Bylo vcelku k neuvěření, kolik se toho dokázalo změnit za dvacet čtyři hodin.
Když se Sakura naposledy viděla s Narutem, byl to usmívající se kluk. Potkali se v Ichiraku, když Sakura šla do nemocnice a blonďák si právě dával do nosu společně s Gaarou.
Živě si pamatovala, jak Gaara a Naruto vtipkovali, byli usměvaví a uvolnění.
Sakura byla moc ráda, že se Gaara na chvíli stavil. Ne jen, že ji usnadnil práci, co se týkalo papírování, ale také viditelně pomohl Narutovi.
Pár dní přemýšlela nad blonďákovým chováním tehdy na obědě, kde na ni a Saie dost afektovaně vyjel. Věděla, že s ním muselo být něco špatně. A že se to něco týká černovlasého idiota, který se vrátil do vesnice.
Netrvalo to dlouho, aby si uvědomila, co to všechno znamenalo. Sasukeho pohledy tehdy na společné misi a Narutovo vykolejení bylo jasným znamením, co se to tady vlastně děje. Chvíli byla celá zkoprnělá, když jí to došlo, ale nakonec se jen usmála. I když to nebylo viditelné, vždycky to tak nějak okolo nich dvou kroužilo. Taková zvláštní, hustá, jiskřivá atmosféra.
Bylo vidět, že se Naruto svými city trápí až moc, proto Sakura jen uvítala návštěvu Gaary. Byla přesvědčená, že pokud blonďákovi nepomůže on, tak už nikdo.
Proto ji nebylo vcelku jasné, co se stalo. Tsunade si ji dnes odchytila a pověděla jí, co se včera stalo. Narutovo divné chování totiž Hokage nedalo, proto potřebovala, aby někdo šel a s Narutem si promluvil.
Sakura byla samozřejmě ochotná. Hned, jak mohla, se vydala k Narutovému bytu.
Ale to, co ji otevřelo, rozhodně nebyl Uzumaki Naruto. Tohle bylo pouze tělo. Jeho oči byly celé rudé od pláče, bez jiskřiček, které se v 90% času v azurových očích objevovaly.
Dívka se zhrozila, když ho uviděla. „Naruto! Co se stalo?" Jelikož blonďák vypadal, že se každou chvíli skácí na zem, rychle k němu přiskočila a podepřela ho okolo ramen.
„Sakuro?"
Sakura pouze rychle zakroutila hlavou a doslova táhla Naruta hlouběji do bytu, kde ho nakonec položila na postel. Rychle si k němu přisedla a pohladila ho po ruce, která ležela vedle jeho těla. Blonďák vypadal, jako kdyby se ho nic z toho, co se právě dělo, netýkalo. Jeho pusté oči sledovaly dívku bez zájmu.
„Naruto, co se ti to stalo..."
„Jsem v pohodě," odvětil klidně Naruto, obracejíc se na bok čelem k Sakuře. Jeho rty se zkroutily do úsměvu, ale zbytek tváře se neusmíval vůbec.
„To tedy rozhodně nejsi," řekla Sakura. Předpokládala, že se něco stalo, že Naruto bude možná v depresi z toho všeho, ale tohle nečekala. Vypadalo to, jako kdyby se chlapec před ní psychicky zhroutil.
„Přijde mi..." Začal Naruto, jeho řasy se zatřepotaly. „Mám v hlavě hrozný zmatek, Sakuro... Vůbec nechápu, co co znamená... Jsem zmatenej."
Sakura nevěděla, co bude dělat. Měla strach, nikdy Naruta v podobném stavu neviděla. A upřímně ji to děsilo. Pro ni byl blonďák vždy sluníčko, člověk, který měl v sobě pozitiva a energie na rozdávání. Tohle byl někdo jiný.
„Sakuro," ozval se Naruto potichu.
„Ano?" Odpověděla pohotově dívka.
Blonďák s sebou chvíli kroutil, než se sebe sotva slyšitelně vydechl; „Obejmeš mě? Prosím?"
Dívčiny rty se zformulovaly do něžného úsměvu. Naruto byl právě jako zraněné stěně, nebo malé dítě. Vypadal tak nevinně.
„Pojď ke mně, ty nešťastníčku." Zašeptala a natáhla ruce k němu. Naruto se zvedl z postele a obmotal ruce okolo Sakuřiného krku. Její ruce naopak zajely okolo jeho pasu, kde se co nejpevněji utáhly.
