V celé místnosti se rozléhala nádherná hudba od L. V. Bethovena.
"Výborně slečno Bellauxová! Složila jste zkoušky! Postupujete do dalšího ročníku."
"Moc vám děkuji." Měla jsem radost. Odsedla jsem od klavíru, sbalila si noty a šla domů.
Po cestě jsem chtěla zavolat Andremu, svému příteli.
"Andre?"
"Ano lásko?"
"Platí ten dnešek? Přijdeš?"
"Jasně! A jak dopadly zkoušky??"
"Postupuju dál,"
"Já to věděl! Neexistuje nic, co bys nedokázala. Hele, uz musím jít, mám tu ještě nějakou práci. Tak zatím, miluju tě!"
"Já tebe taky,"
Položila jsem to, a ani jsem si nevšimla, že stojím před panelákem, kde bydlím.
Vešla jsem dovnitř a vyjela výtahem do 4. patra.
Ještě si stihnu trochu uklidit, než přijde Andre.
Andre je můj přítel, kterého nade všechno miluju. Poznali jsme se na mém koncertě v Paříži, kde oba žijeme. Jakmile koncert skončil, pozval mě na kafe a já neodmítla. Tam jsme se hodně poznali. Já o něm např. zjistila, že hraje hokej a má mladšího bratra. Má hnědé, krátké vlasy v úžasném střihu a je hrozně milý a vtipný.
BZZ BZZ
Přišla mi SMS od Andreho...:
Promiň Madlen, přijdu trochu později. Zdržel mě Michel. (Bráchové jsou bráchové) :)
Bráchové... to nikdy nezjistím, jaké to je mí bratra...jaké to je mít rodinu.
Vyrůstala jsem v sirotčinci, atak mám jenom Andreho.
******************************
Musela jsem usnout, protože jsem se probudila na střeše přikrytá dekou a vedle mě seděl Andre.
Jakmile se na mě Andre podíval, a zjistil, že jsem vzhůru, řekl:
"Podívej se na tu oblohu, ty hvězdy..."
Sedla jsem si a přitiskla se k němu zachumlaná v dece.
"Podívej, jedna padá!"
Ukázal na oblohu, kde doopravdy padala hvězda.
"Přej si něco."
Řekla jsem, a taky si něco přála.
"Víš co jsem si přál? "
"Povídej,"
"Aby hvězdy padali častěji, a my si je mohli navzájem ukazovat každý den."
Chvíli jsme si dívali do očí, a já ho pak políbila.