Ahoj lidi
Omlouvám se, že mi to trvalo, ale jaksi jsem to teď nezvládala. Však víte... škola a také ty mimoškolní zájmy mno :D
Každopádně je tady další díl a já doufám, že se bude líbit ^^
Jako vždy votes and comments potěší :33
Další týden otřásla školou veliká novinka. Na počest konce školního roku a taky těm, co ze školy vychází, se bude pořádat ples. Michael se ptal několika starších a ti říkali, že je to novinka.
"No není to paráda??" Vypískla dívka, která v matice seděla před Michaelem, a tak také upoutala jeho pozornost, kterou učitel Twins ztratil již po pěti minutách monologu. Nastražil uši a poslouchal rozhovor dvou svých spolužaček. " Učitelé povolili, že si můžeme přivést doprovod! No věříš tomu??"
Kamarádka až příliš nadšené blondýny jen nevzrušeně pokrčila rameny. Michael ji znal už z jiných hodin. Jmenovala se Katherine Jeanová a podle všeho byla už druhým rokem, co je na Arundelu zakoukaná do Patricka, který se několik posledních dnů procházel po chodbách ruku v ruce s Hannah jako král. A tak se stalo, že Michaelovy myšlenky zabloudily k Lukovi. Už dlouho ho neviděl, naposledy u jezera a i když se tam na druhý den vrátil-ovšemže v podobě psa- Luke už se tam nevrátil. Ani další den, ani za dva dny. Michael přemýšlel, zda-li se má stavit i dnes, ale nakonec si jen smutně povzdechl a pokroutil hlavou. Dělá ze sebe jen blbce. Snažil se v sobě zadusit tu naivní naději, která mu stále našeptávala, že ještě tady nějaká šance je. A i když se Michael většinou řídil pořekadlem "Naděje umírá poslední", momentálně se ze všech sil snažil tu naději v sobě zabít. Chladnokrevně. Tak, aby si byl jistý, že už se neukáže. Bylo na čase se vzpamatovat.
"Slyšel jsi už o tom, že si na ples smíme přivézt někoho z venku?" zeptal se toho večera Michael Ashe, který výjimečně nepobíhal někde s Calem, ale ležel na svojí posteli a učil se na zítřejší test. Měl u toho nakrčené obočí tak, že se mu mezi ním rýsovaly dvě hlubší vrásky a krabatil čelo. Vždy se takhle tvářil, když se snažil soustředit.
"Mhmmm," zabručel stále soustředěný Calum a Michael si povzdechl. Přestože se mu nelíbilo, že mu Ash nevěnuje pozornost, pokračoval v otázkách a doufal, že tak Ashtona přinutí k nějak té konverzaci.
"Půjdeš s Calumem?" zeptal se opatrně, přičemž na peřině uhladil už několikátý imaginární ohyb. Ashton se zhluboka nadechl, až se mu rozšířily nosní dírky a Michael už se bál, že má problém, ale Ash se nakonec jen zamilovaně pousmál a přikývl.
"Umíš si představit, jak nádherný bude v obleku? V náprsní kapse bude mít zasunutou rudou růži a... Ach." Ash se v tu chvíli tvářil jako nějaká zamilovaná puberťačka, co básní o svém princi na bílém koni. Michael z toho byl sice otrávený, ale nedal nic najevo. Držel si svůj falešný úsměv a jen lehce kývl hlavou. Nedokázal to Ashtonovi kazit. Na to mu na něm až příliš záleželo. A možná také proto se tolik bál. Už tak s Ashtonem mluvili málo. Bál se, že každým setkáním s Calem se to horší a horší, ale stále si připouštěl možnost, že je to jen jeho paranoidní iluze a on se tím nesmí nechat ovládnout.
"Bude nádherný," přitakal Michael když si uvědomil, že by možná měl Ashe trochu podpořit v jeho představách o jeho milém.
"A co ty?" Ash koukl na svého kamaráda. Pozorně si ho pod dlouhé době prohlédnul. Vypadal... unaveně. Netušil, čím to je. Pod očima se mu rýsovaly nafialovělé kruhy pod očima a kolem očí lehké vrásky, které rozhodně nebyly od smíchu, protože Michael se už hodně dlouho upřímně nezasmál. Tedy ne v jeho přítomnosti. Bylo to zvláštní... Michaelovi bylo pouhých šestnáct, ale vypadal tak na pětadvacet. Přejel mu z toho mráz po zádech a on se zachvěl. Jenomže Michael si toho nevšiml, protože hleděl tupě před sebe.
Představoval si totiž Luka v přiléhavém černém obleku s košilí rudou jako krev s několika rozepnutými knoflíčky, aby tak odhalil vyčnívající klíční kosti. Do náprsní kapsy by mu zasunul rudý tulipán, takový, jaký mu kdysi dal. Růžové rty zkroucené ve sebevědomém úsměvu a jeho hluboké azurové oči by zářily tou podivnou jiskrou, kterou nelze přesně pojmenovat, ale Michael by to shrnul do odhodlání. Blonďaté vlasy vyčesané nahoru a Michael by mu je prohrábl, aby opět na pokožce ucítil jejich hebkost. Potom by vklouzl do jeho velkého hřejivého objetí, hlavu položil na jeho pevnou hruď a poslouchal uklidňující tlukot jeho srdce. Pak by spolu protančili celou noc bez ohledu na znechucené, překvapené nebo závistivé pohledy spolužáků. Byl by to jen Michael a Luke. Jen oni dva ve svém vlastním okamžiku, kdy by byl Michael absolutně šťastný. A veškeré problémy by nechal někde za sebou mimo jeho pozornost.
