Přišla jsem domů.A pozdravila mýho tátu,který na mě čekal v kuchyni s připravenou večeří.
"Ahooj."Pozdravila tátu s mým širokým úsměvem.
"Ahoj,Rosie."A úsměv mi vrátil nazpátek.
Na stole byla už připravená večeře a vidím,že táta moc dobře ví co mám nejvíc ráda.Udělal mi mozzarelu s rajčaty.Už se mi sbíhaly po tom sliny.Musela jsem se do toho jídla hned pustit.
Hned jak jsem to dojedla,musela jsem to tátovi pochválit "bylo to strašně výborný tati,děkuju."a dávala jsem mezitím talíř do dřezu.
"No podívejme,nemáš zač"Znělo z něj nadšení.
Když jsem prisla do pokoje,lehla jsem si na postel a podívala jsem se na mobil.Bylo už půl 9 a ja bych si měla připravit věci do školy.
Tak jsem si je tedy začala připravovat a mezitím mi zacinkal mobil.Okamžitě jsem se koukla na mobil.Kdopak mi může asi teď takhle pozdě psát?
Bylo to neznámé číslo: Ahoj,máš zítra po škole čas ?
Za pár vteřin jsem odepsala: Kdo si?
Neznámé číslo:Jeden kluk,který se ti líbí.
Můj výraz se změnil ve zvědavost a já přemýšlela kdo by to mohl být.
Já:Dave?
Neznámé číslo:Jo.To ti teda trvalo.Si na to snad zapomněla,že mám tvoje číslo?
Uchechtla jsem se.
Já:Promiň,večer mi to moc nemyslí.Uložím si tě do kontaktů.A měla bych mít zítra čas po škole.Pročpak?
Hrozně mě to zajímalo kam chtěl se mnou jít.
On:V pohodě,krásko,dobře.Chci si jít s tebou popovídat do kavárny.
Já:Tak dobře,v kolik v kavárně?
On:Tak ve 2?
Já: Tak dobře.
On:dobře.
Odložila jsem mobil na stůl.A řekla jsem si,že už je na čase jít spát,ať se na zítřek pořádně vyspim.Netrvalo dlouho a za pár vteřin jsem usla.
***
Ráno mi zazvonil budík a já se hned vzbudila.Bylo teprve 7:20 a já měla více času na to se upravit(oproti včerejšku.)
Takže jsem vstala z postele a zamířila přímo ke skříni a zapojila si svojí žehličku do zásuvky,abych si mohla vyžehlit vlasy.Poté co jsem si je vyžehlila vzala jsem svojí taštičku se šminkama a namalovala se.
Ze skříně jsem si vyndala svoje oblíbené oblečení:červeno-černou kostkovanou košili,bílé tričko a k tomu černé hipster džíny.
Když už jsem byla hotová,vzala si sebou tašku a zamířila dolů po schodech se nasnídat.
Táta asi zřejmě ještě spal.
Otevřela jsem šuplík a vyndala si Cini-Minis na linku a nasipala si to do misky.Mezitím co jsem jedla,přišel ospalý táta do kuchyně mě pozdravit.
"Dobré ráno,tati,jak ses vyspal?"Zeptala se ho a schválně se u toho usmála.
"Dobrý ráno..bolí mě záda a taky mě bolí za krkem,takže jsem se moc dobře nevyspal."Řekl mi s chraptivýn hlasem a utoho se zašklebil
"Tati?Já dneska pojedu do školy autobusem,jo?"Oznámila jsem mu vyspěle.
"Tak jo,hned po škole přijeď domů."
Přikývla jsem mu na to.
Už jsem byla nasnídaná,tak jsem si vzala tašku a mířila ke dveřím.
Vzala jsem si bundu a při odchodu jsem se rozloučila s tátou.
***
Přišla jsem do třídy a tentokrát včas.Měla jsem chvilku si prohlédnout mé spolužáky a nakonec všichni vypadaly sympaticky a bezstarostně.
Byla už hodina.Měli jsme zrovna matiku,kterou rozhodně nechápu a ani nemám v plánu ji pochopit.
Nudilo mě to,tak jsem zase opět přestala vnímat okolí a před očima se mi začaly objevovat Daveovi slova.
Ty si Rosie že jo? Nemohla jsem zapomenout na ten jeho krásnej hlas,pohled a hlavně na ten jeho úsměv.Nevím co se to se mnou v tu chvíli dělo.Asi byl čas ze zase zamilovat.
Při mém "pozorování" Davea mě vyrušila paní učitelka.
"Slečno Stewartová,řekněte mi kolik se to rovná."Zašklebila se na mě zvědavě.
Já okamžitě hledala na tabuli jakej příklad by to mohl být,ale nevyznala jsem se v tom.Ani v těch příkladech.
"Já ty příkldy vůbec nechápu."Předstírala jsem smutně a povzdychla jsem si.
Paní učitelka mi na to jen řekla "ale to nic,to časem teprve pochopíte."
Zazvonilo už na přestávku a já se jenom rozhlížela po třídě,jak si všichni spolu povídají.Začala jsem se cítit znovu osaměle,kdežto najednou zamnou přišla ňáká holka.
