Třesoucíma se rukama položil Harry kotlík na podlahu uprostřed kanceláře. Chvění mu z rukou prošlo celým tělem. Jak se mu zrychlil tep, Harry se zhluboka, konejšivě nadechl ve snaze uklidnit nervy. Na nedaleké židli byla přehozena sada jednoduchých černých hábitů, které Harry okamžitě poznal, a jak polkl, v hrdle se mu rychle usadil knedlík. Vykročil k nim a vzal látku mezi prsty.
"Vedl sis tak dobře, Harry," řekl Brumbál a přiměl Harryho, aby zvedl hlavu.
Setkal se se Snapeovým onyxovým pohledem, jeho portrét byl vrácen. Hruď ho bolela, jak se dál díval na muže, zestárlého daleko za osmatřicet let – od osudu, který měl Harry nahradit.
„Ta brož, Harry?„ zeptal se Brumbál a Harry ho vyndal z váčku a obdivoval skvrnitý modrý kámen, když po něm palcem přejížděl, protože by to mohlo být naposled. Pulzování bylo stále silnější a zahřívalo mu dlaň.
„Dobře, takže..." řekl Harry. „Co mám dělat teď?„
„Bude potřeba jen pár kapek tvé krve." Řekl starší muž. „Poslouží jako útěcha pro jeho duši, vytáhne ji ven– neboť tam vyžaduje vnitřní touhu po znovuzrození.„
Harry vytřeštil oči, aby se znovu podíval Snapeovi do očí. „Je možné, že bys tohle nechtěl? Myslím toho, co je tady uvnitř." Pozvedl brož.
Snape se zamračil. „V té době jsem zažil nepopsatelná muka. Mé přání smrti bylo... nestálé. Ale, jak víš, někdo mi v této věci nabídl jen velmi malou možnost volby.„
Brumbál narážku ignoroval. „Doufal jsem, že brož tvé matky nabídne útěchu a do určité míry tyto touhy omezí." Odpověděl. „Harryho krev by měla být přesně to, co potřebuješ.„
Snape krátce kývl.
„Mám tedy?" Zeptal se Harry.
„Jak si přeješ, Harry.„
Harry otočil brož v ruce, uchopil špendlík a píchl se do prstu. Přešel ke kotlíku a znovu se podíval na Snapea, který vypadal, že je na pokraji zhroucení. Harry zvedl ruku nad lektvar a palcem si zatlačil do ranky, zatímco sledoval, jak krev pomalu kape a hromadí se v lektvaru. Harry ho odtáhl, ocucal si prst, aby utišil bolest, a pak napřáhl opačnou ruku s broží.
„S tebou všechno začne." Vydechl Harry a pustil brož, kterou tekutina okamžitě spolkla, a ze spodku kotlíku se ozvalo ostré cinknutí. Lektvar se začal vařit, odstín šeříku přecházel do tyrkysu. Praskla bublina a Harry uskočil a zastínil si oči, pak se dál díval na převalující se tekutinu.
Harry prudce zalapal po dechu, když lektvar začal ustupovat. Harry se předklonil a položil ruce na okraj, aby mohl hledět do hlubin kotle. Ústa se mu otevřela, srdce se mu rozbušilo, když většina lektvaru zmizela a zanechala na dně muže, nahého a stočeného do klubíčka.
Byl to Snape. Snape, jak ho Harry viděl v paměti. Vypadal stejně, i když jeho rysy byly měkčí. Muž byl však stále poměrně hubený a rysy jeho obličeje ostré. Muž se ani nepohnul a Harry zadržel dech, vydechl úlevou, když si všiml pomalého zvedání mužovy hrudi. Podíval se na Brumbála a pak na Snapeův portrét.
„No, Pottere. Nenechávej mě tam jen tak!" Zasyčel portrét Snapea.
„Ach, jasně." Řekl Harry, než vytáhl hůlku.
Použil kouzlo na Snapeův hábit, často používaného pro malé děti, očaroval ho tak, aby mu sednul a poté ho kouzlem oblékl. Pak kotel proměnil ve velký polštář a muž se lehce ponořil do měkkého materiálu. Harry se k němu pomalu přiblížil, neschopen odolat, přejel prsty po Snapeovo tváři a zastrčil mu pramen dlouhých černých vlasů za ucho.
