Když se nám čaj uvařil tak jsem ho ochutnala. Páni, byl fakt dobrý.
Z pohledu Honzy (skupina 2): Už jdeme nějakou tu chvíli a Viky jsme ještě nenašli. Já občas vylezu na strom, abychom se ujistili, že jdeme správným směrem. Po cestě je spousta lesních plodů, takže jsme zaplnili naše prázdné žaludky. Od konce bojovky jsme totiž nic jiného nejedli. Z pohledu Filipa (skupina 3): Už nás to hledání nudí, ale při představě, že je někde v lese Viky sama ji musíme najít. Tom občas vyleze na strom. Jdeme docela pustým lesem. Kolem jsou jen stromy, stromy, stromy, Nic jiného tu bohužel není. Nejsou tu ani žádné rostliny. Jsme úplně vyhládlí, Protože jsme nic od včerejšího večera nejedli. Já to mám, ale nejhorší, protože jsem se předevčírem s Davidem vsadil, že nebudu celí den jíst. Takže jsem už den nic nejedl.Najednou uvidíme v dálce zeleň. Naty se rozběhne a v zápětí volá:" Jsou to borůvky, mraky borůvek, mňo!" Z pohledu Honzy (skupina 2): Jdeme a při tom sbíráme borůvky. Sice jich tu není moc, ale přeci jich tu pár je. Jak tak jdeme tak, je jich tu pořád víc a víc. Najednou někoho zahlédneme v keřících borůvek. Rozběhnu se tam. Je tam Naty s modrým úsměvem od ucha k uchu. " Čus!" zavolám na ní. Ona se otočí. Pozdraví mě. Zeptám se jí kde jsou ostatní a ona odpoví, že taky někde sbírají borůvky. Když dohledáme všechny ze 3. skupiny tak si sedneme a řekneme si co a jak. Domluvili jsme se, že půjdeme společně.
Z mého pohledu (skupina 1): Už tu čekáme fakt dlouho. Je to tu nuda. Rozhodneme se, že nataháme nějaký dřevo, to se vždycky hodí.
Z pohledu Naty ( skupina 2 a 3): Hrozně se o Viky bojím. Je sama v lese a navíc na nás u tý velký borovice čeká už tři hodiny. Musíme ji najít!
Z pohledu Viky: Já se fakt bojím!!! Mám strach, že mě nenajdou, mám strach, že už je nikdy neuvidím, mám strach, že už nikdy neuvidím svou rodinu, mám strach, že tu umřu. Kousek mě mi, ale pořád dodává naději a říká mi, že mě určitě najdou. Bohužel šance, že mě najdou je mega malá.