Sedím vedle ní,
není špatný člověk,
před očima mám však mlhu,
sedím vedle ní,
v ruce sklenku červeného vína,
rozpočítávám:
není to moje vina, je to moje vina, není to moje vina, je to moje vina, není to moje vina, je to moje vina, není to moje vina, je to moje vina, je to moje vina, j e t o m o j e v i n a,
piju své slzy dřív, než vyklouznou z víček,
piju svou krev dřív, než se prolije
a ptám se, kdy ta mlha zmizí,
kdy se na ni podívám bez ostnu žárlivosti v srdci,
kdy bude ta sklenice jen sklenicí vína,
kdy se v ní přestanu topit a lapat po dechu,
kdy mě moje krev přestane zrazovat.
-J.