Po několika hodinách procházení se po areálu školy s červenými kruhy pod očima jsem konečně dorazila na kolej. Má spolubydlící se dnes naštěstí chystala na uvítací párty na zahájení školního roku, takže jsem měla klid pro sebe a své depresivní myšlenky.
Když jsem se převlékla do obyčejných tepláků a tílka, a odlíčila jsem si zbytky rozmazané řasenky, uvařila jsem si čaj a lehla si na postel. Otevřela jsem svou oblíbenou knížku od Jay Asher a pustila se do čtení devadesáté stránky s úmyslem alespoň na chvíli zapomenout na dnešní konflikt ve třídě.
Ovšem mohlo uběhnout sotva pět minut a nedbale se rozletěly dveře od pokoje. Leknutím jsem nadskočila a trochu svého už vlažného čaje jsem vylila na postel.
,,Kdo to byl?!" zeptal se naštvaně Justin a zabouchl za sebou dveře. Věděla jsem přesně co myslí, ale jen jsem převrátila očima a zvedla se z postele, abych mohla usušit svou peřinu. ,,Carly!" vyhrkl.
,,Co?!" vyštěkla jsem tentokrát já naštvaně.
Povzdychl si. ,,Proč si mi nezavolala? Myslela sis že se to nedozvím nebo co?!" řekl rázně a rozhodil rukama, zatím co šel pomalým krokem ke mně.
,,Nemyslela!" vyhrkla jsem. ,,Chtěla jsem být po tom prostě sama, to je vše."
Povzdychl si a přistoupil ke mně. Odhrnul mi mé kudrnaté vlasy z obličeje a přitáhl si mě na tělo. Doslova mě uvěznil v jeho náručí a mně nezbývalo nic jiného než udělat to samé a užívat si přítomnost mého nejlepšího kamaráda.
,,Mám tě rád Carly, nejvíc na světě." zamumlal mi srozumitelně do vlasů.
Nadechla jsem se, přičemž se mi do nosu dostala jeho vůně. ,,Já tebe taky."
,,A proto mi řekneš kdo to byl."
,,Justine.." odtáhla jsem se. ,,Ani je neznám. Viděla jsem je poprvé v životě, myslím že se zapsaly na poslední chvíli."
,,Zítra zajdu za Simonsovou a zeptám se jí. Nenechám je tě urážet, ne tady. To si nezasloužíš," jemně se na mě usmál a znovu si mě přitáhl k tělu. Objímali jsme se několik minut ale zdálo se, že to ani jednomu nevadí, ba naopak jsme si to oba užívali. ,,Co si vlastně dělala celý den?" ozval se po chvíli toho příjemného ticha.
Pokrčila jsem rameny. ,,Učila jsem se v parku, četla jsem si v kavárně, zašla pro jídlo a nebo se jen tak toulala po areálu."
,,Jídlo?" zbystřil.
Zasmála jsem se a odstrčila ho od sebe. ,,Tvoje oblíbená čína." řekla jsem s úsměvem a ukázala na balíček s několika krabičkami s jídlem.
,,Bože můj," chytl se za břicho a jeho žaludek se ozval. ,,vím že to víš, ale si nejlepší z nejlepších." zabručel, věnoval mi pusu na čelo a rozešel se ke stolu.
,,Lepší než nejlepší." rýpla jsem.
Se smíchem přikývl. ,,Lepší než nejlepší." zopakoval a začal vybalovat všechny krabičky. ,,Je tam všechno moje oblíbené?"
,,Samozřejmě. Ale rozdělíš se, ještě jsem se nestačila najíst a umírám." napomenula jsem ho a sedla si na už suchou postel. Knížku jsem dala na noční stolek a z šuplíku vyndala svůj notebook. Netrvalo dlouho a už jsem projížděla mou knihovnou filmů. Protože když si jí čína, kouká se na film. Nevyslovené pravidlo. ,,Co si pustíme?"
,,Je to na tobě." Justin si prohrábl vlasy a se vším jídlem se posadil na postel vedle mě.
,,Mhm," zakousla jsem si do rtu. ,,Ještě jsem neviděla Gone Girl."
,,Tak neváhej a pusť to." zamumlal s celou pusou plnou smažených nudlí, které mu postupně vypadaly. Se smíchem jsem pokroutila hlavou a film zapnula. Udělala jsem si pohodlí a vzala do rukou náhodnou krabičku s hůlkami. ,,Dobrou chuť."
,,Dobrou chuť i tobě má nejmilovanější Carly."