Šel jsem se osprchovat. Byl jsem ve sprše když jsem si konečně vzpomněl. TO JÁ JSEM ZABIL SVOJE RODIČE! Nemohl jsem tomu uvěřit. Nedokážu si vybavit, co se ten den dělo, vím jen, že za smrt mích rodičů můžu já. Byl jsem naprosto na dně. Nevěděl jsem co dělat a tak jsem se šel podívat na zprávy.
Ve zprávách už ale taky hlásili o záhadné vraždě čtyř studentů. Nemohl jsem si pomoct a pousmál jsem se. Ale pak se něco stalo. Začalo mi být líto toho, co jsem udělal těm klukům. Nevěděl jsem, co mám dělat. Úplně jsem se zhroutil. Už jsem nevěděl co dělám ale věděl jsem, že takhle žít nechci. Cítil jsem se příšerně a nemohl jsem to vydržet.
Vyběhl jsem ven. Nevěděl jsem kam běžím. Najednou jsem se ocitl u propasti. Nevěděl jsem proč tu jsem a zároveň jsem věděl, co chci udělat. Moc jsem chtěl skočit, ale nešlo to. Odhodlával jsem se už několik hodin. Když přišla Rama. Začal jsem couvat směrem k útesu když mi najednou sjela noha a já jsem padal. Na poslední chvíli jsem se ale chytl kořene.
„Já za to můžu. Můžu za smr...." Pak už jsem jenom padal. Chvíli jsem se cítil skvěle. Pak jsem ucítil jenom náraz a vše bylo pryč. Už jsem necítil bolest, vztek ani žal. Všechny emoce odešli a já jsem zemřel.
Ahojky. Tak je tu další kapitola. Doufám že se vám líbila. Budu moc ráda za komentík nebo hvězdičku. Udělalo by mi to obrovskou radost a navíc bych tak věděla jestli se vám příběh líbí.
Moc se omlouvám za dlouhou pauzu ale měla jsem nabitý program a nevěděla jsem, jak to napsat. Další kapitola už bude nejspíš poslední.
Taky bych chtěla poděkovat blue_whale2 za sledování. Udělalo mi to velkou radost.
(294 slovíček)