmál se. Automaticky se i přes protesty svých společnic zvedl a přešel ke mně. „To má každý zimák takovou místnost?" Pořád jsem se rozhlížela s otevřenou pusou. „My například ne," usmál se a já jsem přejela pohledem holky, které se na mě mračily. Byly to TY holky, doprkýnka ony nás budou otravovat všude? „Kdo to je?" zeptala jsem se nenápadně, v rámci možností. „Někdo, kdo se mě snaží sbalit, jdeme," odpověděl naprosto nezúčastněně a táhl mě směrem k baru. „Nechceš si radši zatančit, než se opíjet?" nadhodila jsem. „Jeden panák." Zvedla jsem oči v sloup. Sedla jsem si na barovou židličku a mírně se houpala za poslouchání hudby, čekala jsem až si objedná, vypije to a budeme moci pokračovat dál. Za chvilku do mě drcl. „Na," přisunul ke mně malou štamprlku plnou narůžovělé tekutiny. „Já nechci," zavrtěla jsem hlavou. „Fajn," řekl a hned po sobě vypil oba dva panáky. Povzdychla jsem si. „Madeline uvolni se trošku," zašeptal mi do ucha a vzal mě za paži, aby mě mohl vést na parket. Zastavili jsme se někde uprostřed. Otočil si mě k sobě zády chytil mě někde mezi úrovní pasu a boků a začal se mnou tančit do rytmu poměrně rychlé písničky. Zkusila jsem se natočit bokem, abych na něj viděla, ale nepustil mě.„Jamie, ty jsi něco pil, už před tím?" zeptala jsem se, protože mi přišel od začátku trochu přiopitý a měla jsem pocit, že přestává fungovat jeho řekněme gentlemanská část mozku. Ať se opije proboha, ale nemůže s tím počkat, až se to tu teprve rozjede?! „Trošku," zašeptal a dál se mnou tančil. Přejel mi rukou po stehně a pokračoval výš, byla jsem si celkem jistá, že by nedělal nic, co by mi vyloženě vadilo, ale na tohle jsem byla moc střízlivá. „Jamie, nech mě," vysmekla jsem se mu a otočila jsem se k němu čelem. „Já asi nemám náladu na to, abys mě tady teď ošahával," řekla jsem mu, ale úplně mě ignoroval a udělal krok ke mně. „I wanna be your slave
I wanna be your master..." pobrukoval si s písničkou. Oběma rukama jsem si prohrábla vlasy. Užívej si Madeline. Frustrovaně jsem pokrčila rameny a chytila se jeho ruky, kterou mi trošku nevhodně nabízel. Podtočil mě pod ní a opřela jsem se o něj zády. Musela jsem uznat, že když jsem začala spolupracovat, už mi to celé nepřipadalo tak moc nechutné. „Uvolni se," ozvalo se mi v uchu. „Ztichni," sykla jsem, ale pokračovala jsem dokud nebyla pauza. „Musím na záchod," omluvila jsem se mu a utekla jsem. Zavřela jsem se v kabince a protřela si celý obličej. „Achjo!" zakřičela jsem si do ruk. Vyšla jsem z kabinky a koukla se do zrcadla. Nevypadala jsem špatně. Chvilku jsem jen stála a zírala na sebe, líbilo se mi, že se nehnusím sama sobě. Po pár vteřinách jsem konečně vylezla ven úplně. Očima jsem zkusila najít, svoji poslední společnost, ale uviděla jsem ho obklopeného dalšími silikonovými prsy. Do rytmu písničky jsem zaječela... opět. „Běž doprčic Jamie," řekla jsem a opustila jsem tuto tmavou místnost úplně. Za dveřmi jsem do nich párkrát kopla a sedla si na zem vedle nich opřená o zeď. Nevěděla jsem, co se sebou. Nechtěla jsem se opít, tak aby mi bylo všechno fuk jak Jamiemu a štvalo mě, že se věnuje jiným holkám....Mad ty žárlíš?... i když si za to v první řadě můžu sama, protože mi vadí jak se chová a nechci tam s ním být a za druhé on zatím neudělal nic špatného. Bouchla jsem pěstí do země a vysoukala se zpátky nahoru.
