Rozhodl jsem se, že ti budu psát dopisy Tay. Včera jsem byl na tvém pohřbu. Byla tam hromada lidí, skoro celá moje škola a z tvojí školy taky dost lidí. Vepředu v kostele byly dvě rakve, ano, měla jsi pohřeb dohromady s Connorem. Odvážil jsem se jít až k tvé rakvi a podívat se na tvé tělo. Jen na sekundu jsem na tebe pohlédl, ale pak jsem rychle odvrátil zrak, bolelo to. Položil jsem do tvé rakve obrázek s andělem, měl tě chránit, měl tě zachránit, ale nic neudělal. Včera jsem se dozvěděl, co se stalo. Měli jste takovou smůlu, narazil do vás chlápek, který slavil celoživotní úspěch a se svými přáteli ho pořádně zapil. Umřel, dosáhl toho, co chtěl. Stál jsem v rohu kostela a rozhlížel jsem se po ostatních. Tví rodiče stáli vepředu, tvůj otec držel tvoji matku, která mu brečela do ramene. Byla to jako scéna ze smutného filmu. Ani já jsem to nevydržel a začal plakat, pár známých se na mě otočilo a lítostivě si mě prohlíželo. Nešel jsem na hostinu, i když jsem byl pozvaný. Šel jsem na menší party, kde se s vámi loučili kamarádi. Neměl bych pít, vím moc dobře, že to nemáš ráda, ale já jsem nemohl, bolelo to a myslel jsem si, že to na chvilku tu bolest odežene. Vedle mě seděla Sam, nalévala do sebe jednu skleničku za druhou, netušila, že ji chtěl Connor požádat o ruku a nechtěl jsem ji to říkat, ještě víc by ji to srazilo. Mělo to být překvapení, proto ten týden jen já a ty, Connor a Sam. Nestihla jsi mi říct ano ani ne. Přemýšlím, jestli má cenu tady žít bez tebe, jestli mě něco lepšího čeká, než jsi byla ty.
Tvůj Brad
Věřte mi, že tohle se tak hrozně píše, že skoro brečím, ale mělo to takhle být. Pusťte si písničku a podívejte se na celý videoklip, protože mi to sem sedí.