Odlišnost. To je vše, co jsem cítil.
Byla jsem zaskočena náhlými emocemi, které mi Harold ukázal, ale tak jsem se nimi cítila dotčená. Nebylo to, jako že by mé srdce roztálo, nezanechalo mě to celou chladnou. Když jsem to zvážila, natáhla jsem ruku, abych se dotkla Harolda, všimla jsem si, že kroutil hlavou.
„Ne."
„Samozřejmě." Usmála jsem se nad jeho obvyklým čtením myšlenek. „Ale to lidé obvykle dělají, když jim řekneš, jak se cítíš, víš."
„Ale já nejsem obvyklý, Rose," nesouhlasil. „A neřekl jsem ti, jak jsem se cítil, to je skutečnost. Upřímně se omlouvám, že se má mysl takhle zvrtla."
Zírala jsem na něj, cítila jsem, jak mé srdce zabolela jeho slova, všimla jsem si, že jeho oči potemněly.
Harold
Cítil jsem ho ve svém nitru. Můj vztek proti němu, přičemž začínal přebírat kontrolu nad každou mou končetinou, každá má tkáň mu byla odevzdána. Doslova, zatřepal jsem hlavou, snažil jsem se proti němu bojovat. Věděl jsem, že selžu. Musel jsem se dostat pryč od Rosalie - nebo bych jí ublížil. Zase. Když její okouzlující oči spočinuly na mně, pozorující každý můj drobný pohyb, který jsem udělal, znovu jsem si všiml, jak krásná byla, rychle jsem se otočil, mé tělo zmizelo dřív, než jsem si všiml. Našel jsem sám sebe ležet v mém pokoji na koberci, můj dech byl těžký.
„Běž pryč," vyprskl jsem, držel jsem se za hruď. „VYPADNI!" ječel jsem znovu v případě, že mi poprvé nerozuměl.
„Ne." Zasmál se. „Rozhodně ne, chlapečku."
„Neříkej mi tak," opakoval jsem pro sebe, co jsem cítil po milionté. „Kolikrát ti to musím říkat?"
„Ne tak hrubě, chlapečku." Uchechtnul se uvnitř mé hlavy. „Kolikrát ti to musím říkat, že ti nebudu odpovídat na tvé přání?"
„Co chceš tentokrát?"
Připomněl jsem si minulé případy. Když jsem říkal Rose více a více, co se mi stalo, cítil jsem ho uvnitř. Vždycky to dělal. On byl ten, který měl nade mnou kontrolu, byl ten důvod, proč jsem byl populární duch, který strašil na tomhle místě. Byl uvnitř mě, pokaždé byl a já pořád neměl ponětí, jako ho dostat ven. Snažil jsem se spáchat sebevraždu, což by bohužel nefungovalo, když už jsem byl mrtvý předtím. Pokoušel jsem ho nějak vyříznout obrovským nožem, vyříznout si plíce a stáhnout své tělo. Pak jsem se probudil, díval jsem se na to samé, když jsem zemřel. Vysoký, bledý. Nic se nestalo. Bylo to jako bych se nikdy neřízl.
„No, řekni mi, chlapečku."
Zatnul jsem čelist nad jeho přezdívkou. Nikdo mě takhle neoslovoval kromě mé sestry. A ona to dělala proto, že věděla, jak ponižující to pro mě bylo. Byla ale chytrá mladá slečna, dokud jsem ji nezavraždil.
„Neudělal jsem nic špatně," konstatoval jsem.
„Tak proč jsi opustil tvou malou kočičku, Stylesi?" zněl naštvaněji. „Tohle správný přítel neděla."
„Nejsem její přítel," vyprskl jsem přes zaťaté zuby.
„Ou, nejsi?" zeptal se sarkasticky. „Jeví se mi to trochu jinak."
„Co. Chceš?" zopakoval jsem agresivně.
„Chci ji zabít, jak jsme se shodli, Stylesi," odpověděl. „Slíbil jsi, že to uděláš sám nebo budu muset přiložit své ruce."
„Jen mi dej více času," zakňučel jsem se zavřenýma očima. Představa jejího mrtvého těla se odpálila z jedné strany mé mysli do druhé. Nechtěl jsem ji zabít, ani jsem nevěděl, jestli bych byl schopný. Byla tak krásná a já jí řekl; cítil jsem z ní odlišnost, než z kohokoliv jiného, koho pohltil můj dům.
„Proč bych ti měl dát více času?" usmál se jízlivě.
„Protože..." Nebyl jsem schopný nalézt ta správná slova. „Protože..."
„Jo, jo," přerušil mě. „Vím, zamiloval ses do ní a bla bla bla. Ale dovol mi ti dát jednu radu, chlapečku, na tomhle světě není žádná láska. Zvláště ne pro špínu, jako jsi ty."
V duchu jsem nad jeho slovy zakňoural, povzdechl jsem si. Věděl jsem, že to takhle cítil a byl přesvědčivý, všechno, co řekl, byla pravda - jen proto, že to řekl. Přikývl jsem dost viditelně.
„Takže, uděláš to dnes v noci, předpokládám," řekl.
„Ne." Automaticky jsem pokroutil hlavou. „Ne dnes v noci."
„Proč ne dnes?"
„Můžu alespoň dostat ještě jeden den?" škemral jsem, neopovažoval jsem se otevřít oči. „Jen ještě jednu noc a jeden den."
„Fajn," souhlasil, povzdechující si. „Dám ti 48 hodin, protože se dneska cítím extra nádherně."
Nemohl jsem se přestat usmívat.
„Dobře."
„Co je?" jeho hlas byl znovu trochu více vážnější.
„Uh, děkuji."
