,,Dobré ráno paní Elisabeth" řekl mi jeden doktor ze skupinky , která tam stála. ,, Tak jakpak se máme? " Zeptal se druhý doktor. ,, Už je mi lépe než včera." Řekla sem s úplnou radostí. ,, Dneska vás pošleme ještě na jedno vyšetření. Potřebujeme si totiž zjistit co vám je. " Podíval se na mě jako by sem umírala a věděl to už dávno.
,,Tak Elisabeth ještě vypij tohle a můžeme jít" řekla mi milá sestřička a já sem to udělala. ,,Co to vlastně je?" zeptala sem se abych věděla oč vlastně jde. ,,Je to taková vodička, kterou když vypiješ tak tě pošleme do takového tunelu kde budeš ležet a doktoři uvidí celé tvé tělo." ,,Aha, a bolí to?" ,,Ne vůbec to nebolí, neboj." Hned když to řekl tak se mi ulevilo.
Když mě vezli do toho tunelu říkala sem si v hlavě co všechno se mi stalo. Všechny dobré ale i špatné příhody. Byla jich spousta... ,,Nesmíte se za celou tu dobu pohnout. Můžete jenom dýchat a mrkat. Bude to trvat asi půl hodiny. " přikývla jsem a poté si lehla na lehátko které pomalu ale jistě vjelo do tunelu.
Prvních 10 minut jsem přemýšlela o Sebastianovi poté jsem si zpívala písničky.
Konečně to bylo za mnou. Nejhorší půlhodina v mém životě. Nemohla jsem se ani pohnout. ..
O 1 den později
,, Máme už vaše výsledky. Nevypadá to moc dobře ale ani moc špatně. Jenom půjdete na operaci a poté si vás tu ještě nějaký Pátek necháme. Nemusíte se ničeho bát, naše nemocnice je nejlepší ze všech v okolí. " tohle mi docela vyrazilo dech... jenom na operaci? To si snad dělají srandu ne?
Za chvíli přišli rodiče. ,, Máš jenom nějaký menší nádor ze kterého se ti udělalo špatně a proto si omdlela.. Doktoři říkali že je to normální. " neměli zrovna velkou radost. ,, Ještě nám taky řekli že jak si omdlela a spadla si někde ses bouchla do ruky a že ti na to dají ortézu. " Byla to pravda. Při pádu jsem se rukou bouchla o lavici která stála vedle mě. Nechtěla sem to nikomu říkat myslela sem že to bolí protože tam mám modřinu... Ale nechápu proč mi tohle neřekli hned? Třeba na to zapomněli... nebo jim třeba došly ortézy, začala sem se nahlas a bezdůvodně smát. ,, To ses snad praštila i do hlavy nebo co? " řekl mi můj bratr a začal se smát.
Zrovna mi přišla zpráva od Sebase.
Ahoj, doufám že ti už je líp. Učitelka to ví co ti je a já také protože jsem zaslechl jak se o tom baví. Celá třída to tady pořád řeší. Uzdrav se co nejdříve! Tvůj Sebas ♥
Konečně mi napsal. Měla jsem náladu o něco lepší než před tím.
Ahoj všichni,
Omlouvám se že jsem to vydala trochu později ale neměla jsem čas. Celý týden máme prázdniny tak se budu snažit napsat ještě další kapitolu. Možná že si stihnu i nějakou předepsat. Budu ráda za každý komentář! Doufám že se vám to líbilo.
Vaše Muffik_11 ♡♥♡