Po Zaynovo prohlášení nabraly věci celkem slušný obrat. Na svoji osobu jsem po zbytek oběda nezaslechla jedno jediné slovo. Ale zároveň nikdo nepřišel, že by se mi omluvil.
I když na druhou stranu, jsem o to popravdě nestála. Mluvili z cesty. Neměli absolutní důkaz toho, že by mezi mnou a Zaynem cokoli bylo. Jediné, co jsme se během oběda dozvěděli, bylo, že za toho všechno mohl fakt, že někdo viděl Zayna, jak mi tenkrát pomohl sebrat ze země mé popadané knihy. A k tomu naše společná náhoda v den, kdy jsme oba zaspali, tomu vůbec nepomohl.
Pokud by se jednalo o kohokoli jiného, dotyčný by nad tím mávnul rukou a dál nijak to neřešil. Jenže v tomto případě se jednalo o Zayna Malika. Kluka, který byl po celé škole známý jako místní playboy a bad boy.
Teď mi zbývalo jen doufat, že to tak i zůstane. Zaynův natržený ret mě nenechával vůbec v klidu a bylo mi to nesmírně líto. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že by byl David něčeho takového schopný. I když, na druhou stranu, vzhledem k tomu, že mě taky nikdy předtím neuhodil, by mě to nemělo zas tolik překvapovat.
Po našem hovoru se mi pokoušel jednou dovolat, což jsem samozřejmě okamžitě zamítla a po zrušení jeho hovoru, mi už znovu nezavolal. A já jsem si nebyla vůbec jistá, jestli je to vůbec dobře nebo ne.
Snažila jsem se na celou tu záležitost nemyslet, ale jakmile Zayn opouštěl školu, s černými brýlemi na očích, nebylo mi to ani zdaleka jedno. Bylo mi líto, že se nešťastnou náhodoou připletl do mého sporu s Davidem a skončilo tak, jak to skončilo.
Teď jsem stála před školou a zrak mi padnul k Černému Pickupu, o který se opýral jeho dlouhovlasý majitel. Ruce měl schované ve svých kapsách, jednu nohu v koleni pokrčenou, s chodidlem opřeným o dveře u spolujezdce, o které se zároveň pohodlně opýtal svými zády. Rozhlížel se kolem sebe, při čemž si okusoval svůj spodní ret.
Ihned mě napadlo, jestli je nervózní. Co jsem tak, za tu dobu, co ho znám, stihla odozoroovat, spodní ret si okusoval vždy, když byl nervózní. Kromě této maličkosti vypadal naprosto v klidu. Nepoklepával nohou, ani si nehrál se svými prsty ani rukávy. Obočí měl lehce zamračené a jen co jeho pohled padnul na mou osobu, vráska mezi jeho očím se okamžitě vytratila a se skousnutým spodním rtem se na mě usmál.
S mírným úsměvem a rychlým rozhlédnutím kolem sebe, jsem se pomalým krokem rozešla směrem k Harrymu. I když jsem měla nutkání se kolem sebe neustále rozhlížet, jasně jsem na sobě cítila jeho pohled.
Jakmile nás dělil snad jen pouhý metr, zvedla jsem k němu svůj nejistý pohled a setkala se s tím jeho roztomilým úsměvem, se spodním rtem mezi zuby a na první pohled viditelnými ďolíčky ve tvářích. Už ovšem nebyl opřený o dveře svého auta, nýbrž stál kousek od něj, s rukami stále ve svých kapsách a s lehce skloněnou hlavou.
,,Připravená?" zeptal se tichým hlasem a se zaujetím těkal pohledem po celém mém obličeji.
Odpověděla jsem mu jemným kývnutím své hlavy, během čehož jsem se roztřeseně nadechla. Musel si všimnout mé nervozity, protože jeho úsměv okamžitě zjemnil a v jeho očích byla jasně viditelná sympatie. Popošel ke dveřím, které mi následně otevřel, abych mohla nastoupit. Během toho jsem si stihla všimnout, že i on sám byl s největší pravděpodobností nervózní, protože jeho dlaně se mírně třásly.
Jakmile jsme se oba dva usadili na svá sedadla a náležitě se připoutali, před tím, než nastartoval motor a rozjel se z parkoviště, neznámo kam, kmitnul ke mě svým pohledem a opět se mírně se usmál.
V autě bylo ticho. Z rádia se ozývala tichá hudba a já jsem si snažila nevšímat svých nehtů, které mi teď přišly velmi zajímavé a na každém z nich mi vadila nějaká nedokonalost, kterou bych mohla velmi rychlým pohybem odstranit.
Jakmile jsem si vložila mezi zuby nehet od svého malíčku, ucítila jsem na sobě Harryho intenzivní pohled, tím pádem jsem okamžitě přestala a své propletené prsty obou dlaní si vložila zpět do klína.
