Baekhyunův pohled
Spokojeně jsem šel do školy. Sice sám, ale i tak spokojeně. Musel jsem se zasmát, když jsem si vzpomněl na včerejšek.
timeskip
Vrátil jsem se do bytu. Byl jsem zvědavej, jak to dopadne. Najednou se do předsíně přiřítil Chen s mobilem v ruce.
,,TY JSI DAL XIUMINOVI MOJE ČÍSLO?!" vykřikl, když jsem si zouval boty. S úsměvem jsem se postavil.
,,No...jo. Proč? Volal ti?" zeptal jsem se, i když podle jeho reakce to bylo zřejmé.
,,Jo! Volal mi!" vyhrkl, když jsme došli do obýváku. Sedl jsem si a položil si nohy na stolek.
,,A co ti chtěl?" zeptal jsem se zvědavě. Chenovi se najednou úplně změnila nálada. Když jsem přišel, tak mě chtěl zabít, ale teď se najednou rozněžněl a usmíval se.
,,Ptal se, jak se mám a proč nejsem ve škole. A...pak se chtěl domluvit, kdy mu vrátím tu mikinu. Tak jsme se domluvili, že mu ji donesu před zápasem do šatny. A...víš, kde celou dobu byl, když jsme spolu mluvili? Ve vaně. Chápeš to! On se mnou telefonoval, když byl nahý ve vaně." S úsměvem jsem ho pozoroval, když mu došlo, co právě řekl.
,,ON SE MNOU TELEFONOVAL NAHEJ VE VANĚ! PANE BOŽE! ON BYL BEZ OBLEČENÍ A MOKREJ A-A-A PANE BOŽE!" Chen se najednou zvedl a utekl do pokoje.
timeskip
Několik spolužáků se na mě nechápavě dívalo, když jsem se začal z ničeho nic smát. Přezul jsem se a došel do naší třídy. Sedl jsem si a připravil si věci. Těšil jsem se na velkou přestávku, protože půjdu zase za Sehunem. Šťastně jsem si opřel hlavu o dlaň. Byl jsem nadšený, že jsme se se Sehunem udobřili. Skousl jsem si ret, když jsem si vzpomněl, jak se na mě jednoho odpoledne vrhnul, když jsme měli hrát hry na počítači. Zastyděl jsem se, když jsem začal přemýšlet nad tím, jak by to mohlo pokračovat. Naštěstí mé myšlenky musely stranou, když do třídy vešla učitelka.
Šťastně jsem došel k Sehunově třídě. Tentokrát jsem ale počkal, než učitelka vyjde ven. Vešel jsem do třídy a s úsměvem si to namířil rovnou ke svému příteli. Sklonil jsem se k němu a krátce ho políbil na rty. Nechtěl jsem opakovat chybu, kterou jsem udělal včera při obědě.
,,Ahoj, tak jak se máš? Strašně jsi mi chyběl." řekl jsem, když jsem si sedl k němu na lavici. Sehun se na mě podíval. Úsměv mi zmizel z tváře, když jsem si všiml jeho výrazu.
,,Děje se něco, zlato?" zeptal jsem se nechápavě. Sehun si stoupnul s nenávistí v očích. Podíval jsem se na Kaie a Kyungsooa, aby mi to vysvětlili. Oni se na mě ale také mračili.
,,Jak se opovažuješ si to sem jen tak nakráčet a ještě mě políbit?!" zakřičel na mě. Ve třídě nastalo ticho. Lehce vyděšeně jsem polkl, zatímco jsem se mu díval do očí.
,,V-včera ti vadilo, k-když jsem tě na obědě nepolíbil." zamumlal jsem. Sehun naštvaně zatnul čelist.
,,Bavil ses dobře, když jsi mě vodil za nos a dělal ze mě naprostýho kreténa?! Bavíš se i teď dobře?!" vykřikl Sehun. Vyděšeně jsem slezl z jeho lavice a o krok ustoupil.
,,Ne-nechápu o čem to mluvíš." řekl jsem tiše. Sehun se ironicky zasmál.