Snape otevřel oči a mrkl, pak otočil hlavu a podíval se na Harryho. Mlžné oči se rozšířily, když se muž prudce zvedl, svalil se z polštáře na podlahu. Harry šokovaně vyjekl, když se sesunul ke Snapeovi, zdánlivě zamotaný do vlastního hábitu. Popadl muže za paže a pomohl Snapeovi zase do sedu.
Snape si odhrnul vlasy a vykřikl, odstrčil Harryho a začal se škrábat dozadu po podlaze.
„P-Pottere! Ale ty... já jsem viděl...".
Mužova tvář se zbarvila do světle zeleného odstínu, zakryl si ústa jako by se mu udělalo špatně.
„Jsi v pořádku?„ Řekl Harry, udělal krok vpřed, ale muže se nedotkl.
Snape se k němu otočil, upřel na něj pohled, spustil ruku na podlahu a zhluboka se nadechl. Pevně zavřel oči a pokračoval ve sporadickém lapání po dechu. Harry nevěděl, co má dělat, zoufale vzhlížel k oběma portrétům.
„Severus je jenom v šoku, Harry." Řekl Brumbál. „Bude potřebovat chvilku, aby se sebral. Možná bys mu měl dát trochu prostoru.„
Harry nechtěl ustoupit; chtěl jít co nejblíž. Třicet dní strávil tím, že se potýkal s rostoucími city ke Snapeovi a touhou dotknout se ho a držet ho. Aby se ujistil, že je jeho. Nicméně couvl a hruď se mu stáhla, když sledoval, jak jeho spřízněná duše zápasí o dech a napůl vzlyká.
Tvář portrétového Snapea se zkřivila do kombinace lítosti a znechucení, když shlížel na své bývalé já.
Harry několik dlouhých minut mlčky čekal, než se Snapeův dech vyrovnal, zvedl hlavu a podíval se Harrymu do očí.
„Jsi mrtvý." Řekl chraplavým hlasem. Rty se mu začaly chvět. „Je mrtvá.„
Harry popošel dopředu a zvedl ruce v uklidňujícím gestu. „Ano... moje máma a táta – Lily a James jsou mrtví.„
Snape svraštil čelo, když si Harryho prohlédl od hlavy k patě. „Ale ty–"
„Já jsem Harry, Severusi." Řekl a položil si dlaň na hruď. „Harry Potter.„
Snape vykulil oči a otevřel ústa. „Ale... jak?„
„Vítej zpátky, Severusi." Řekl Brumbál veselým tónem. „Začal druhý život Severuse Snapea.„
Snape prudce otočil hlavu, aby se podíval nahoru na Brumbála, který se na něj usmíval.
„Brumbále..." Řekl Snape jedovatě. „Zabil jste mě?"
Starší muž se uchechtl. „Ale ne. Nakonec to byl Voldemort. Vlastně jsi to byl ty, kdo zabil mě, Severusi. Ale to je příběh na jindy.„
Snape se zvedl, aby se postavil, a Harry se natáhl dopředu, aby mu pomohl, ale muž mu ruku odstrčil.
„A Pán zla?" Zeptal se a vrhl zvědavý pohled na Harryho, který stál neohrabaně vedle něj.
„Mrtvý." Řekl Harry. Snape se na něj konečně podíval se zaťatými čelistmi. „Je pryč.„
Snape přikývl a masíroval si spánky. „Dobře." Pak se odmlčel, oči vytřeštěné, když si to uvědomil, a obrátil se k Harrymu. „Pak tedy má spřízněná duše – jsi to ty?!„
Harry se zčervenal. „Ehm... jo.„
"To je šílené." Zasyčel muž a očima těkal po místnosti, jako by hledal způsob, jak utéct.
„Uděláš, oč tě žádám, Severusi. Pozice Mistra lektvarů na tebe čeká.„
„Proč si pro Merlina myslíte, že bych tu chtěl zůstat?"
„Tady Harry je náš profesor obrany proti černé magii. Byl bys tak krutý a opustil svou spřízněnou duši?„
Snape našpulil rty. „Ale tohle je Potterův syn! Jen se na něj podívejte!„
Harry sebou trhl.