,,Nezeptáš se mě kam jedeme?" zeptal se z ničeho nic a já jsem se ani nemusela podívat jeho směrem, abych věděla, že se opět usmívá. Přesto jsem k němu na malý moment zvedla svůj pohled a všimla si, že mu opravdu na rtech pohrává mírný úsměv. Jakmile jsme sjela pohledem trošku níž, k jeho dlaním svírající volant, všimla jsem si, že sem - tam dlaněmi bloudí směrem dolů a vzápětí nahoru po celé jeho délce.
,,Troufám si říct, že bys mi to stejně neřekl." utrousila jsem tiše a snažila se ze všech sil, aby můj zlas zněl alespoň z části vyrovnaně. Po mých slovech ke mě kmitnul svým pohledem a jeho úsměv se mu o něco rozšířil, díky čemu, se mu podél očí objevily opravdu maličké vrásky.
,,Neřekl." kývnul hlavou na souhlas a svůj pohled opět přesunul na cestu.
Byl dobrý řidič. Sice mě svezl jen párkrát, ale nikdy jsem se s ním nebála jet. Nejezdil nijak rychle, byl opatrný a soustředěný, což se mi líbilo. Nebyl jeden z těch cvoků, co by se rád předváděl a využíval tak "moci" svého řidičáku.
,,Ale neboj, není to daleko." dodal a odbočil směrem k nedalekém lesu, kde jsme začali stoupat vzhůru. Nikde nebylo živáčka. Před námi prašná cesta, kolem dokola husté porosty, kus za námi kukuřičné pole.
Dobře, tohle mě trošku znervóznilo. Nemá v plánu mě opravdu někde, na odhlehlém místě, zabít a zaklopat tak, aby mé tělo už nikdy nikdo nenašel, že ne?
Zřejmě si musel všimnout mého zmateného a zároveň vyděšeného výrazu, jelikož se mu z hrdla ozval hlasitý smích, který doplnil krátkým zavrtěním své hlavy.
Postupovali jsme stále výš do kopce, po úhledné prašné cestě, kterou z levé strany obklopoval les a z druhé strany husté listnaté stromy. Jakmile jsme vyšli na samý vrchol, zahnul Harry prudce směrem do prava a my se tak ocitli na samotném vrcholu kopce.
Přímo před našima očima se nám zjevil nádherný výhled na jezero, které bylo až do této chvíle schované hustými stromy. Raději jsem si ani nepředstavovala, jaká je pod námi hloubka, abych sebou při první příležitosti nešvihla. Díky bohu, že jsem seděla. Byli jsme totiž opravdu vysoko, vzhledem k tomu, že nás od jezera dělila celkem vysoká skála, která se pyšně tyčila z vody.
Nenacházela jsem slova. Harry zajistil ruční brzdu a vypnul motor, načež své dlaně pohodlně položil na svá stehna a otočil se celým svým tělem směrem ke mě, při čem se z části opíral o sedačku a z části o dveře.
,,Jak jsi to tu našel?" zeptala jsem se po chvíli s pohledem stále upřeným na tu krásu před námi. Lehké sluneční paprsky se odrážely od hladiny vody, na které v rytmu tancovaly a vytvářely tak pro nás nezapomenutelnou podívanou.
,,Hned první noc, co jsme se přestěhovali z Londýna jsem se jel projet. Druhou stranou přes les je krásně vidět na vodu. A tak jsem se tu nějak ocitl." pověděl tichým, chraplavým hlasem, při čemž si mě nepřestával prohlížet.
Odtrhla jsem svůj pohled od jezera a přesunula ho k Harrymu, který se zdál být uvolněný. Koutky svých úst měl lehce vztyčené vzhůru a jeho oči doslova zářily. ,,Hned první noc?" zeptala jsem se ,,Neměli vaši strach?"
Při představě, že někde bloudil sám, na úplně neznámém místě, mi po těle naskakovala husí kůže. ,,Ne." zavrtěl svou hlavou. ,,Táta byl v práci a mamka mi důvěřuje."
,,Neztratil ses?" zeptala jsme se s mírným úsměvem, při pomyšlení na fakt, že si troufnul jet sám, hned první noc po nastěhování. Odpovědí mi byl jeden z jeho dechberoucích smíchů.
,,Mhm - jo." začal ,,Po cestě zpátky domů jsem musel volat tátovi, aby mě navigoval." pověděl, kdy se při vzpomínce na onu noc nepřetržitě usmíval, načež mu po jeho slovech, líce nabraly lehce růžovou barvu.
,,Nešílel?" nedalo mi to, musela jsem se zeptat, dívala jsem se na něj s udivením, zatím co on se nepřestával usmívat.
,,Táta?" zeptal se. ,,Ne." zavrtěl hlavou a sklonil svůj pohled do klína ,,Měl ze mě srandu. Jen jsem měl štěstí, že nebyl zrovna na sále." přiznal a mě jeho slova upřímně překvapila.
,,To vážně? Můj táta by vyletěl z kůže." zamumlala jsem a na malý pohled uhnula pohledem před sebe. Stále jsem nedokázala pochopit, že po celé ty dva roky jsem žila v nevědomosti, že se v okolí mého bydliště ukrývá taková pohádka.
