Znáte ten pocit lehkosti a volnosti?
Zřejmě ne.
Cítit se jako peříčko,které se právě odpoutalo z perutí...
Chtěla bych se cítit takhle navždy,ale všechno krásné jednou skončí...
Jako například... Má situace..
Probudilo mě volání a spousta štiplavých ran na má líčka.
"Cass...sakra co vyvádíš?"
Jeho hlas byl,tak rozrušený. Ležela jsem na zemi,která byla pokrytá jistě drahým kobercem. Jeho barva mi připomínala nebeskou modř,protkanou zlatými nitěmi.
Jako sluneční paprsky.
Začala jsem se klepat zimou .
Když jsem se na sebe podívala zjistila jsem,že jsem polonahá. Mojí hruď zakrýval jen kousek povoleného korzetu. Ihned jsem se zakryla i když toho nebylo v tu chvíli moc vidět,tak jsem musela. Přiznávám,že jsem stydlivá a moc lidí to naštěstí neví.
Podíval se na mě a hned na to se to se rozesmál. Podívala jsem se na něj s pohledem.
"Co je tu do všech veverek k smíchu?"
Ale on už v tu chvíli vstával s jedinou větou,jak jsem i pochopila na rozloučenou.
"Dobrou noc..."
Došel ke dveřím a já se zapřela o své lokty a sledovala ho.
On se otočil mezi dveřmi a promluvil. Vypadalo to jako,kdyby si vzpomněl.
"A Cass na stole máš večeři..."
Už chtěl odejít,ale já se ho musela zeptat.
"A co naše procházka?"
Už stál ke mě zády a odpověděl.
"Půjdeme někdy jindy...Dobrou noc Cassandro.."
Odešel a zavřel,dokonale i zamknul dveře.
"Zamykat si mě nemusel..kašpare..."
Zamumlala jsem si pro sebe a rozhodla jsem se vstát.
Doklopýtala jsem se na rozklepaných nohou,až přímo ke stolu.
Na stříbrném podnose stál talíř,krásně zdobený a na něm bylo pečené kuře se salátem a rajčaty.
Opodál stál malovaný džbán a po mém prozkoumání jsem zjistila,že to bude nejspíše nějaké drahé víno.Mělo barvu rudé krve.
Vzala jsem džbán za ouško a nalila jsem ho do lrásného poháru.
Uskrkla jsem a blaženě zamlaskala.
K mladým ženám se toto chování nehodí,ale přece já nepatřím do takové vrstvy,aby mě taková malichernost zajímala.Stejně tady dlouho nezůstanu....Tak proč se tak chovat?
S chutí jsem se pustila do jídla...
1