Hluboká, temná noc, jež vládla Novému světu, byla stále velmi mladá a stárla velmi pomalu. Midgard, Avalon a mnohá další města jsou svědky této osudné noci, kdy dochází k výrobě prostředku, který brzy změní stabilní novodobou společnost a probudí síly, které doteď byly nečinné. Svědkem této osudné noci je taktéž hlavní město Metropolis.
Člen velké rady, Sebastian Green, právě rychlým krokem směřoval do projekční místnosti, kde se nacházel přístroj, jehož funkce by mu umožnila sledovat transportní letoun mířící do Midgardu pro jeho rodinu. Po dlouhé, vyčerpávající cestě Magistrálou nakonec tuto místnost navštívil. Jeho depresivní stav mu ani nedovolil rozhlédnout se po místnosti, zda se v ní někdo nenachází, a stále rychlým krokem pokračoval v chůzi až do prostřední části místnosti, kde se onen přístroj nacházel.
Při obsluze přístroje ovšem ve stinném rohu místnosti zpozoroval velmi zvláštní postavu s nepravidelnou konstrukcí těla. Nemusel ani přemýšlet o koho se jedná, věděl to totiž hned. Hlasitě na onu záhadnou postavu promluvil. "Pouze jediná osoba mimozemského původu má v Magistrále ve zvyku skrývat se ve stínech!" Jednalo se o mimozemskou členku velké rady jménem Arra Sea Exa, jež byla představitelkou rasy Oxifalis. Ihned, velmi namyšleným hlasem své rasy, se Sebastianem začala komunikovat. "Sebastian Green! Člověk, jenž se většinou nezajímá o okolí ale pouze o sebe." Sebastian pochopil, že se jednalo o narážku týkající se jeho soustředěnosti na přístroj a pozdního povšimnutí její přítomnosti. "Vaše rasa se koneckonců vždy zajímala pouze a jen sama o sebe, že ano?" Sebastian ovšem na její věty nereagoval a snažil se soustředit na nalezení transportního letounu. Arra Sea Exa ovšem vyžadovala pozornost. Přiblížila se tedy k Sebastianu a pokračovala v komunikaci. "Ovšem někdy se ve vás, lidech, nevyznám. Jste tak předvídatelní a zároveň velmi složití. Například vztah jedince k rodině. Velmi zajímavá záležitost. Jedná-li se o rodinu, děláte vše pro to, aby se měla dobře. Už nemyslíte pouze sami na sebe." Sebastian netušil, z jakého důvodu mu Arra Sea Exa takovéto věci říká. Zůstal ovšem mlčet a pokračoval ve vyhledávání letounu. Arra Sea Exa se vzápětí zadívala do jeho očí a následně pokračovala v komunikaci. "Nemůžu to pochopit. Má rasa to nemůže pochopit. Rodina je pro vás přednější, než zachování vaší vlastní existence. Pro každého člověka bez výjimky. Pro vás také. Tak usilovně se snažíte svou rodinu chránit, Sebastiane. Ale co tím získáte? Pouze jí prodloužíte život o pár nudných let. Taková obětavost pro takovou hloupost. Nejhorší okamžik však nastane až zjistíte, že všechna vaše pomoc nakonec pozbyla své funkce. Pomoc, která nepomohla. Jak byste se v takovéto situaci zachoval vy, Sebastiane?" Sebastianu poté došla trpělivost a útočným způsobem začal pokládat otázky. "O co vám vlastně je Arro? Chcete mne snad vytočit? Opravdu chcete klesnout tak hluboko pod vaši úroveň? Využíváte své telepatické schopnosti pro vlastní zábavu?" Následně se Arra Sea Exa pouze usmála a promluvila. "Vidíte, Sebastiane? Vidíte, jak jednoduché to vlastně je? Jak málo síly a schopností je nutno použít, aby došlo k takovémuto chování? Jste slabý." Sebastian ji během rozhovoru nechápavě sledoval. "V každém případě se vám omlouvám za způsob, kterým jsem s vámi nyní komunikovala. Pouze jsem testovala vaše chování a reakce a musím říci, že s vaší psychickou schránkou se dá poměrně velmi jednoduše manipulovat. Měl byste si na tuto skutečnost dát v budoucnu pozor." Sebastian vzápětí nevěděl, jak reagovat. Naštěstí tuto trapnou chvíli přerušilo oznámení přístroje, které signalizovalo nalezení hledaného letounu. Sebastian se okamžitě podíval na holografický snímač mapy. Byl velmi rád, když zjistil, že letoun je stále v pořádku a jeho rychlost je velmi vysoká. Následně program v přístroji ukončil a hodlal odejít z místnosti. Při odchodu mu ovšem Arra Sea Exa sdělila poslední větu. "A Sebastiane, hlídejte si svou duševní schránku." Krátce se na ni podíval a poté opustil místnost.
S trochou lepší nálady byl Sebastian na cestě do ubikací. Ihned před místností však zahlédl další osobu, která si s ním evidentně potřebovala promluvit. Touto osobou byl další člen velké rady Metropolis, Ektor Delmatin, známý nesmírnou touhou po moci a bohatství. Sebastian ho neměl v lásce, a tak doufal, že ho neosloví a půjde dále. "Á, Sebastiane!" Nestalo se tak. Sebastian se tedy připravil na nepříjemný rozhovor s nepříjemnou osobou. "Nečekal jsem, že vás zde zastihnu. Ovšem když už spolu takto mluvíme, mohu využít situace a sdělit vám oficiální zprávu, která byla poslána z Avalonu." Sebastianu nezbývalo nic jiného, než jen zvědavě čekat na znění této zprávy. "Akvizitorka Avalonu, Gabriela Algebuidová, ve zprávě sdělila, že se proces výroby jaderné hlavice nečekaně urychlil. Podle všeho bylo zjištěno, že jedna z hlavic v jejich továrně již dávno byla zhotovena, ovšem s drobnými poruchami. Uniklo to tedy kontrolorům a byla uložena ve skladu. To znamená, že doktoři budou mít o mnoho méně práce. Budou pouze muset tyto drobné nedostatky nefunkční hlavice vyřešit. Závěr této zprávy tedy hovoří jasně. Doba dokončení jaderné hlavice bude z několika dnů zkrácena na několik hodin. Není to úžasné? Je to zvláštní pocit, když víte, že Karzixova existence již dnes k ránu nebude reálná." Sebastian zůstal jen nehybně stát a se zhrozeným výrazem na tváři pochopil, že teď nebude při záchraně jeho rodiny hrát důležitou roli pouze štít k ochraně letounu. Nyní půjde také o čas. Sebastian byl po této zprávě znepokojenější mnohem více než kdy dříve. Ektor Delmatin jeho znepokojení zaznamenal a okamžitě se ho otázal, jaký je problém. Sebastian mu poté sdělil informace o své rodině a o transportním letounu, který pro ni letí. Ektor překvapeně zareagoval. "Ano, o vaši rodině vím. Ovšem o transportním letounu mi nikdo nic neřekl!" Sebastian se Ektoru následně chystal sdělit průběh jeho strašného, stresujícího dne, který prožil. Ovšem v tu chvíli již poněkud znepokojený Ektor Delmatin, aniž by řekl jakékoliv další slovo, urychleně pokračoval v cestě. Sebastian nepochopil, co Ektora ohledně transportního letounu tak velmi rozrušilo. Byl však příliš unavený a vyčerpaný. Nehodlal se tím tedy zabývat a pokračoval v cestě do ubikací. Doufal jen, že čas zůstane přikloněn na jeho straně.