"Ahoj,Rosie."Smutně se na mě usmála.
Já jen mlčela a cítila se opravdu raněně.
"Ehm..stalo se něco?vypadáš nějak zklesle."Se strachem se mi podívala do očí.Ta holka vypadala opravdu mile a ustaraně na to,že si se mnou povídala poprvý.
Povzdechla jsem si. "Ahoj..promiň..já se jen cítím nesvá v téhle třídě a asi jsem jediná, která to má takhle.Připadá mi,že si mě tu nikdo nevšiml,kromě tebe a paní ucitelky."Podívala se na ní zklesle.
"A jeje.Já bych se s tebou chtěla zkamarádit a nic si z toho nedělej,pomůže ti najít kamarády jestli chceš.A mimochodem jemnuju se Caroline Hudsonová,ale říkají mi Carol."Usmála se na mě.
Já jí úsměv obětovala."Děkuju ti Carol."A objala jí.
Měli jsme už poslední vyučovací hodinu a já se mezitím dokázala hodně spřátelit s Caroline.Byla to opravdu přátelská a vtipná holka.Dozvěděla jsem se,že ráda chodí do kina a ráda hraje basketbal.Byli prý na turnaji a skončili na 3.tím místě z 10.ti.
Taky mí řekla že má kluka.Jmenoval se Lucas Clark.
Dala mi její číslo kdyby jsem náhodou něco potřebovala nebo tak.
Už konečně skončila poslední hodina Biologie a já s natěšeným výrazem šla ze školy na autobus.
***
Byly už skoro 2 hodiny,tak jsem se převlíkla a šla za Davem.
Vycházela jsem z bytu a mezitím napsala smsku Davevovi,do jak kavárny přesně půjdem.
Za pár minut mi odepsal:Budu tě čekat v crosscafe.
Přečetla jsem si od něj zprávu a s údivem jsem se rozzářeně usmála,jelikož to byla moje oblíbená kavárna.
Přišla jsem do CrossCafe,kde u stolu seděl Dave.Po pár minutách si mě všimnul a ukázal gesto abych za ním šla.
Sedla jsem si naproti jemu a konečně ho pozdravila."Ahoj."
"Ahoj,tak co si dáš?"Podíval se na mě.Kolem něj byla zvláštní aura,Taková bezpečná a čistá.Každopádně ten kluk byl opravdu úžasnej.Zajímalo by mě jak jsem na něj působila já.
Po pár minutách co jsem si ho prohlížela,mu konečně už odpověděla."Já si dám cappucino a ty?"
"Taky."Řekl s rozhodným výrazem.
Dlouho bylo ticho mezitím co jsme pili svoje Cappucino,A tak to divné ticho jsem musela přerušit."A mimochodem ještě jsi mi ani neřekl kolik ti je."Podívala jsem se na něj zvědavě.
"18 a tobě?"Usmál se na mě,jakoby byl se svým věkem spokojenej.
"Bude mi za 5dní 17."Řekla jsem nervózně.
"Páni,tak to abych ti něco koupil."Podotkl odvážně.
"Známe se jen 2 dny,takže to nemusíš,Dave."Zamumlala jsem.
"Ale musím,záleží mi na tobě a stejně vím co máš ráda."
"No tak dobře".Usmála jsem se na něj.
"Jaký máš auto?"Změnila jsem téma.
"Mám porsche.Přijel jsem v něm,chceš ho vidět?"
"Jo ráda,stejně budu už muset jít domů."
"Jít? Já bych tě klidně rád odvezl."Nabidl se.
"No když to nebude vadit,tak jo."Usmála se na něj.
Přišli jsme k jemu autu a málem mi spadla brada až na zem.Nevěděla jsem co mu na to říct.
To auto bylo úžasný.Bylo celý černý a vypadalo orpavdu luxusně.Hezčí porsche jsem opravdu neviděla.
"Páni,to je teda kus."Vyhrkla jsem konečně.
"Děkuju,tak sedej a jedem."Řekl odvážlivě.
Nasedla jsem si tedy do auta a jeli jsme směrem k mýmu domu.
Dave cestou pouštěl nahlas písničky a najednou hrála moje oblíbená od Justina Timberlakea.
"Ta je moje oblíbená!"Zaječela jsem s radostí,jak ňáký malý dítě.
Začala jsem zpívat.Dave tu písničku taky znal tak se ke mě přidal.
"Sunshine, in my pocket..Can't stop the feeling.yeah.Can't stop the feeiling."
Zpívali jsme nahlas moji oblíbenou sloku.
Když už jsme byly před mým barákem,Dave ztlumil hubu aby se semnou mohl rozloučit.
"Děkuju ti Rosie za dnesek,bylo to super.Ty si super."Usmál se na mě.
"Nedekuj to já ti děkuju.To ty si super."Usmála jsem se na něj jak ňáký zamilovaný idiot.
Bože.Myslím právě ze k němu něco cítím.Doufám ze on ke mě to samý.Nechci totiž čekat na tu lásku jediná.Znám ho sice 2dny,ale přece to je milý a hodný kluk se kterým si muž povídat s nad ovšem.Dnešek byl opravdu skvelej.