„Tak viděla jsi to? I když jsi na sobě měla staré šaty, stačilo při mně sedět a pro muže jsi se stala ještě více atraktivní," sundávala mi šaty u ní v komnatě, kde jsme měly více soukromí. Komorné ani služebné nebylo možné zavolat, protože kromě toho, že to je pracovní síla i místní paparazzi.
„Až se o tebe hádali! Já ti to říkala, že ti zvýším šance a bodové hodnocení!" trápila se šněrovačkou a knoflíčky.
„Vnímáš mě? Co tě trápí?" dala mi pusu na čelo, když si všimla, že jsem duchem naprosto nepřítomná.
„Edith," víc nejsem schopná říct.
„Už tenkrát na podzim jsem si všimla, jak na tebe kouká. Bohužel, nejsem na blondýnky," prohrábla se mi ve vlasech.
„Takže to víš?" vzala jsem jí za zápěstí, aby s těmi šaty na chvíli počkala. Chtě nechtě jsem si musela nechat pomoc. Jinak to nešlo. Sama bych se z nich v životě nedostala.
„Vím, proto jsem ji taky odmítla!"
„Ale proč odmítáš někoho, kdo by tě chtěl a naopak?"
„Takže ty mě nechceš," ledově se na mě podívala, ale dál mě svlékala ze všech spodniček.
„Vždyť jsem ti říkala, že jsem normální! Líbí se mi kluci," proč to nedokáže pochopit?
„Takže já nejsem podle tebe normální? Jsem podle tebe divná, jiná?" poslední vrstvy oblečení ze mě skoro naštvaně servala.
„Promiň, promiň," nahnala mi strach, když svým hlubokým hlasem zopakovala mé slova „já to tak nemyslela."
„Ale myslela, moc dobře, jsi to tak myslela," povalila mě do postele „líbíš se mi, protože jsi nejkrásnější dvorní dáma. Hezčí tu roky nebyla! A tvůj odpor je to nejmenší, co mě trápí. Dokonce se mi líbí, když se bráníš," lezla opět za mnou, snažila jsem se před jejím vztekem utéct. Usmála se, a ještě rychleji po mě sáhla. Cítila jsem se podobně jako s Dušanem, kterého jsem naštěstí od té doby nikde neviděla.
„Promiň," pokud se budu bránit, bude ještě horší a uklidnila sebe i jí.
„Myslím to vážně, nechci se prát. Pořád mě dost bolí ten zadek," vstala náhle z postele a vyndala z kbelíku láhev vína. Měla jsem si lehnout na břicho. Chladila mi šrámy ledem. Občas jsem ještě sykla bolestí. Pak mě něčím namazala. Omlouvala se a byla něžná.
Potom si sedla na mé bedra a začala jemně masírovat celé záda. Postupovala na krk a hlavu. Mé tělo se naprosto uvolnilo a moc se mi to líbilo. Když mi masírovala spánky, přestala jsem vnímat a upadla do divného bezvědomí.
Moje poslední myšlenka byla, že je to manipulátorka!
Cítila jsem se divně, vnímala jsem, ale přesto mé tělo leželo bezvládně. Připadala jsem si jako ochrnutá, nemohla ani mluvit! Dělala si se mnou, co chtěla. Zavázala mi oči a pak vychrstla na mě zbytky vody z kyblíku, když jsem ležela na zádech.
„Probuď se," a popleskala mi tváře. Ruce jsem měla svázané, nešlo s nimi hýbat. Co to se mnou udělala?
„Tak já jsem divná, jo? Nenormální?" vyčítala mi vyřčená slova a já se jí znovu omlouvala.
„Prosím, promiň!" bála jsem se, nic jsem kolem sebe neviděla. Byla jsem v pasti. Měla jsem přemýšlet nad tím, čím jím urážím. Jsem pitomá! Co mi udělá?
„Co jsi říkala?"
„Že se omlouvám!" kopala jsem nohama kolem sebe, když mi sundala zbytky oblečení.
