Livie se v poslední době cítila pod psa čím dál častěji. Nemožnost ovládat svůj život bylo utrpení, které jí svíralo vnitřnosti každý den, když vstávala a tížilo její srdce i když večer ulehla do peřin. Bylo to něco, na co musela neustále myslet a co ji ničilo daleko více než nepřetržitý program. Ten si koneckonců takto nastavila právě proto, aby neměla čas myslet na svoje problémy.
V jejích komnatách se tak zastavila jen proto, aby si vzala několik knih a pergamen s perem. Na balkóně sletěla dolů do královských zahrad. Tato část byla schovaná ostatním návštěvníkům, protože se skrývala za záclonou z mateřidoušky. Elfka si sedla na lavičku a sundala si boty. Na stolek před ní rozložila pergameny a začala studovat další knihu.
Milovala historii a protože elfí historie jí už dávno nestačila, velmi rychle ji zaujala historie lidské rasy. Bylo fantastické jak si byli s elfy tak podobní a přitom rozdílní. Stejně tak bylo úžasné, že obrovské keře by jim byly sotva po kolena a Livie se musela vznést, aby si mohla přivonět.
A v této chvíli ji poprvé napadl plán dalšího útěku. Bylo to odvážné a leckdo by řekl, že i hloupé. Livie prudce zaklapla knihu. Ne, byl to geniální plán!
„Vaše Výsosti?" ozval se hlas z jejích komnat. Livie prudce škubla hlavou k balkónu a usmála se, když spatřila drobnou elfku s tmavým drdolem a šedýma očima. „Ach Livie, měla by sis najít i jinou činnost než studium," řekla nesouhlasně elfka v dlouhých pomněnkově modrých šatech. Sletěla dolů. Vedle Livie vypadala až nezdravě bledě, ale Livie byla tmavší pleti.
„Kiro, potřebuji nějak zaměstnat mysl," vysvětlila hnědovlasá elfka a stoupla si, aby se mohla se svojí přítelkyní obejmout. Jakmile se odtáhli, Kira se lehce zamračila.
„Slyšela jsem o tvojí hádce s Jeho Veličenstvem."
„To je jasné, nebude trvat dlouho a už o tom bude vědět celý zámek. Ale znám možnost, jak se z toho dostanu! Ovšem budu potřebovat tvoji pomoc. Já vím, že je to troufalé a-"
„Ať je to cokoliv, se mnou můžeš počítat vždy. Jsem tvoje společnice, kdykoliv budeš potřebovat," přerušila ji velmi neslušně Kira. „Vím, jak se trápíš, Livie. Neměla bych o svém králi mluvit špatně, ale ty máš svůj život." Livie se lehce usmála.
„V minulosti už jsem se pokusila schovat mezi elfy, ale i tam jsem příliš na očích. Nejjistější bude schovat se mezi lidmi." Princezna šla rovnou k věci. Nedělalo jí problém říct, co si myslí, což ve společnosti ne vždy mohla, ale před Kirou to bylo něco jiného. Její přítelkyně párkrát překvapeně zamrkala. „Mezi obry," vysvětlila Livie klidně.
„Já vím, kdo jsou lidé," pronesla lehce uraženě Kira, „jen je to- Velmi radikální."
„Je to nejlepší řešení mojí situace. Copak to nevidíš? Můj bratr bude dělat vše, aby mě udržel od trůnu co nejdál a na Barony se spolehnout nemohu, král je drží v hrsti. Při posledním útěku jsem se plně přesvědčila o jeho vlivu na společnost. Mezi lidmi budu moci být skrytá a až mi bude dvacet let, vrátím se zpět!" Livie byla se svým plánem více než spokojená. Přesvědčená, že má vše dokonale pod palcem, si nepřipouštěla problémy.
„Vidím, že jsi nelenila a plán skutečně máš," připustila Kira, ale nezněla příliš nadšeně. Evidentně našla v plánu její přítelkyně více než jednu chybu.
„A to jsem na to prosím přišla teprve před chvíli!" pochlubila se nadšeně princezna.
„Ach tak," odvětila černovláska chápavě. „Takže jsi ještě neměla čas přemýšlet o tom, jak se do lidského světa dostaneš?"
„Popravdě," ošila se nervózně Livie, „mám jisté informace, které by mi měli v této věci pomoci. Řekněme, že se jedná o královské tajemství."
„Ve starých laboratořích je portál, že?"
„Vskutku."
„Říká se to," řekla klidně Kira, „ale mám v tom případě něco lepšího."
„Cože? Snad nevíš o dalším portálu? Dva portály v jednom království, to by bylo-"
„Zadrž Livie! Nejde o portál, prostě- Prostě mi věř, ano?" Černovláska chytila svoji přítelkyni za ruku a donutila ji, podívat se jí do očí.
„Ale Kiro," vydechla Livie, ovšem najednou nevěděla, co říct.
„Stále platí můj slib, že ti pomůžu s čímkoliv, Livie. Pokud bys šla portálem pod hradem, ihned se o tobě dozví, ale já znám něco- někoho, kdo ti pomůže."
„Někoho?" zopakovala princezna překvapeně. Kira na ni vesele mrkla.
„Každý elf má svoji speciální vlastnost. Zrovna ty bys to měla vědět nejlépe, ne?"