Seděli spolu dál od ostatních. Nezdálo se, že by si toho někdo všímal. Všichni oslavovali. Jak by ne, válka skončila, i oni byli šťastní, jen si chtěli své štěstí užít chvílí klidu. O dceru se jim staral její bratranec s jeho přáteli, což neznělo jako nejbezpečnější možnost, ovšem Nymfadora si čtveřici chlapců velice oblíbila. „Je to stejně neuvěřitelné,“ prohlásil její manžel vedle ní. Položila mu hlavu na rameno. „Vždycky jsem si myslela, že děti u Siriuse nemají co dělat, ale věřím, že Remus se o to postará,“ řekla. Ted se tiše zasmál. „Mluvil jsem o válce, ne o tom, že se z naší dcery právě nejspíš stává raubíř.“ „Nechme teď válku plavat, čas na ni bude zítra,“ požádala. Přikývl a přitáhnoul si ji blíž k sobě.
_____________________________
„Siriusi!“ Remus zděšeně pozoroval, jak jeho druh točí se svou neteří. Ta se tomu všemu vesele smála a měnila při tom ještě různé části svého těla, jako by si to ani neuvědomovala, což, jak věděl, mohla být dost dobře pravda. Sirius ho ignoroval. A on své snažení musel vzdát. Sledoval, jak se jeho nejmilejší točí a směje, jakoby nezažil nic, než jen ty nejšťastnější chvíle. Od té doby, co si ho přivedli ze zajetí jeho matky, nedokázal se na něj už pořádně zlobit, už vůbec ne, když uviděl jeho úsměv. Vždy se bál, že by mohli Tichošlápkovi připomenout, co se dělo v tom děsivém domě. Nikdo kromě černovlasého mladíka netušil, co přesně se stalo. Jeho mladší bratr něco tušil, ale ani on nevěděl. Přesto i jeho domněnky, které naznačil, a Remus věřil, že nezahrnovaly všechno, zněly až příliš děsivě.
„Reme, už zase civíš,“ ozvalo se vedle něj. Podíval se na Jamse se svým černovláskem zavěšeným kolem pasu. „Ahoj vy dva, jak je?“ usmál se, aby zamluvil onu poznámku. „Vlastně celkem dobře, mohlo by to dopadnout hůř. Všichni ještě žijeme,“ odpověděl Regulus. „Naštěstí,“ přitakal Remus a snad myslel víc, než se zdálo. „Strejda Reg!“ ozvala se malá Nymfadora, která se ocitla zpět na zemi. Remus is všiml, jak i pohled mladšího Blacka zjemněl.
____________________________
Seděli spolu v pevném objetí na pohovce v novém bytě. Sledovali míhající se černobílé obrázky staré mudlovské televize. Siriuse to fascinovalo. Remuse pro změnu fascinoval pohled na fascinovaného Siriuse. V televizi dávali film o nějakých vymyšlených válkách z vesmíru, Remus nechápala, co na něm mudli tolik láká, přesto se stával velmi populárním. „Nechceš sledovat ten film?“ zahuhlal Sirius. „Hm,“ zahučel Moony, ale dál koukal na Siriuse. Ten se zase plně zahloubal do děje na obrazovce, teprve po pár minutách se znovu otočil ke svému druhovi. „Ale no tak! Vždyť z toho nic nemáš,“ zasmál se. „Jak to?“ nesouhlasil Remus a přitáhl si Tichošlápka ještě blíž. Ten se znovu zasmál, hmátl za sebe pro ovladač a televizi vypnul, takže zůstala jen rozdrobená šeď. „Co děláš?“ podivil se hnědovlásek. „Když nekoukáš ty, tak já taky ne,“ osvětlil mu starší z mladíků. Remus se na něj jen láskyplně usmál.
______________________________
James zrovna pozoroval, jak Regulus cvičí na koštěti. Před chvílí se vrátil z bystrozorského kurzu, takže se k němu ještě nestačil přidat, přestože to měl v plánu. Poslední dobou si zvykl svého druha chvíli pozorovat. Létal na koštěti velice dobře, možná ne tak dobře jako Dvanácterák, ale dost dobře, aby se mohl stát profesionálním hráčem za Kanóny. Najednou mladší mladík s koštětem slétl do úrovně jeho očí a zabrzdil. „Budeš koukat ještě dlouho, nebo se konečně přidáš?“ zašklebil se. „Už jdu,“ usmál se James.
Když skončili společné blbnutí na košťatech, vysprchovali se a společně se uvelebili na posteli v Jemesově pokoji, Reg se zeptal: „Jak ses dneska měl?“ „Moody nás komanduje jak psy, ale dneska se asi dobře vyspal, protože to šlo celkem zvládnout, vy jste dneska měli strategii, že?“ Regulus zaúpěl. „Ani mi to nepřipomínej, kdo nechal dělat stretegii mrzimora? Vždyť tam není ani jediný podvod! Ve všem počítají s tím, že jsi lepší než ostatní...“ „Však ty tuhle podmínku splňuješ, stejně tak většina týmu, proč byste měli mít složitou strategii?“ objal ho konejšivě kolem ramen. Regulus si povzdechl, ale objal svého druha zpátky. Chvíli vládlo příjemné ticho, které přerušil James. „Jsme teď všichni tak zaneprázdnění, že se skoro už vůbec nevidídáme s ostatními,“ prohlásil. „Tak je můžeme pozvat, bratr určitě přijde,“ navrhl Regulus. „A tvoji rodiče je jistě rádi uvidí.“
_______________________________
„Jamesi! Regu!“ Sirius se pověsil na dva mladíky stojící u dveří. Ti se oba usmivali, jeden od ucha k uchu, druhý jen lehce, přesto to u obou značilo stejnou radost. Kousek za Siriusem šel Remus s malou Nymfadorou v náručí. Ta si zvědavě prohlížela své nyní dlouhé výrazně fialové vlasy. „Moony!“ smál se James, „Uklidni si toho svého psa.“ „No dovol!“ urazil se Sirius a okamžitě svého kamaráda pustil. Ze dveří vyšla již postarší paní Potterová s milým úsměvem na tváři. „Chlapci moji zlatí, tak ráda vás zase vidím. A přivezli jste i malou!“ s babičkovskou radostí sledovala Nymf. Když zjistila, že se od syna vnoučat nedočká, tak nějak adoptovala nejmladší dítě v okolí, což se ukázala být právě dcera sestřenice druha jejího syna. „Teti!“ vyklouzla holčička ze strýcova náručí.
___________________________
Paní Potterová se slzičkou v oku pozorovala všechny ty mladé lidi, co se jí nashromáždili v domě. Měla z nich radost, většinu z nich znala od jejich mladí, to proto mohla vidět jak moc vyrostli. „Už jsou všichni dospělí, že?“ zeptala se svého milovaného manžela. Přikývl, laskavě ji objal kolem ramen a lípl ji pusu na čelo. „Skvěle si je vychovala.“
____________________________
Ahojky!
Tak jsem tady s poslední kapitolou. Omlouvám se, že to trvalo tak stráášně dlouho, zase hromada školy a pak žádná chuť psát. Ještě pořád se mi tak úplně nevrátila, ale už je to lepší, takže jsem se rozhodla aspoň dopsat tohle. Nevím, jestli začnu nějaký nový příběh. Stáli byste o něj vůbec?
Krásné prázdniny přeje
Františka <3