„Jsi nádherná, když jsi tak bezbranná!" políbila mě a vnikla do úst. Hrála si s mými prsy a druhou rukou do mě cosi vrazila velkou silou. Rozbrečela jsem se.
„Ššš, no tak," utírala mi slzy „budeme se mít obě dobře, tohle nezažiješ s žádným mužem! Už lepší?" uklidnila mě a začala se se mnou milovat. Ležela jsem sice na pospas, kdy mě laskala na prsech, ale ta nevidomost mi pomáhala představovat si muže. Dokonce se mi to zalíbilo. Byla u toho totiž zticha. I mužský hlas se dal představit.
Anatomii ženského těla znala tedy perfektně. Velmi lehce rozpoznala, čím a jak mě dostane do nepředstavitelné extáze. Ženská všímavost byla velké plus, to jsou musela uznat! Byla znalkyně, kolik dívek měla přede mnou?
„Ještě," vzdychla jsem a přidala na rychlosti. Tak tohle jsem nečekala! Byla neskutečná česká lvice s neobyčejnou hřívou a zároveň rakouská orlice s mimořádnými křídly!
„Jsi pomalá," sykla jsem jí do jejího velení a umlčela mi něčím pusu.
„Nějak jsi se rozmluvila, já jsem tu pán!" chtěla jsem křičet na celý zámek, když ve mně vzbudila totální hořící plamen extáze a já měla dojem, že každou chvíli vybuchnu jako časovaná bomba. Políbením mě vznítila, jako jiskra plynu.
Když mě kousla do prsu, mé tělo se chtělo rozpadnout na tisíc malých kousků. Znovu jsem hořela neutěšenou touhou. Jako by pod už bublající kotel přidala další polena dřeva. Chtěla jsem víc a víc.
Na potřetí celé tělo elektrizovalo, od prstů na noze až do vlasových konečků. Pod vlivem sérii výbojů jsem jí kolenem silně kopla, až zasténala a já najednou padala hluboko do dalekých propastí beze dna.
„Prosím, dýchej, pij," cítila jsem, jak mě někdo bezvládně drží a dává k ústům skleničku.
„Já nic nevidím!"
„Protože jsi přestala dýchat, nebyl čas tě rozvázat, uff žiješ," cítila jsem její srdce, jak si oddychla. Musela jsem ležet v její těsné blízkosti. Držela mi prst na krku, asi počítala tep. Nepříjemně mě tlačila do pravého spánku, až mě to bolelo. Poslušně jsem vypila celou sklenku vody a uklidnila se.
„Tolikrát žádný muž nevydrží, jenom ženy a ty jsi můj zázrak! Moje bohyně!" laskala mi ucho, do kterého mi šeptala, jak jsem úžasná a hladila po hrudníku, příjemně šimrala. Políbila jsem jí, našla její ústa.
„Už jsi taky na holky?" zasměje se.
„Ne, jenom tě nevidím, což mě ulehčuje a představuju si muže," odfrkne si.
„V tom případě tě nechám svázanou ještě hodiny, aby sis nemohla rukama rozvázat oči!" ležela jsem bezbranně v jejím náručí. Děsilo mě vědomí, že se mi líbí její dotyky. Když jsme se obě uklidnily, na chvilku mě nechala v posteli samotnou. Napustila vanu, že mě umyje. Stále svázanou mě odvedla. Prvně si sedla ona do vody a já se k ní přitiskla.
Věřila jsem jí, věděla, že mi nemůže takto ublížit. Bez očí a rukou jsem byla bez moci. Její starost, péče mi ale dala neskutečný pocit bezpečí. Když jí budu k mání, podvolím se, oplatí mi to svou něžností.
Nakonec mě nechala umýt i oči. Komorné nám nechaly jídlo v předpokoji. Dnešní teplá večeře byla hrachová polévka. S chutí se do ní pustila a snad jako by na mě zapomněla.
„Mám pořád svázané ruce," mohla jsem na svou porci jen koukat. Dosypala si kousky opečeného chleba a jedla dál jako by se nic nestalo.
„Sofi, mám hlad," sledovala jsem, jak mlaskala.
„To já taky," nechápala jsem její chování.