"Michaele! Hey, Michale. Michaele!" Ash klečel před svým přítelem a divoce mu mával rukama před obličejem, doufajíc, že ho tak vytrhne z transu, ve kterém se teď černovlasý nacházel. Jeho vlasy se přelévaly z jedné barvy do druhé, to u něj Ash viděl poprvé. Michael sebou vyděšeně trhl a několikrát rychle zamrkal, než svůj zmatený přemístil na kudrnatého. Tázavě pozvedl obočí.
"Ptal jsem se tě, s kým chceš jít na ples ty," vysvětlil Ash, ustaraně si prohlížejíc Michaela před sebou.
"Nejdu tam," řekl jednoduše Michael a kudrnatý vyvalil oči.
"Proč ne?"
"Protože tam prostě nechci. Nestojím o místnost plnou nafintěných holek a jejich doprovodů. Nechci tančit, nechci pít, nechci oslavovat. Nemám vlastně co oslavovat!" V Michaelových očích se na chvíli mihla zlost a zdálo se, že černá na chvíli nabrala odstín červené, což vyvolalo vínový odstín vlasů, ale okamžitě se vše vrátilo do normálu tudíž k Michaelovým černým vlasům a nicneříkajícímu výrazu.
Během pobytu na Arundelu se Calovi povedlo Ashe rozebrat a přinutit ho, aby roztál. Bohužel u Michaela se o to nikdo nepokoušela on si tak kolem sebe vytvářel stále silnější a silnější zdi. Ashton si povzdechl.Chtěl nějak Michaela přesvědčit nebo cokoliv jiného, ale nevěděl jak. Netušil, co říct, aby ho přiměl k tomu obléct si oblek a jít tam. On osobně se tam strašně těšil a nechtěl, aby o to jeho přítel přišel. Ještě musel něco vymyslet.
**
Michael se zrovna vracel z lesa. Poslední dobou se proměňoval více,než kdy jindy a zjišťoval, že se mu ve psí podobě líbí daleko více, než v té lidské. Už slyšel o případech, kdy se někdo rozhodl, že zůstane zvířetem a na své lidské já zanevřel. Michael by tohle ale nedokázal. Stále měl v lidském světě lidi, na kterých mu záleželo a ačkoliv si to nerad přiznával, mezi ně patřil i blonďák, který mu ukradl jeho srdce.
Vyšel z lesa a šel přes rozlehlou louku směrem k hradu. Co ho zarazilo byl ale Luke, který stál na pískové cestičce s rukama zaraženýma v kapsách svých jeansů a sledoval jej.Mračil se proti sluníčku, které ozařovalo jeho tvář a přesto se zdálo, že se lehce usmívá.
Co mi asi chce? Problesklo Michaelovi hlavou, když se k blonďatému blížil. Přemýšlel, jestli na poslední chvíli nemá změnit směr nebo se prostě otočit a utéct, ale shledal to trapným, takže prostě přinutil své nohy přijít až k němu a lehce kývnout hlavou na pozdrav.
"Ahoj," vydal ze sebe přidušeně Michael a odkašlal si, protože si nebyl zcela jistý svým hlasem.
"Ahoj, Michaele," usmál se Luke svým bezchybným, avšak falešným úsměvem, který už byl automatický. Michaela píchlo u srdce, když ten úsměv viděl. Věděl, že není pravý a mrzelo ho, že na něj Luke hraje tuhle hru.
"Co tady... děláš?" zeptal se ledabyle Michaela nakopl náhodný kamínek na cestě.
"Já... ehm. Byl jsem u tebe na pokoji, al nebyl jsi tam. Ash říkal, že budeš nejspíš budeš v lese." vysvětlil Luke. "Prej tam teď chodíš dost často," dodal ještě s neskrývaným zájmem. Zajímalo ho, co tam Michael dělá. Přeci jen na okolních lesích není nic moc zajímavého jen je tam příjemně. Někde hluboko cítil, že mu bliká malý výstražný vykřičník, ale nedokázal si to plně uvědomit, a tak to prostě ignoroval.
"Hledal jsi mě?" pozvedl Michael nevěřícně obočí. Luka neviděl celý týden a najednou ho hledá? To bylo přinejmenším zvláštní. Na jeho otázku Luke odpověděl pouhým pokýváním hlavy.
"Chci... si promluvit." Blonďák uhnul pohledem a díval se někam nad Michaelovo rameno na les, ze kterého před chvílí vyšel.
"Dobrá," kývl Michael na souhlas a společně se vydali cestou někam do zahrad. Michael celou dobu před sebou kopal ten samý kamínek a Luke se nad tím musel ne jednou pousmát. Cítil se jako dřív. Sám sebou. Takový pocit měl jen s Michaelem a nebo tehdy s tím psem. Cítil, že může říct cokoliv jej napadne a Michael bude stále pozorně poslouchat, přikyvovat sem tam něco namítat nebo odpovídat.
Oba se cítili dobře. Povídali si dlouhé dvě hodiny a i to se jim zdálo málo. Rozhovor by pokračoval i tak, kdyby je někdo nevyrušil. Respektive Hannah, která stále před nimi a lehce si odkašlala, aby na sebe upozornila.
"Luku... zlatíčko, tak tady jsi," usmála se přeslazeně a oba chlapci na ní zůstali udiveně zírat.