„Ano, ale má Lilyiny oči."
Snapeova zuřivost se začala hroutit, jak se mu oči zalily smutkem. Tmavé oči se mu leskly slzami, když se setkaly se zelenou barvou, a Harry cítil, jak v něm mladík hledá další Lily. Nikdy si nepřál být někým jiným, byl hrdý na oba své rodiče. Když však viděl Snapeovu bolest, když se díval na Harryho, přál si, aby vůbec nevypadal jako jeho otec.
„Tak dobře." Řekl Snape a rysy se mu zkroutily do směsi vzteku a znechucení, když se přiblížil k Harrymu. „Ale jen abys měl jasno, Pottere. Tohle jsem si nevybral. Možná jsi má spřízněná duše, ale to neznamená, že tě chci.„
Harry měl pocit, jako by mu srdce prorazil střep a vyrazil mu dech z plic.
Snape se otočil na podpatku a beze slova za sebou práskl dveřmi kanceláře. Ozvala se ozvěna bouchnutí, ale když se rozhostilo ticho, zazvonilo Harrymu v uších ještě hlasitěji. Klopýtl dozadu a natáhl se pro blízkou židli. Spadnul do ní a přehrával si ta slova v hlavě pořád dokola: '...ale to neznamená, že tě chci.„
„To šlo, myslím, dobře." Řekl Brumbál. „Souhlasíš, Severusi?„
„Co jsi čekal?" Zasyčel portrétový Snape a podíval se na Harryho, jak se mu sevřela čelist. „Byl jsem úplně jiný člověk... tehdy.„
"Myslím, že úplně tak jiný ne." Uchechtl se Brumbál, když se Snape zakabonil. „Harry, jsi v pořádku?„
Brumbálův hlas mu připadal vzdálený, když se Harry vymanil z přemýšlení. Severusova tvář v jeho vizi byla jiná– plná odporu. Harry složil tvář do dlaní. „Nemůžeš se na mě ani podívat – nechceš mě.„
„Harry, víš, že to není tak jednoduché." Řekl Snape s bolestným výrazem. „Moje minulé já zrovna zjistilo, že Lily a James byli zabiti. Neodpustil jsem tvému otci, co mi udělal a koho mi vzal. Je to tak, jak jsem ti říkal, Harry. Budu potřebovat čas, abych viděl tebe."
„Duševní pouto je absolutní a nebude moci dlouho zůstat stranou." Řekl Brumbál. "Dej mu čas se uzdravit. Severus má hluboce zakořeněná traumata, která by ochromila každého muže. Uvidí tě takového, jaký jsi, neboj se.„
„Já... myslím, že teď potřebuju být sám." Řekl Harry tiše. „Mohu odejít?„
„Jsi svým vlastním pánem, Harry. Můžeš si dělat, co chceš.„
Kéž by to byla pravda.
Když vyšel ze dveří, na Snapea se ani nepodíval.
**********
„Vítejte, studenti!„ Řekla McGonagallová. „Nemohli bychom být více potěšeni, že jste tu dnes všichni s námi. Bradavice vás vítají. S potěšením vám představuji vašeho nového profesora obrany proti černé magii, Harryho Pottera.„
Harry sotva zvedl ruku, když velká síň vybuchla hvízdáním a jásotem. Okna zarachotila, jak studenti bouchali do stolů a tleskali rukama.
„Harry! Harry! Harry!." Ozval se jásot a Harry se chtěl hanbou roztavit. Rozpačitě se usmál a zamával na známé tváře. Otočil se, aby zachytil Hagridův ubrečený pohled, když tleskal.
"Ano, ano, všichni jsme nadšení!" Zaječela profesorka McGonagallová ostrým tónem. Když se studenti vrátili na svá místa, jásot se začal utišovat.
„Mám také... zajímavý úvod. Nebudete se ptát na žádné otázky, ani nemáte právo na vysvětlování." Než McGonagallová pokračovala, její pronikavý pohled se zatoulal místností. „Profesor Křiklan odešel do důchodu a mezitím přenechal pozici profesora lektvarů našemu profesorovi Severusi Snapeovi.„
Harry pozoroval muže na druhém konci stolu, seděl zpříma a prohlížel si dav. Všichni studenti na muže civěli, v místnosti bylo sotva slyšet kašel.