„Tak rozvážeš mě?"
„Ne," jedla dál a zcela mě ignorovala. Tak přeskočilo jí?
„Prosím, mám hlad," co chce, sakra slyšet? Koukala jsem, jak rychle mizí její polévka v břiše. Nejhorší bylo cítit její lahodnou vůní a nedotknout se jí. Kručelo mi v břiše.
„Chápu, je to fakt dobrý," trýznila mě, tak tohle jsem nečekala.
„Proč mi nedovolíš jíst?" ona mi však položila lžíce před sebe. Fakt super ironická odpověď!
„Dej si," je to mrcha!
„Jak asi?" štvala mě čím dál tím víc, své jídlo měla skoro snězené „kam jdeš?"
Vyděsila mě, když ode mě odešla pryč a nechala mě samotnou nad polévkou.
„Jdu po nás umýt koupelnu, určitě chápeš, že teď služebné volat nemůžu. Nebo mě snad potřebuješ?" no samozřejmě, že ano!
„Mohla bys mě prosím nakrmit?"
„Co jsi říkala? Neslyším tě do koupelny," musela jsem poníženě zopakovat otázku víc nahlas a zřetelněji. Určitě mě musela slyšet.
„Samozřejmě, proč jsi to neřekla hned, akorát to budeš mít studený," kupodivu zůstala milá. Krémová hrachová polévka byla ještě teplá a luxusní. Když jsem jí dojedla, ještě mi od sebe přidala. Nedojedla ji.
„Když ti tak chutná, ještě si dej, ať ti nejsou vidět žebra," osobně se podívala, jak přibírám „pěkný, hezky jíš. Mamka mi svěřila tvou stravu do vlastních rukou. Její dietu a stravovací návyky měnit nebudu. Ale chtěla bych ti zvýšit denní příjem kalorií. Hlady bych tě nedržela a ani nesmím, záleží mi na tvém zdraví, postavě a kráse. Dáš-li mi tvou poddanost a věrnost, udělám z tebe nejkrásněji císařovnu!"
Tiše jsem jí sledovala a připadala jsem se zahnutá do kouta. Měla bych jí být možná vděčná, ale to jsem úplně nebyla.
„Můžu se tě na něco zeptat?" polkla jsem poslední polívkovou lžíci hrachovky a sledovala její tmavě hnědé oči, které mi daly souhlas.
„Co to je za druh masírování, hypnóza?" docela mě děsí až mrazí z toho, že jsem jí ukázala své tělo a může mě kdykoliv vypnout, vyřadit z provozu.
„Ano, lehký druh," ukazováčkem mi sáhla mezi oči a sjela dolů po nose. Oči se mi sami zavřely a zase otevřely.
„Do hlavy ostatních jsem se ještě nedostala, neumím ani klást pokyny, ale uvolnit celé tělo umím," podívala jsem se na své svázané ruce, které mi udělala v omámení.
„Jsem nevěděla, že tohle jde. Ublížila bys mi?" potichu jsem se zeptala, protože mě nahnala strach. Kousla jsem se do rtu a bála se odpovědi, co řekne.
„Já ne, ale těch citlivých bodů na krku máš víc, které i jednou pouhou ranou tě nepřítel okamžitě odzbrojí. Záleží na síle. Jenom masírování stačí k uvolnění a podmanění celého těla," zatímco mi vypráví, sedla si vedle mě na gauč a dvěma prsty mi krouživě masíroval dva body na krku. Zcela vědomě jsem si k ní do klína položila hlavu. Uvolnila mi svaly a bez zábran si mě k sobě položila.
„Vidíš to?"
„Takže násilím mě neomámíš?" chtěla jsem se ujistit.
„Nemusíš se bát, v napětí bych tě musela praštit, ale to neudělám, protože to může mít i vážné zdravotní následky," hladila mě po tváři a přestala mi svírat ten krk. Rozvazovala mi vlhký copan a obdivovala mou délku a jejich vlnitost.