Leo na tu party nemohl jít, ze začátku mi to přišlo trochu nefér, i když to mělo svou logiku, teď jsem se toho ale chystala využít. „Zdravíčko," broukla jsem, když jsem otevřela dveře pokoje, který jsem mu radoby na třetí pokus přiřadila a konečně jsem se trefila. Ležel s mobilem v ruce. „Ahoj?" jenom mě sjel pohledem a dál se mi nevěnoval. Postávala jsem u dveří a čekala na nějakou reakci. Asi po minutě zvedl obličej a rozesmál se. „Panebože Madie, sedni si, nebo cokoliv chceš a nestůj tam jak solný sloup."
Sedla jsem si. Vlastně jsem nevěděla, co tu dělám. „Co tu děláš?" Achjo. „Nevím-"
„A kde je Jamie?"
„Můžeš mě nechat mluvit? Děkuju. Jamie je opilej a mám strach že mě znásilní - ne strach jako strach, ale prostě strach, chápeš? A když jsem odešla začal tančit s takovýma já nevím jak je nazvat slušně..."
„Takže jsi tady?"
„Takže jsem tady."
„Fajn, chceš si zatančit? Ne že bych to uměl, ale můžu kouknout na nějaké tutoriály, v kterém filmu dobře tančili?" zeptal se v celku šaramantně. „Na tu první otázku odpovím jo a ten zbytek ignoruju," zasmála jsem se a natáhla jsem k němu ruku. On se vyhoupl z postele a chytil mě za ni. „Smím prosit?" uklonil se. „Samozřejmě," zvedla jsem se a nechala se dovést do středu pokoje. „Hudba?" zeptala jsem se. „Hey Siri!" zakřičel. „Play Nothing Really Matters." Hudba začala hrát. Chytila jsem se jeho ramen a on mi položil ruce kolem pasu a začali jsme se pomalu točit. Sem tam jsem byla obdařena nějakou otočkou a nakonec jsme tančili asi čtvrt hodiny. „Už asi po desáté jsi mi dupl na nohu," postěžovala jsem si. „Já za to nemůžu," zakňučel. „Mám sportovní úraz!" dodal přesvědčivě. „Ach ty chudáčku," ozvalo se ode dveří. Natočila jsem hlavu tak, abych viděla na dotyčného, i když jsem ho bezpečně poznala podle nakřáplého hlasu. „Šel jsem se kouknout, jestli jsi v pohodě, protože jsem si myslel, že jsi na záchodě, ale tys ode mě radši utekla?" uzavřel otázkou na kterou nečekal odpověď. Mělo to znít překvapeně a dotčeně. „Jamie jsi opilý. Plazilo se tam po tobě asi dalších dvacet holek a nemáš tušení, co děláš. Nechci být u něčeho, co bych nepotřebovala nutně vidět," vysvětlila jsem a byla jsem na sebe poměrně hrdá. „Já nevím, co dělám..."
„...proč si myslíš, že jsem přišel zrovna sem? Jenom tak protože jsem nenašel lepší místnost na se* nebo co?" Abych byla upřímná, tímto mě zaskočil, ale nemohl mi tvrdit, že je střízlivý, když jsem každou jeho větu musela luštit jak Sherlock. Pokrčila jsem rameny. „Běž do prdele Madeline, jdu zpátky," nahmatal kliku a potácivým krokem šel asi opravdu zpět. Pustila jsem Lea a zvedla obočí. „Nemáš nějaký alkohol? Slabý ne moc silný, to bych zas asi nedala," plácla jsem první věc která mě napadla a ztuhle jsem si sedla na zem. „Je ožralej jak vrata, nechápu jak sem trefil, ale nebuď na něj naštvaná, tvoje jméno mu šlo jediné rozumět bezpečně," zazubil se a podal mi rum. Odšroubovala jsem vršek a napila se. Cítila jsem se jak Jack Sparrow. Skvělý pocit. „Ty máš úraz ty nemůžeš," řekla jsem když natáhl ruku a flašku jsem si nechala u sebe. „Každopádně... Já se na Jamieho nezlobím. Šel mě hledat i s 3,2 v krvi a to je sakra výkon," usmála jsem se. „Ale budu to muset nějak spravit," zamumlala jsem s flaškou u pusy.