Vždycky se ke mně choval jako k děvce, myslím, že to samozřejmě věděl, byli jsme ve stejném těle, stejné schránce, která nás držela uvnitř. Byli jsme nuceni vypadat jako jeden, ale oba jsme nemohli být moc rozlišní. On, byl brutální monstrum, které přebíralo kontrolu nade mnou od doby, co jsem zavraždil mou sestru - a já, silueta 18letého kluka, který byl zabit někým, kdo ho měl milovat. Rose měla úplnou pravdu, když řekla, že nemohla uvěřit, že mé sestře bylo jedenáct, jako 11leté děti nejsou lakomé na hračky, správně se učí - ale nevraždí jejich sourozence. Když to on mě nutil se cítit jako úplné hovno, když jsem se probudil s rukama celýma od krve, nebyl jsem si schopný vybavit, co jsem dělal tentokrát.
„Velmi dobře, chlapečku." Zdál se být potěšený, předstíral, jako bych byl jeho pes nebo něco.
„Ou, a nepoužívej schopnosti, které jsem ti štědře dal, abys manipuloval s tou holkou," vytknul, „Nejméně ji přiměj, aby kvůli tobě sexuálně zešílela, její fantazie. To je nechutné. Slyšíš mě?"
„Jo, pochopil jsem," vydechl jsem, nechápal jsem, kam tímhle směřoval. „Skvěle."
Když jsem cítil, že odchází, jeho hlas znovu promluvil: „48 hodin, Stylesi. To je konečné nebo se budu muset do toho zapojit, slyšíš?"
„Jo," zasténal jsem. „48 hodin. Skvěle. Teď běž."
Slyšel jsem jeho jízlivý smích.
„Zajímá mě, kdy ten den přijde, přesvědčíš sám sebe, abych byl s tebou, Harry."
-
Rose
Nebyla jsem schopna vyjádřit, kolik času uběhlo od Harryho trapného odchodu bez jistého důvodu. Jen mi řekl o jeho divných pocitech ke mně a pak se nálada zhoupla, zmizel. Protáhla jsem si záda uprostřed místnosti, když se Haroldovo hluboké uchechtnutí rozlehlo mezi čtyřmi stěnami.
„Užíváš si to tam dole?"
V tu chvíli bylo oznámeno, zdál se být více přátelský. Ale možná se jenom vysmíval nebo byl sarkastický.
„Co jiného bych dělala zamčená uvnitř domu, který ani nemám dovoleno prozkoumat?" vypálila jsem klidně, můj hlas byl bezcitný.
„Nikdy jsem neřekl, že ti zakazuji objevovat." Usmál se.
„Jo, řekl," nesouhlasila jsem. „Když jsi měl jednu z tvých slavných změn nálad přímo potom, co jsme mluvili v pokoji, ve kterém oslavovali narození tvé sestry."
„Jo, máš pravdu." Byla jsem zaskočena mým Vždycky mám pravdu, protože jsem nemohla rozluštit jeho náladu, jestli byl šťastný nebo úplně vytočený. Nikdy jsi fakt nebyla schopna určit, jaká byla jeho nálada - pravděpodobně mnoho odstínů z jeho osobnosti.
„Co stejně chceš?" vyprskla jsem.
„Jsi na mě naštvaná?" jeho tón byl klidný, jemný. Tohle přimělo mé oči navázat s ním kontakt, stál přímo vedle zavřených dveří.
„Ne, nejsem," řekla jsem, třepající hlavou. „Jenom si nejsem jistá, co si myslet o té dřívější situaci."
„Podívej, Rose, choval jsem se jako naprostý idiot. Neměl bych takhle reagovat, já vím."
Mé obočí se nakrčilo nad rozeznáním, které najednou ukázal. Nebyla jsem zvyklá na tuhle část Harolda, ale nevadilo by mi stát se s tím kamarádka. S ním.
„Uh, vidíš, připravil jsem ti večeři," zamumlal. „Jestli se chceš posadit se mnou a bavit se o všem, můžeš jít dolů, víš."
Měla bych nebo neměla bych tiše říct Co to kurva nad tímhle, spíše pozvání na trapné rande s ním. Ne, opravdu ne rande. Bylo to rande?
„Uh, jo..." Harold přikývl, udržující oční kontakt. „Lidé jako ty by to pravděpodobně nazvali rande."
„Dva lidé, kteří mají rande, se musí o sebe navzájem zajímat, Harolde," vytkla jsem trošku, neukazující žádnou radost, která bublala uvnitř mě.
„No, neznám tě, ale alespoň se o tebe zajímám, Rose." Usmál se trošku, ukazující ďolíčky, „Čekám dole." Mrknul na mě a odešel.
***
Tramtadadá, další part je tady, a to s číslem 22. 22 je andělské číslo a mé nejoblíbenější, trošku z důvodu, že jsem 22. narozena, ale to teď tady rozebírat nebudu.
Hádám, že v tomhle díle je prozrazeno a objasněno docela dost, jak by ne, když jsme téměř u konce, že? Lol.😂
Tak co si myslíte o tom druhém Harrym? Jako že o tom demonovi, jestli to některým nedošlo, to tak právě on kousl Rose, ne duch.😂
A taková malá informační informace, fucking logic😂 : Asi si někteří všimli, že jsem zřejmě někde usnula na vavřínech s novou verzí. Buďte klidní, neusnula, jenom chci tu starší dopřekládat a začít tu novou.😂
Jestli někdo četl všechny ty shity nahoře... 👏👏👏👏👏 Medaile pro vás!:'D
Takže já myslím, že to stačí, poznámka pomalu delší než díl, takže končím a u dalšího dílu!💞
Edited