***o asi hodinu později***
***pohled Anet****
Zrovna jsem ležela na posteli a kreslila Vadima, ale tentokrát i s tělem. Nad svou prací jsem se musela pousmát. Najednou jsem dostala žízeň. Kuchyně je moc daleko. Všimla jsem si prázdné skleničky co stála na nočním stolku. Ještě že mám vlastní koupelnu. Obrázek jsem položila na stůl a skleničku jsem vzala do ruky (bez dvojsmyslu plz) a šla s ní do koupelny. A jelikož jsem takový dement tak jsem si musela a
jelikož jsem měla sluchátka zpívat a tancovat. Takže z plánované 1 minuty cesty se stala 10 minutová cesta.
Jenže jak jsem přišla do pokoje tak jsem ze zděsila. Ta sestřenice Vadima Nicol, se skláněla nad mými obrázky a lila po nich minerálku nebo co.
"Co si myslíš že děláš?!" zvýšila jsem na ni hlas. "Já? Nic..." odpověděla nevině. "Jak nic?!" zvýšila jsem na ni hlas ještě víc a prstem ukázala na polité obrázky. "Bože! Jo tohle! Já se omlouvám! To bylo omylem!" řekla ještě neviněji. "Jak omylem?!!" křičela jsem na ni. Ona jen s brekem vyběhla z pokoje ale ještě než stačila vyběhnout tak samozdřejmně žduchla do otevřeného inkoustu který byl na stole. "Vadime!" křičela. "Já tě zabíju ty..." křičela jsem a rozběhla se za ní. Letmo jsem vydělá Pavla jak to 'nenápadně' pozoruje. "Co se to tu děje?!" zvýšil ne mě hlas Vadim který stál mezi dveřmi pokoje kde Nicol seděla na postely a brečela. "Nikol mi lila po obrázkách minerálku, a pak na ně ještě vylila inkoust!" zvýšila jsem hlas. "Tak proč Nicol říká, že jsi ji bezdůvodně napadla?" zvýšil hlas Vadim. "Protože je to lhářka!" zase jsem zvýšila hlas a chtěla se vrhnout po ní, ale Vadim mě držel. "Podle mě tu lže úplně někdo jinej! Co ti sakra vadí?! To že už si tu nejsi ta hlavní princezna nebo co?!Neboj! Dlouho to tak už nebude! Zítra odjíždí! Pak tu zase budeš ta hlavní!!!" zařval a zabouch dveře. "Debile zas**něj!" zařvala jsem.(podle mě by jste mu řekli i horší věci :D ) chvíly jsem stála ještě před dveřmi a pak s brekem odešla do pokoje.
Měla jsem chuť se vším mlátit. Inkoust s minerálkou byl po celém stole. Samozřejmě i na zemi. Jediný obrázek co se dá zachránit, je ten Vadim kterého jsem před chvílí malovala. Ale teď jsem ho měla sto chutí roztrhat. Vzala jsem tři knihy co byly položené na poličce. Flákla jsem s němi plnou silou o zem. V tu ránu do pokoje přiběhli Peter, Vláďa a Pavel.
Mě se podlomily kolena a začala jsem do dlaní brečet. "Co se stalo?" zeptal se milým hláskem Peter. Kleknul si vedle mě a obejmul mě. To stejné z druhé strany udělal i Pavel. "Tak to je kvalitně v pr*ely" řekl Vláďa a vzal do ruky jeden obrázek.
Dneska bude i druhej part. ;)
•••Ancenie•••