O půl hodiny později jsem se nacházela před dveřmi, které mě dělily od nejhlučnější místnosti zde. Protáhla jsem si ramena a snažila se zpracovat to, že celý svět kolem mě není tak jistý, jak bývá. Všechno působilo tak nějak no... zůstaneme u slova nejistě. Nevím, kde zůstal Leo, ale vím, že se na mě asi momentálně zlobí. Jenom nevím kvůli čemu a taky Jamie se na mě zlobí, a proto jsem tady a to je důvod, proč se na mě zlobí i Leo. Povzdechla jsem si a otevřela jsem dveře. Vmísila jsem se do davu a proplétala se dokud jsem nenašla vyšší postavu v černém triku, která měla být Jamie. Nebyl to Jamie. „Řekni mi, kde je Jamie," poprosila jsem kluka. „Kolik jsi toho měla?" uchechtl se, „Nevím, kdo je sakra Jamie, ale já ti stačit nebudu?" zeptal se. „Ne, máš nudný oči," plácla jsem ho do hrudi a pokračovala ve své pouti. Když to vezmu kolem a kolem - nebylo tak těžké Jamieho najít. Prostě jsem musela zamířit za největším (dobře skoro největším) davem holek. Stál někde mezi nimi a nedalo by se říct, že by mu jejich společnost vadila. „Fajn, jdi do prdele Jamie," řekla jsem větu, která mi zůstala v hlavě. Propletla jsem se mezi pralesem rukou, nohou a prs až k Jamiemu. Pověsila jsem se mu na krk. Nezaregistroval mě. Přitáhla jsem si ho a políbila jsem ho. Zkusil mě od sebe odtáhnout, ale konečně mě rozpoznal. „Madeline?"
„Ano Jamie. Jdi do prdele jo?" zamumlala jsem a odlepila jsem své rty od těch jeho. Chtěla jsem dokončit svůj geniální plán a teď odejít, ale nepočítala jsem s tím, že by mohl mít větší sílu než já. Logicky. Držel mě za zápěstí a tím pádem mi je udržoval stále kolem svého krku. „Zatan... zatančíme si?" zašeptal. Proč šeptá? „Ne," ale jinak jsem neprotestovala. Nehledě na to, co hrálo za písničku se mnou začal tančit něco, co by střízliví lidé určitě jako ploužák nepojmenovali, ale snaha tam byla.
„Jsi opilá."
„Jo, kvůli tobě."
„Já jsem taky opilý?"
„Jo."
„Kvůli komu?"
„Kvůli sobě."
„Aha."
„Hm."
„Jsi na mě naštvaná?"
„Ne."
„Dobrý."
„Proč bych měla?"
„Protože jsem po tobě řval."
„Eh, tys neřval, nešlo ti rozumět, ani teď nejde."
„Pilas rum?"
„Jo, asi půl flašky."
„To bude v pohodě."
„Já vím."
„Kde je zbytek, třeba Katherine?" zeptal se. „Nevím, někde tady..."
Máte právo uspořádat moji defenestraci! Nebo cokoliv. Jsem příšerná a vy to víte a vím to i já. Ale uznejte sami, že je to teď docela mazec všechno. Je sobota 22:04 a já místo toho, abych byla někde na čochu, chci spát :D Tak jsem si dala aspoň tu práci a dopsala jsem kapitolu. Je trošku delší než normálně, takže to berte jako takovou omluvu a úplatek.
Pac a pusu
Btw ta kapitola měla vyjít už včera, proto ty kecy o sobotě, ale zapomněla jsem kliknout na publikovat, každopádně: zde to je :)