Aisha byla naštvaná. Ne, nebyla pouze naštvaná, ale přímo zuřila a ředitel to poznal okamžitě, když vpadla do jeho kanceláře a práskla dveřmi.
„Doufám, že máte hodně dobré vysvětlení, proč jste nevyloučil Rida a proč ten zmetek ví o soukromí vás a mé matky,“ spustila jakmile stanula před ředitelem.
„Posaď se a chvíli mě poslouchej,“ požádal ji unaveně ředitel a snažil se znít alespoň trochu autoritativně, což se mu bohužel nedařilo.
„Čekám!“ vyštěkla sotva dosedla na židli.
„Aisho, chápu tvé rozhořčení, ale nemohu studenty vyhodit jen na základě tvé žádosti a u pana Rida to platí dvojnásob. Můžeš si být jistá, že jeho znalost mého soukromí mi vadí stejně jako tobě, ale absolutně netuším, kde k těmto informacím přišel,“ pokusil se ve zkratce vysvětlit ředitel, ale jak očekával, na Aishu to nemělo žádný účinek.
„Co je na tom zmetkovi tak zvláštního, že ho nemůžete alespoň podmínečně
vyloučit? Nebo snad platí škole víc než my?“ zeptala se předsedkyně rady vztekle.
„Řekni mi, Aisho, kdo vlastní tuhle školu?“ optal se na oplátku ředitel.
„Tajná složka vlády, co to s tím má společného?“ odpověděla nechápavě Aisha.
„Správně. Jistě taky víš, že tajná složka se skládá výhradně z vojáků a ostatních armádních příslušníků. Pominu-li Ridovy rodinné vazby, se kterými se kupodivu nijak zvlášť nechlubí, tak on sám má k armádě velmi blízko. Opravdu si myslíš, že si budu s někým takovým zahrávat? To není člověk, který mi může vyhrožovat penězi, Rid by mohl téhle škole pěkně zavařit,“ vysvětlil ředitel a snažil se, aby neprozradil příliš. Byl vázán mlčenlivostí od okamžiku, kdy Monato Rid nastoupil ke studiu a rozhodně kvůli ní nehodlal přijít o místo.
„Jak blízko armádě? A jaká rodina? Vždyť nikoho nemá! Já s armádou nemám nic společného, tak se proč bych se ho měla bát?“ znovu se rozčílila studentka.
Ředitel si povzdechl. Bohužel, Aisha nebyla ani nadaná a ani inteligentní, takže s ní bylo mnohem horší pořízení, než s kýmkoliv jiným. Nezbývalo, než jí to zkusit vysvětlit jinak: „Aisho, my všichni máme s armádou něco společného, ať se nám to líbí nebo ne. Armáda tuhle školu vlastní a vychovává si zde své vlastní lidi ze kterých bude mít užitek. Pokud mi pošlou rozkaz, že mám vyslat studenty na expedici, tak to musím udělat i kdybych je měl poslat přímo do války. Dokonce mi můžou přikázat, které studenty vyšlu. Pokud se armáda rozhodne, klidně zavře celou školu nebo vyloučí studenty, které bude chtít. Nemůžu ti sdělit, jakým způsobem je Rid propojený s armádou, ale věř mi, že je to silné spojení. Kdybys dávala pozor při hodinách historie jaderných technologií, věděla bys, že oba jeho rodiče byli velmi významní pracovníci vládního programu. To není všechno,“ zarazil ji, když viděl že se chystá promluvit, „Ridův strýc je jeden z nejvýše postavených armádních důstojníků v tajných složkách. Přestože spolu ti dva nevychází, měla bys mít na paměti, že je lepší se jim vyhnout. Totéž se týká Ridovy kamarádky. Jak se zdá, tomu mladíkovi na ní velice záleží a jsem si jist, že je schopen čehokoliv. V případě, že se nevzdáš svých pokusů o pomstu, nebudu tě moci krýt. Proti těmhle lidem se nedá bojovat.“
„Chcete mi říct, že mu všechno projde, jen proto, že může nechat zavřít školu?“ ptala se napůl nevěřícně, napůl naštvaně Aisha.
„Samozřejmě, že ne. Pokud by porušil školní řád, tak bude potrestán jako kdokoliv jiný, ale pověz mi, co udělal takového, abych ho mohl vyhodit? Jak porušil školní řád?“ otázal se trpělivě ředitel.
„Školní řád možná neporušil, ale vůči mě se zachoval příšerně! Dokonce mě přirovnal k záchodové míse!“ Aisha zněla, že se snad každou chvíli rozpláče. Otázkou bylo, zda vzteky nebo lítostí.
„K záchodové míse? Tomu nerozumím,“ odvětil ředitel. Opravdu neměl tušení, co měla Aisha společného se záchodovou mísou a nebyl si zcela jist, že to opravdu chce vědět.
„Řekl mi, že jsem jako záchodová mísa, venku samý lesk a uvnitř nasráno! To takhle opravdu necháte? Domnívala jsem se, že když už spíte s mámou, tak to pro mě bude mít nějaké výhody!“ zvýšila hlas Aisha a v rychlosti opustila ředitelnu.
Jakmile se za ní zavřely dveře, ředitel si povzdechl. Nechápal, jak se mohlo stát, že se dvěma naprosto normálním a inteligentním lidem mohlo narodit tak hloupé dítě. Věděl, že vzhledem ke svému vztahu s Aishinou matkou by měl její dceru brát lépe, ale nedokázal se zbavit dojmu, že Rid ji vystihl přesně. Možná by to nebylo tak viditelné, kdyby nebyla i rozmazlená. Nenechala si nic vysvětlit a žila v naivní domněnce, že jí celý svět leží u nohou. Přes svou sebestřednost si ani nevšimla, kolik studentů odjelo na expedici, ze které se nevrátili a teď přišel řediteli další seznam. Opravdu nemá čas řešit Aishiny dotčené city. Začínal mít obavy, že škola je jen zástěrkou pro nějaký hodně nebezpečný vládní program.
Znovu si povzdechl a obrátil pozornost k počítači na kterém ho čekala ještě spousta práce.