Pohled Honzy
Bea v polovině cesty usnula a tak jsem pozoroval lidi kolem sebe, jedná maminka s dítětem se tam hádala se svým - zřejmě - manželem. Asi dvě puberťačky si tam rozrušeně povídali o něčem novém na Twitteru a všechny tyto věci mě nakonec uspaly.
Probudil jsem se v tu chvíli kdy hlásili že budou klesat, akorát v čas. Bea už byla vzhůru a něco si psala na telefonu.
Klasika. Tohle dělá snad 17 hodin denně.
Letadlo konečně přistálo a my vystoupili.
Jsme v New Yorku!
Doopravdy jsme v New Yorku!
Jediné co mi tuhle myšlenku kazilo bylo pomyšlení na Klárku, tudíž i pomyšlení na Rosemary.
Zase je to tady.
Pohled Rosemary
Dokončili jsme poslední písničku a seskočily z "pódia".
Celou dobu mi vrtalo hlavou kdo byl ten zrzek.
Mohl to být doopravdy on?
Ed Sheeran?
A zpívala jsem před ním Don't?
Fuck it!
Nicméně teď se už hlouček lidí rozešel a já se posadila na lavičku. Bylo příjemné počasí a já si jen tak zavřela oči proti sluníčku.
Takhle jsme si sedávali s Honzou na židle u balkonu...
Ne! Na 99,9% ho už nikdy neuvidím. Jediné + co tu je že toho chlápka co mě "zachránil" chytili - znovu za drogy. Ale v ČR si stejně myslí že jsem mrtvá takže jen tak tam přijet nemůžu.
Bohužel.
Náhle si vedle mě někdo sednul. Koutkem oka jsem si všimla zrzavých vlasů.
Kdo?
„Ten zpěv byl úžasný" poznamenal hlasem který jsem znala.
Prutce jsem se otočila a uviděla jeho.
„E-ed Sheeran?" vykoktala jsem „tak teď mě můžete zabít a zakopat na zahradě" Ed se rozesmál, přesně takový smích měl i ve videích.
„To bych nedělal" zakroutil hlavou.
„Nemáš náhodou teď nějaký koncert nebo tak?" zajímala jsem se.
„Měl jsem mít" kývl „ale mám trochu kašel takže bych nic těžšího nevyzpíval" vysvětlil.
„Hele je tady jedna věc" začal pomalu „říká ti něco jméno Rosemary Reedová?" krve by se mě v tuto chvíli nedořezal. Stuhla jsem a z obličeje se mi vytratila všechna barva. Cože? Jak o tom ví? Jak o mě ví?
„Proč?" dostala jsem že sebe a snažila znít normálně.
„Mám kamarádku jménem Klárka, je z nějaké země jménem Česká Republika. Měla tam kamarádku která se tak jmenovala a Klárka mi pouštěla nahrávku jejího hlasu, máš stejný" Oh shit.
„A nic víc?" zajímala jsem se
„O-ona mi říkala že Rosemary je mrtvá ale nikdy neviděli její tělo" řekl to nejpodstatnější co jsem potřebovala vědět.
Prutce jsem zakroutila hlavou.
„Ne"
Jen kývl ale pořád si mě nedůvěřivě přejížděl pohledem.
Po chvíli mi to bylo už nepříjemné
„Hele, je fajn že jsem tě mohla vidět ale ta Rosemary Reedová nejsem, ok? A navíc budu muset jít. Mám službu v kavárně" vstala jsem a odešla pryč směrem ke kavárně.
Ahoooj :3
Omlouvám se že je dnešní kapitolka o ničem ale zlom se blíží a já ho nechci natahovat.
Děkuju za votes a komenty
Avi :*