Severus vstal a šel vstříc McGonagallové k řečnickému pultu. „Ano, jsem Severus Snape, ale jak asi tušíte, nejsem ten člověk, kterého jste znali." I když byl jeho tón ostrý, neobsahoval blahosklonnost a žalostný odpor, který kdysi měl, když oslovoval studentskou populaci. „Slova jak nebo proč jsou nepodstatné, a jak se vyjádřila paní ředitelka, nic vám nedlužím." Harry se nadechl, když Severusovy oči zalétly k jeho, a pak se vrátily ke studentům. „Jsem tu, abych tu učil, a to je všechno.„
S rozevlátým černým hábitem, který Harry tak dobře znal, byl Severus na cestě zpět ke svému místu u stolu pro zaměstnance. Studenti si brzy začali mezi sebou šeptat a McGonagallová musela znovu přivolat pozornost.
„Tím končí naše zvláštní oznámení. Teď si užijte hostinu.„
Šepot se rychle změnil ve vzdechy, jak se stoly plnily různými talíři, tácky a nádobím. Harryho vlastní talíř byl naplněn značnými porcemi většiny, které by býval našel u nebelvírského stolu. Už se chystal začít jíst, když si všiml, že Severus nezvedl ruku pro příbor, jen se díval dolů na jídlo. Zelený nádech na kůži měl zpátky, rychle odstrčil židli a téměř se rozběhl ke dveřím za jejich stolem.
Harry na chvilku ani nezaváhal, vyskočil ze židle a hnal se za druhým mužem. Jeho ruka zachytila okraj dveří, které se chtěly zavírat, a Harry je otevřel. Severus seděl na podlaze u zdi s rukama pevně omotanýma kolem kolen, hyperventiloval. Harry se nedokázal zastavit, a tak se k němu rozběhl, padl na kolena a vzal Severuse do náruče.
„To je v pořádku, vím, že to musí být těžké– Uff!!„
Severus kopl Harryho do břicha a on padl dozadu, druhý muž vyskočil na nohy a podíval se dolů na Harryho, který sebou škubl a držel se za břicho.
„Zkus se mě ještě jednou dotknout a já ti utrhnu ruce!„
Harry okamžitě zbledl a mnul si bok, když se díval, jak muž odbíhá. Vyškrábal se na nohy, zamířil zpátky do Velké síně a bolestně si uvědomoval prázdnou židli na druhé straně stolu.
Přinutil se před McGonagallovou k úsměvu a ujistil ji, že je všechno v pořádku a že se nemá bát. Ale Harry si dělal starosti a nedal si ani jedno sousto.
************
"Opravdu mě nenávidíš." Řekl Harry a přecházel po pokoji.
Nad Harryho krbem v jeho pokojích byl instalován prázdný portrét a portrétový Severus Snape tu našel svůj druhý domov. Muž napjatě poslouchal, tmavé oči sledovaly Harryho.
„Já takhle nemůžu žít." Řekl Harry a zastavil se. „Myslel jsem si, že to bude... no, nevím, co jsem si myslel, prostě. Tohle ne.„
„Harry, musíš to pochopit." Řekl Snape. „Myslel jsem, že jsem zamilovaný do tvé matky, a až do své smrti byla mou jedinou láskou. Po mé reinkarnaci jako bych životní lásku ztratil sotva před dvěma dny..."
"Takže budu muset počkat, až... co? Až se rozhodneš, že jsi připraven mě milovat?„
Severus se zašklebil. „Nejde o to, o čemkoliv rozhodovat. Ty pocity už tam jsou – vynucené a potlačované.„
„Nevidím tě a zabíjí mě to.„
„Věř mi, Harry, když říkám, že mě to taky zabíjí..."
Harry mu chtěl věřit – tomu muži výslovně věřil –, ale nijak mu to neulehčovalo přijetí, že se na něj Severus díval shora jako na slimáka pod botou.
„Jdu si lehnout." Řekl Harry, fyzicky i psychicky vyčerpaný. „Dobrou, Seve.„
„Dobrou noc, Harry.„
Vrhl se na postel a doufal, že muž jeho vzlyky neuslyší.