,,Tak ty nevíš, jo?! Ty jsi asi zapomněl na ten dopis, co jsi mi hodil do schránky!" Nechápavě jsem na něj koukal. O čem to sakra mluví?!
,,Já ti žádný dopis do schránky nedal!" vyhrkl jsem, zatímco mi slzy začaly stékat po tvářích. Proč je najednou takový?!
,,Tak on se tam asi hodil sám, ne?! Baekhyune, přestaň ze mě dělat vola! Vem si ten svůj dopis a klidně si běž za Chanyeolem! Mně už to je naprosto jedno!" zakřičel na mě a hodil po mně nějaký zmačkaný kus papíru. Chytil jsem ho a nechápavě ho rozložil. Stačil mi jediný pohled a poznal jsem, že to není moje písmo.
,,Se-hune, ale tohle ne-ní moje písmo! Já to nenapsal!" vyhrkl jsem, když jsem se k němu o krok přiblížil. Se Sehunem to ale ani nehlo.
,,Vypadni. Už tě nechci nikdy vidět." zavrčel a otočil se ke mně zády. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil význam jeho slov. Chytil jsem ho za ruku a otočil si ho k sobě zpátky.
,,Sehune, já tě miluju. Ten dopis jsem nepsal já. Klidně...klidně ti tady něco napíšu, aby jsi viděl moje písmo nebo...cokoliv jinýho, ale nech mě ti dokázat, že jsem to nepsal já." škemral jsem, zatímco mi slzy stékaly po tvářích. Sehun vytrhl ruku z mého sevření.
,,Vypadni." zavrčel. Otočil se ke mně zase zády, ale já to nechtěl takhle nechat. Zase jsem si ho za ruku otočil k sobě. Chtěl jsem se zase začít obhajovat, ale zastavila mě rána na mém obličeji. Chytil jsem se za bolavou tvář a šokovaně se podíval na Sehuna.
,,Sehune, to už stačí." zamumlal Kai, když si stoupl k němu. Jak...jak mi to mohl udělat? Proč mi dal facku? Přes své slzy jsem na Sehuna už pořádně ani neviděl.
,,Řekl jsem, ať vypadneš!" zakřičel Sehun a ukázal na mě prstem. Chvíli jsem na něj nevěřícně zíral. Poté jsem se ale otočil a se vzlyky vyběhl z jeho třídy. Bylo mi naprosto jedno, že se na mě všichni otáčejí. Doběhl jsem ke skříňkám, kde teď nikdo nebyl. Svezl jsem se zády po mé skříňce a hlasitě se rozbrečel. Jak mi to mohl udělat? Vždyť se včera choval tak hezky. Proč si nenechal vysvětlit, že jsem to nepsal já?
,,Baekie? Jsi v pohodě?" zeptal se Chanyeol, když si ke mně sedl. Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou, zatímco jsem si schovával obličej v dlaních. Cítil jsem, jak se mi kolem těla ovinuly jeho ruce.
,,Neboj se. Všechno bude v pohodě. Už jsem u tebe." šeptal mi do vlasů a začal se se mnou kolébat ze strany na stranu. Nemohl jsem přestat myslet na Sehuna a na ten jeho výraz. Takhle se ke mně nikdy nechoval.
,,Řekneš mi, co se stalo?" zeptal se Chanyeol po několika minutách. Odtáhl jsem se od něj a setřel si slzy.
,,Se-hun se s-se mnou ro-zešel." řekl jsem mezi vzlyky. Chanyeol si mě k sobě zase přivinul.
,,Měl ses na něj vykašlat. Akorát ti ublížil." Přemohla mě další vlna pláče. Stále jsem to nemohl pochopit. Sehun se se mnou rozešel. Nebo...ne? Podle toho řvaní a facky jo, ale nic o rozchodu neřekl.
,,Když...já ho f-furt miluju." zamumlal jsem. Chanyeol se na mě naštvaně podíval.
,,A to jako proč? Vždyť se s tebou rozešel a byl k tobě hnusnej." vyhrkl. Odtáhl jsem se od něj.
,,Já nevím." zašeptal jsem.