,,Tak po tomhle filmu si musíme dát skleničku." vyslovím.
Taehyung se zasmál a odemkl dveře od svého bytu.
Byli jsme na večeři a poté zašli do kina na drama, což nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům, ale velký výběr jsme moc neměli, takže jsem byl nucen potlačovat pláč dvě hodiny vkuse.
Nicméně jsem si večer náramně užil, po včerejším incidentu jsem si uvědomil dost věcí a myslím si, že náš vztah bude potom všem silnější a mnohem lepší.
Bylo teprve po osmé hodině, ale Taehyung se šel vysprchovat a já si zatím vybalil své oblečení a osobní věci, jelikož tu dneska přespím.
Poté jsem se umyl já a můj přítel prozatím nandal na japonský porcelán krekry, sýry a též na mé překvapení otevřel víno, ač jsem si po příchodu dělal srandu, že si musíme dát alkohol, evidentně má slova bral na velkou váhu.
,,Moc ti to sluší." řekne.
Pohltila mě ruměncová barva a ihned jsem se pousmál, avšak jsem skutečně doufal, že mi tahle slova řekne, jelikož jsem si schválně vzal kraťasy, kvůli němu, aby byla má jizva viditelná.
Poděkoval jsem a posadil se na gauč vedle něho, ihned mi nalil bílé víno, stejně tak i sobě, a letmo jsme si ťukli se sklem, než jsme se napili.
Víno bylo příjemně polosladké, ale moje myšlenky odbočily ke včerejšku, slovně jsem mu nesmírně ublížil, byl jsem zbrklý a nenechal ho mi tu situaci vysvětlit, teď již vím, že k tomu měl důvod, že sám prožil to stejné, co já, ale o to více toho lituji.
Zahleděl jsem se na jeho tvář, ihned si toho všiml a věnoval mi úsměv, který jsem mu s chutí oplatil, ač jsem byl stále trochu nejistý, byl vůči mně tak laskavý, i přes můj nehezký výstup.
,,Jak se ti to stalo?" optám se.
Přesednul jsem si do tureckého sedu, víno odložil na konferenční stolek, kdybych snad nechtěl, aby mě cokoliv rozptylovalo.
Taehyung se nepatrně pousmál, napil se ještě jednou, než skleničku dal též do strany a prohrábnul si svoje světlý vlasy.
,,Ve tvém věku jsem si pořídil motorku, ač má matka byla značně proti, tak jsem ji neposlouchal a splnil si svůj malý sen." vysloví.
Připadalo mi úsměvné, jak zmínil 've tvém věku', byl starší než já, skoro o deset let, ale domnívám se, že ten rozdíl mezi námi nebylo patrné, působil mužně a sofistikovaně, ale to já uměl též, jestliže se správně obléknu.
,,Jezdil jsem opatrně, nikdy jsem nezkoušel své štěstí na silnici či dálnici, ale jeden letní večer se něco pokazilo, stalo se něco s motorem a měl jsem nehodu. Vzpomínám si, že jsem skončil na zemi, spadla na mě motorka a palivová nádrž, která byla vařící, se mi přiškvařila na stehno z boku." domluví.
Pootevřel jsem svoje rty, samovolně se mi vrátila vzpomínka na bolest, na chvilku, kdy jsem uvízl ve svém pokoji, který byl v plamenech.
Dokázal jsem si představit, jak musel trpět, ta bolest je nesnesitelná, ale i po delší době, není jenom chvilková a proces uzdravení je zdlouhavá.
Na moment jsem sklopil pohled, zahleděl jsem se na svou jizvu, která nebyla plošná, jako ta jeho, domnívám se tedy, že dokázal rychleji zareagovat, než tenkrát já, a tu nádrž ze sebe sundal obratem.
Nikdy jsem nebyl typ, který by prokazoval lítost v podobných chvilkách, mám totiž pocit, že lítost dokáže určité chvíle jenom zhoršit a především ne každý o ni stojí.
Nyní jsem ovšem nemohl jinak, byl to někdo, koho jsem miloval a ten pocit smutku byl nesmírně silný.
,,Tak moc mě to mrzí, Taehyungu."
Samovolně jsem svou dlaň položil na jeho stehno z boku, letmo jsem pohladil jeho jizvu přes tepláky a po chvilce s ním navázal oční kontakt, když se jeho ruka objevila v mých vlasech, který pohladil.
,,Nemusí, Jungkookie. Tu jizvu beru jako vzpomínku, ač je nehezká, tak pro mě stále důležitá a připomíná mi, že jsem tu nehodu přežil, přeci jenom jsem mohl skončit mnohem hůř." odpoví.
Nevědomě ve mně vytvořil nepříjemný tlak, neměl bych možnost ho poznat, pomohl mi jako nikdo jiný, můj život se kdyby opět promítal barevně a za to mohu vděčit jedině jemu.
,,Již od začátku tě obdivuji za to, jaký máš pohled na svět." vyslovím.
Pousmál se, tak něžně, a svou ruku posunul z mých vlasů níž, pohladil mě tak po tváři a já se k němu nevědomě přisunul blíže.
,,Kvůli tomu bys mě neměl obdivovat, svět je takový, jaký si ho uděláš. A především by jsi se nikdy neměl nechat ovlivnit někým jiným." vysloví.