„Mám tě rád," zašeptal Naruto a najednou se v jeho očích objevily slzy.
Sakura ho ještě pevněji sevřela a pokývala hlavou. „Vždyť já tebe taky." Potom se jedna její ruka uvolnila a zajela do rozčepýřených blonďatých vlasů, kde se konejšivě začala pohybovat.
„Proč pláčeš, hm?"
„Bojím se," zavzlykal Naruto. Jeho tělo se maličko pohnulo.
„Čeho se bojíš?" Zeptala se překvapivě Sakura. V jejím hlase byla něha ještě slyšitelnější. Chtěla Naruta ukonejšit, ale nebyla si jistá, jestli to dokáže.
Naruto se neozýval, proto ho po chvíli dívka pobídla slovy. „Pověz mi to."
Blonďák se nepříjemně ošil. Nechtěl na to myslet, všechno se zhoršovalo. Ale nějakým zvláštním způsobem se potřeboval svěřit. Potřeboval, aby mu někdo řekl, že to bude dobré.
„Bojím se, že se nevrátí..."
Sakuře bylo ihned jasné, koho myslí. Chtěla odseknout, že by si to černovlásek možná i zasloužil, ale rychle se zarazila. Věděla, že tohle je jenom její zášť.
„Naruto," řekla konejšivě Sakura, pomalu ho hladíc po hlavě. „Vždyť sám víš, že mise někdy trvají dlouhou dobu. Občas má člověk štěstí a všechno jde plynule, ale někdy se objeví menší problémy a cesta se opozdí. Sasuke se vrátí, zlatíčko, neboj..."
„Já ho—"
„Miluješ, ano, já vím." Odvětila klidně Sakura a na chvíli pozastavila svoji ruku. „A jsem za to ráda. I když to se Sasukem nemám zrovna urovnané, vím, co k tobě cítí. A myslím, že pokud se bude snažit, doopravdy snažit, a odčiní co, to způsobil, tak mu tě snad i přenechám."
Naruto se mírně uchechtl. Spadl mu obrovský kámen ze srdce. Nejen, že se bál, že se mu Sasuke už nevrátí, ale také měl obavy z toho, co Sakura řekne na jeho city, které k němu uchovával.
„Víš, mluvili jsme o tom všem, co se stalo," začala Sakura a Naruto nastražil uši.
„Vyčítala jsem Sasukemu, co se stalo. To, že odešel, to, že mi ublížil. Že ublížil tobě, jak psychicky, tak fyzicky. Že nás všechny opustil a šel sám... A myslím, že i přes to všechno, co jsme si s tím idiotem vyřešili, mu tohle nikdy neodpustím. To, že tě zranil.
Tehdy, po tom, co tě Kakashi přinesl z Údolí konce, jsem u tebe nebyla, protože jsem byla pitomá. Slepě jsem Sasukeho milovala a dávala ti za vinu, že odešel. Potom i to, že jsi ho nedokázal přivést zpátky. Nakonec mi to ale všechno došlo – díky bohu – a já pochopila, že to nikdy nebyla tvoje chyba. Málem jsi tehdy umřel, viděla jsem, v jakém jsi byl stavu. A celkově; to, jak ses za Sasukem honil kvůli slibu, který jsi mi dal... Nakonec jsi to ale dokázal, a znovu jsi ukázal, že jsi neuvěřitelný člověk, Naruto. Člověk, který si zaslouží tak moc lásky, kterou jsi nikdy nepoznal... A já doufám – že i přes to, že to je Sasuke – tě bude milovat tak moc, jak jen dokáže. Sama na to dohlédnu. A pokud to tak nebude – zmlátím ho. Miluju tě, Naruto. Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě udělal."
Tekly ji slzy po tváři, když se natáhla k Narutovému čelu, kde mu umístila polibek.
Naruto ale nezahálel, jeho oči byly ještě víc rudé, než před tím. Slzy se valily proudem, ale i přes to všechno, se usmíval. A teď – teď se usmívaly i jeho oči.
><><><><
Tak je tady další díl, dnes trošku emotivnější.
Už je to doba, co se Sasuke naposledy objevil. Jaké jsou vaše názory - myslíte si, že je náš černovlásek stále naživu? Hm? Nebo, že by se něco závažného stalo, proto se společně s Kakashim tak dlouho nevracejí?
Jsem zvědavá, co si myslíte. Dejte mi vědět! :)
Přeju pohodový zbytek dne.