Vrátili jsme zpátky na svatební hostinu a já si všimla, že pomalinku starší a nejmladší generace jdou pryč. A vážně... Na celé terase a i uvnitř restaurace jste nemohli zahlédnout jediného staříka a nebo malé dítě. Najednou se celá atmosféra změnila. Začala hrát rychlejší a modernější hudba, víc se chlastalo, tancovalo... ehm... šukalo...
Seděla jsem a popíjela šampus, když v tom jsem uviděla mého brášku Brada, jak si bere od nějakého chlapa klíče a jde směrem ven. Tak počkat...
Rychle jsem vstala a šla za ním. S někým volal. Slyšela jsem ho perfektně.
,, Ale no tak zlato... uvidíš, že se to uklidní. A neboj... moje sestra se to nedozví."
zastavila jsem se a zkřížila si ruce na prsou.
,, CO se nemám dozvědět?"
Brad se otočil směrem ke mně s vyděšeným pohledem.
,, Zlato? Musím končit."
,, Tak CO se nesmím dozvědět?"
koukala jsem se na něj vražedným pohledem a já viděla, jak znervózněl.
,, No..."
,, Tak do prdele mluv. A nebo řeknu babičce, že máš holku."
Brad ještě víc znehybněl.
,, To by jsi neudělala!"
,, Chceš se vsadit?"
,, Okey... No prostě mám holku, jasný?"
moje rty se roztáhly do úsměvu.
,, Tak povídej."
,, A co jako?"
,, Jak dlouho? Znám jí? Je hodná? Milá? Je zazobaná? Není to kravka?Už víš, o co jí jde? Chce tě jen kvůli penězům a nebo tě miluje?"
,, nestíhám ti odpovídat!"
,, To mi je u prdele!"
,, Hej Em... já za ní teď musím."
,, Vždyť nemáš auto."
,, Mno..."¨
přerušil ho troubení auta. Lépe řečeno Gabiniho auta.
Otočila jsem se zase na Brada.
,, Že si ze mě děláš prdel? Prosím."
Brad se otočil a rozeběhl se směrem ke Gabi. Tak TOHLE musím zapít. A taky vyzpovídat Harolda. Vrátila jsem se zpátky ke stolu, abych se koukla, kolik je hodin. Bylo půl jedné ráno. A jak znám tetu, tak se bude slavit tak do pěti. Vzala jsem si věci ze stolu a měla namířeno k baru. Asi dva metry od baru jsem se ale otočila a šla k mému autu. Moc jsem toho nenapila a pořád můžu jet přes dálnici. V tuhle dobu tam žádnej fízl nebude. A taky... Proč by někdo zastavoval Ferrari?
Rychlými kroky jsem došla k tetě a dala jí pusu na tvář s rozloučením. Vyšla jsem ven a nasedla do mého milovaného auta. Vyjela jsem a jela na dálnici. Nechtěla jsem nic riskovat a tak jsem radši jela 130.
Když jsem dojela domů, zaparkovala jsem do garáže, odheslovala dům, sundala jsem si boty a šla ke mně do pokoje. Moje nohy mě strašně bolely a já se nemohla dočkat, až si na sebe navleču volně tričko a kraťasy. Vytáhla jsem si mobil z psaníčka a koukla se, jestli mi někdo nenapsal, nevolal a nebo jestli tam nemám nějaké upozornění na Facebooku. Nic. Rychle jsem se odlíčila, rozčesala si vlasy, převlékla se a skočila do postele. Harryho vyřeším ráno.
---
Ahoj :D Další část. Dluhy se začínají splácet .D Krátká kapitola... já vím. Vynahradím :33 Jen bych pak nevěděla, jak to zakončit... Protože bych se pak tak strašně rozepsala, až by mě bolely packy :DDD
Vaše Ell :)