Natáhl jsem se pro víno, jednou jsem se napil, ale nadále pozoroval jeho tvář a jakmile jsem skleničku odložil na stůl, tak jsem mu věnoval úsměv.
,,Ty jsi mě ovšem ovlivnil správně." řeknu.
Dal mi tu největší podporu vůbec, s Yoongim jsem se neustále hádal, vyčítal mi, že se po té nehodě trápím, avšak neměl tendenci můj traumatický zážitek pochopit.
,,Nikoliv, drahý."
Nechápavě jsem se na něho podíval, ale nemusel jsem se ani ptát na jeho myšlenku, jelikož ihned pokračoval.
,,Ty tu nyní přede mnou sedíš v kraťasech a věř mi, že v mých očích jsi nesmírně nádherný, ale nemůžeš přijmout sám sebe, jenom kvůli mně. Chápeš co tím chci říct?" optá se.
Přehrával jsem si jeho slova v hlavě, avšak nakonec zakroutil hlavou, že ne.
Nezatvářil se nahněvaně, že ho nechápu, nikdy takový nebyl, ač jsem něčemu nerozuměl či nevěděl, tak mi všechno vysvětlil s klidem a s laskavostí v hlase.
,,Já si tě vybral, protože jsi inteligentní, okouzlující, laskavý a krásný. Tvoje výtvory mi připadají atraktivní, stejně tak jako tvé chování, které umí být i drzé a svérázné, ale tvá jizva tu nikdy nehrála roli, ač tě z mého pohledu krásně doplňuje. Nyní mi ji ovšem ukazuješ a jsem na tebe pyšný, ale odhodlal jsi se kvůli tomu až teď, protože již víš, že tu jizvu mám též." vysloví.
Bedlivě jsem ho poslouchal, vstřebával jeho slova a nepřetržitě pozoroval jeho tvář, i přes to, že se natáhnul pro skleničku a napil se, jindy bych sledoval jeho ruku, ale v tuhle chvíli jsem se nepohnul.
Skleničku posléze vrátil na své místo a když mu došlo, že ještě k tomu nemám co dodat, tak opět promluvil.
,,Věřím, že má jizva ti připadá hezká a absolutně ti nevadí, že ji mám na těle. U sebe si to ovšem nezvládnul, prozatím ne, proto chci, aby jsi na sebe netlačil, máš milovat sám sebe z vlastní vůle, ne kvůli tomu, že je tu nyní s tebou někdo, kdo prožil něco podobného." domluví.
V hlavě se mi náhle rozsvítilo, kdyby někdo zapnul lampičku, a já tak konečně pochopil jeho slova.
,,Nesouhlasím s tebou." řeknu.
Tahle věta ze mě vyletěla během okamžiku.
Chápu jeho pohled, sám vím, že je pro mě důležité, aby mě pochválil a byl pyšný, když svou jizvu ukazuji, ale není to z důvodu, že on ji má též.
Nejsem natolik vyrovnaný jako on, prozatím ne, ale vím, že se k tomu dostanu, s jeho pomocí, ale rozhodně nepřijmu sám sebe, jenom kvůli tomu, že on utrpěl popáleniny taky.
,,Miloval bych tě, s jizvou či bez, jelikož jsi stál při mně, dával mi svůj čas, své úsilí, abys mi pomohl, abych miloval sám sebe, skoro tak stejně jako ty mě, a díky tobě jsem se na sebe začal dívat jinak. Vím, že to musím zvládnout sám, tvá jizva ani u mě nehraje žádnou roli, sedím tu nyní před tebou v kraťasech, protože se vedle tebe cítím komfortně a uvolněně."
-
,,Vypil jsem až moc vína." vyslovím.
Lehl jsem si na záda, zhluboka vydechnul a sledoval strop nad námi.
Připadal jsem si tak klidně a spokojeně, byl jsem tak rád, že jsme si všechno vyjasnili a upřímně si o tom popovídali.
,,Tři skleničky drahý, zase nepřeháněj." řekne.
Natočil se mým směrem, seděl tak čelem ke mně a já lehce pokrčil svou pravou nohu, aby měl více prostoru a nezabral tak celý gauč, jak jsem ležel.
Jeho ruka se ocitla na mé jizvě, hřbetem svých prstů jemně přecházel po mé kůži a já svou levou ruku dal pod hlavu, abych se více nadzdvihnul a viděl tak na jeho tvář.
,,Slib mi prosím, že jednou ji budeš hrdě ukazovat, nejenom mně, ale celému světu."
Uvnitř jsem pocítil jakési horko, měl pravdu, že jsem nepil moc, avšak jsem alkohol snášel hůř než on a cítil jsem teplo především ve svých tvářích.
,,Slibuji, Taehyungu."
-
po roce, no dobrý večer sluníčka 🖤
vím, že po tak dlouhé době je zcela zbytečné pokračovat ve psaní, ale slíbila jsem si, že než opustím Wattpad (což zatím neplánuji, ale ta doba jednou přijde), tak chci mít všechny svoje rozepsaný knížky dopsaný, především mi chyběl tenhle klidný a romantický příběh.
Příští díl bude pokračovat ze stejného dne.
Luv u!🖤