,,Naši jsou fajn." dodal tiše.
Začínala jsem si uvědomovat, že i když o Harrym ještě skoro nic nevím, cítím se v jeho blízkosti, jistým způsobem, dobře. Dokonce jsem si troufala říct v bezpečí. To jak zareagoval, díky mému incidentu s Davidem, mi z nějakého důvodu nahánělo slzy do očí.
,,Táta byl hned první noc v práci?" zeptala jsem se hned po tom, co mi došla jeho předešlá slova. Stočil ke mě svůj pohled a hlavu si pohodlně opřel o opěradlo sedačky a já si najednou uvědomila, že takto uvolněného jsem ho snad ještě neměla šanci vidět. Líbilo se mi, že jeho nervozita pominula, stejně tak, jako ta moje.
,,Mhm. Táta tu byl už pár týdnů před námi, jen si pro nás dojel." Jeho hlas byl tichý, chraplavý, přesto něžný. Jeho pohled v očích mě přesvědčoval o tom, že s ním jsem opravdu v bezpečí.
,,Co maminka?"
,,Maminka je doma. Nepracuje, stará se o nás a jde ji to skvěle." pověděl zasněně s úsměvem ve své tváři. Zajímalo by mě jaká je, jestli se jí aspoň v něčem podobá. Líbilo se mi, jakým způsobem mluvil o svých rodičích. Z jeho slov bylo zřetelné, že spolu mají velmi dobrý vztah.
,Moje mamka je taky doma. Vzdala se svého snu být architektkou, aby mohla mít mě." pípla jsem s pohledem upřeným do svého klína. Jistým způsobem mě mrzelo, že já jsem byla ten důvod, že nemohla jít za svým snem. Ale nebýt toho, nebyla bych tady. Když jsem si všimla Harryho nechápavého výrazu, okamžitě jsem vše uvedla na pravou míru.
,,Byla jsem jedno velký překvapení." řekla jsem tichým hlasem ,,Mamka otěhotněla, když ji bylo osmnáct." mykla jsem rameny a čekala na jeho reakci.
,,Určitě jsi byla to nejlepší překvapení." zamumlal opravdu tiše. Po jeho slovech nastala chvilka ticha. Ani jeden z nás nic neříkal. Zatím co si Harry žmoulal své prsty, já jsem se zamyšleně dívala před sebe a sledovala, jak pomalu, ale jistě, začíná zapsat slunce.
,,Na co myslíš?" vytrhnul mě z přemýšlení Harryho hlas. Když jsem k němu stočila pohled, zjistila jsem, že mě znovu upřeně sleduje. Ruce měl položené v klíně, nohy lehce roztažené, hlavu položenou na opěradle, obočí lehce zamračené. Očima těkal po mém obličeji, zatím co čekal na mou odpověď.
,,Nad ničím konkrétním."zalhala jsem,podívala se do klína na své ruce.,, Jen už jsem celkem unavená." zvedla jsem svůj pohled zpět k Harrymu, který mě stále pozoroval.
Ten kluk měl vážně výdrž. Ještě jsem ho neviděla, že by uhnul pohledem jako první. Nechtěla jsem mu přiznat fakt, že mě neskutečně zajímalo to, jaký ve skutečnosti byl. Zatím co ve škole ho každý viděl pomalu jako boha a za těch pár týdnů, co tu žil, si dokázal získat ne jedno dívčí srdce, mě se projevoval jako celkem tichý a citlivý kluk.
,,Chceš abych tě už hodil domů?" zeptal se tiše. Ve tváři měl zvláštní výraz, který jsem nevěděla identifikovat. Jako by si přál, abych mu to vyvrátila? Možná..
Nejradši bych s ním strávila co nejvíce času a to mě upřímně děsilo. Kdyby jen Kate s Tomem věděli, kam jsem po škole tentokrát utekla já jim, nevyhnula bych se podrobnému výslechu.
,, To záleží na tobě, já se přizpůsobím." šeptla jsem a uhnula pohledem zpět na své ruce. I když jsem se s ním cítila opravdu dobře, jeho upřený pohled mě stále vyváděl z míry.
Znovu nastalo ticho.
,,Dobře, pojedeme. Ať nepřijdeš pozdě." znovu se připoutal, poposedl si a otočil klíčkem v zapalování. Otočil se k zadním oknu, ruku přehodil přes moje opěradlo a přes rameno sledoval cestu, když couval. Když se otočil zpět dopředu, do nosu mi opět zavála jeho jemná vůně. Přistihla jsem se, že nad touto maličkostí se mi na tváři objevil široký úsměv, který jsem se snažila schovat otočením své hlavy blíž k okénku u dveří.
---
Krásný sobotní podvečer přeji👋
28.kapitola je tu a já jsem zvědavá na Vaše reakce, které mi můžete zanechat v komentářích🤞
Vydání nové kapitoly mi opět trvalo delší dobu, ale já jsem si každou její část náležitě užila❤️
Prosím, zanechte zpětnou vazbu🙏
Veronika.B❤️