„Do jedenácti mám být u sebe v komnatě, tvá mamka nám všem dala pevný čas, což je za chvíli. Cítila bych se komfortněji, kdybys mi uvolnila ty ruce. Sice mi to nevadí, když se o mě tak hezky staráš, ale nechci, aby ostatní viděli otlačeniny," vzdychla jsem a podívala se na své lehce červené zápěstí.
„Chápu, ale to už je za deset minut!" když v tom se ozvalo zaklepání na dveře. Po pár vteřinách znova, protože Sofie byla zticha a snažila se mi rozvázat ruce.
„Kruci, uzel," v tom se od dveří se ozvala její mamka, že chce s námi mluvit.
„No já ti nepomůžu," zašeptala jsem, když znovu zaklela a použila své ostré zuby. Když v tom se otevřely dveře a v nich stála její mamka. Se Sofií jsme byly téměř nahé a zahalovaly nás pouze rozpuštěné dlouhé vlasy až na zadek.
„Nahé vás znám obě dvě," nebyla vůbec překvapená ani, když její oči spatřily moje ruce.
„Mě to bylo dopoledne hned jasný, Sofie, to tvoje dnešní chování. Neřešila bych tvé intimní soukromí, kdybys po obědě nechala Eliz na pokoji a otec neměl tušení!" Lenka vystrčila dceru z postele, aby mi pomohla zbavit se toho uzle.
„Dám si větší pozor, slibuju mami, prosím neříkej nic tátovi," všimla si Lenka hydratačního krému na uzdravení pokožky ležící na konferenčním stolku.
„Nic mu neřeknu, když nebudeš extrémně přísná učitelka. To mám být já, ne ty! Máš výčitky svědomí?" ukázala krém Sofii, který otevřela a kousek vzala do ruky, aby mi namazala zápěstí.
„Já jsem jím tím mazala ale něco jiného, mami."
„Já vím, umím číst, ale takhle nemůže Eliz mezi holky. Máš štěstí, že je noc a už je umytá. Příště víc mysli," sledovala jsem rozhovor mezi nimi a raději se do něj nevměšovala. Když byla Sofie dřív oblečená než já, donutila jí matka, ať se postará o to, co částečně způsobila.
„Doufám, že se Eliz sakra poučíš a už nikdy nebudeš agresivní! Naštvala jsi mě doběla!"
„Znovu se omlouvám, Lenko!" každý Sofiin dotek mi byl silně nepříjemný. Sama Lenka vzala trochu krému, ucítila jsem dvojí souměrnou bolest. Vzdychala jsem bolestí.
„Pod těmi širokými novověkými šaty se polštářek ztratí. Ten krém je chladivý, měl by být, cítíš něco?"
„Ne!" zabořila jsem hlavu do Sofiina polštáře a stále cítila svůj zadek.
„Dneska spi na břiše," zabručela jsem na souhlas a chtěla už k sobě do postele. Pak mi dala Lenka svůj župan, abych se zbytečně zas neoblékala a zakryla tak tím hlavně své ruce. S červenými oči jsem přišla ve společnosti Rožmberkoven do své ložnice.
Všechny dívky se už chystaly pomalu do postele a já přišla jako poslední. Edith dokonce už spala. Měla zatažené své závěsy u postele, aby na ní nebylo vidět. Normálně to nedělá. Proto ji Lenka zkontrolovala.
„Ty se nebudeš dneska mýt?" divila se Zoe.
„Už jsem se myla," odbyla jsem jí a nechtěla s ní vést rozhovor.
„Ale kde? A u koho? Ty jsi měla koupel s nějakým Rožmberkem?! S jakým? Lenko, nelže Eliz?" propíchla jsem jí očima, ale Lenka mě svým pohledem neviditelně zastavila. Přišla ke mně, aby mě očichala a zkontrolovala zuby pro klid Zoe.
„V pořádku, běžte spát," zatáhla závěsy u oken a Sofie zhasla světla „Eliz, řekla jsem do postele!"
Skrývala jsem se a teprve, když vytvořily šero, mohla jsem i já pod peřiny. Tak jsme byly domluvené.
„Dobrou noc!" a zavřely za sebou dveře.