POV Lauren
První den je vždycky nejklidnější, jen prezentace a meetingy. Richard, bývalý ředitel, odešel moc rychle, čímž mi nedal žádný čas porozhlédnout se tu a zjistit, jak to tu chodí. Dříve mi představil ženu, která mi tu bude pomáhat se všemi záležitostmi, Camilu Cabello. Nehledě na to, jak moc nervózní byla, zdá se kompetentní a pracovitá. Podle Richardových doporučení byla dennodenně na vrcholu všech informací ohledně firmy. Jako výborná sekretářka nebo pravá ruka. Vedle toho, že je extrémně atraktivní, je slečna Cabello, jak jí říkám, krásná bruneta s latinskými rysy. Její obličej je perfektně řezaný, nos malý a rty plné. Její oči jsou hnědé. Na sobě měla šaty, dokonale obtahující její křivky. Vlasy má tmavě hnědé, rovné, středně dlouhé. Její pohled byl však bojácný a tak nějak vystrašený. To ji tak děsím? Co o mně vůbec ví? Bože! Byla jsem tak jemná, jak jen to šlo, což není mou přirozeností, ale tahle mladá slečna si to zaslouží, protože mi zde bude dělat společnost každý den. Camila nejspíš všemu rozuměla. Několik věcí si zapsala do diáře a pak odešla.
Po zbytek dnu jsem si četla nějaké záznamy v pracovně. Soudě podle nich tu tady všechno probíhá hladce. I přes veškeré soustředění mě něco, nebo spíš někdo, rozptylovalo. Od minulé noci nemůžu přestat myslet na tu tanečnici. Obrázek, jak smyslně tancuje se i přímo vyryl do paměti. Do prdele, Lauren! Jak můžu nechat ženu, kterou sotva znám, vetřít se mi takhle do hlavy? Zatřepala jsem hlavou, snažíc se zbavit se představy vlnící se ženy na mém klíně. Potřebovala jsem ji ale vidět znova. Na konci jejé show jsem se cítila frustrovaná, ale zároveň šťastná, protože neměla jiné zákazníky. Pokud nepřijímala lidi za peníze, měla dobrý charakter, což ještě víc vzbudilo mou touhu, ale ta byla hned zase potlačena.
-Slečno Jauregui? – slyšela jsem někoho promluvit, což dostalo Karlu pryč z mé hlavy.
Camila vyplašeně vešla do místnosti.
-Přinesla jsem tu kávu, kterou jste chtěla, je celkem horká. – řekla a postavila hrnek na stůl.
-Děkuji, slečno Cabello, nevíte, jestli je Richard ještě tady?
-Už odešel, madam, většina lidí už odešla.
Podívala jsem se na ni zmateně. Všichni už odcházeli? Kolik je hodin? Vzala jsem si svůj mobil a podívala se, bylo po osmé.
-Ježiši, je po osmé, co tu ještě děláte, Cabello?
-No, madam, dokončovala jsem ty záznamy, jak jste chtěla.
-Nechte to na zítra, můžete jít už domů. Omlouvám se, občas zapomenu na čas.
Camila rychle přikývla. Pozorovala jsem ženu přede mnou a tiše ji analyzovala. Něco na ní mi bylo povědomé, jen jsem nevěděla co. Možná jsem šílená. Celou dobu se ta soustředím na tu tanečnici, že ji vidím v každé ženě, co je atraktivní. Zdála se celkem nervózní pod mým pohledem, takže jsem hned přestala.
-Můžu odejít?
-Samozřejmě, uvidíme se zítra, slečno.
-Dobrou noc, slečno Jauregui.
-Dobrou noc.
Zůstala jsem v pracovně další hodinu, přemlouvala sama sebe, abych do toho klubu šla.
Vstala jsem, vzala si tašku a sako, opustila jsem budovu a zamířila k parkovišti, kde jsem nasedla do svého auta a vyjela do ulic Miami. Několikrát jsem obkroužila blok kolem klubu a přemáhala se. Několik let jsem si neodvolila zaplést se s ženou. Možná proto, že mi práce bere až příliš mnoho času, více než by měla. Zaparkovala jsem před klubem, opřela hlavu o sedadlo a přemýšlela, že bych měla odejít, ale moje tělo a čistý instinkt se rozhodly pro opak. Upravila jsem si slabou šálu na krku a vyšla vstříc vchodu. Zaplatila jsem vstupné a šla ji hledat.
Dnes tu bylo prázdno, pochopitelně. Kdo chodí do klubů v pondělí? Zatřepala jsem hlavou a šla k hlavnímu pódiu. Cestou jsem si ještě koupila Whiskey. Kolem tyčí tančily různé ženy, ale žádná z nich se nerovnala brunetě z předešlé noci. Zůstala jsem tam pár minut, možná dnes netancuje, pomyslela jsem si.
-Dobrý večer, mohla byste mi říct, jestli dnes Karla tančí?
Zeptala jsem se brunety s krásným tělem.
-Karla? Ah ne, dnes ne. Bývá tu v pátek a v sobotu.
-Ale já tu byla včera a ona tančila. – řekla jsem klidně.
-Včera to byla výjimka. Karla tančila, protože ji o to Candece požádala.
Byla jsem z toho docela zklamaná.
-Promiňte, ale jak se jmenujete? – ptala jsem se.
-Jsem Normani. – řekla přátelsky.
-Dobře, děkuju, Normani, zachránila jste mě před čekáním celou noc. – zvedla jsem se z místa, kde jsem seděla.
-Poslyšte, madam. – slyšela jsem ji mluvit.
-Jestli ji chcete vidět, můžete sem přijít zítra. Každé úterý tu trénuje.
Usmála jsem se na ni.
-Velmi jste mi pomohla, děkuji. – řekla jsem víc nadšeně, než jsem původně chtěla.
Normani se na mě usmála a já vyrazila domů.
POV Camila
Vyhledávala jsem si o ní víc. O Alexe. Chtěla jsem najít něco o jejím osobním životě, ale vzhledem k tomu, že Lauren byla velmi uzavřená, nikdo nic nevěděl. Naštvaně jsem si něco mumlala u počítače, kde byly fotky mé šéfky. Vždycky byla tak elegantní, že bylo těžké si představit, že je třeba taky po ránu ospalá a neupravená.
-Proč jsi furt u toho počítače? – ptala se mě Ally.
-Něco hledám. – řekla jsem jí.
Posadila se vedle mě, a aniž by se podívala na obrazovku, napila se kávy.
-Něco v ní mě přitahuje ... - Ally pokývala hlavou – Neříkám, že ji chci, ale mám prostě potřebu zjistit o ní víc, je tak záhadná..
-Viděla jsi ji jen dvakrát, Milo, co to je za touhu?
Ani nevím, jak mi může žena, se kterou jsem se bavila jen párkrát, tak zamotat hlavu. Potřebovala jsem ji znát, znát její život, co ráda dělá. Bylo to tak zvláštní.
-Není to touha, Ally, jen zvědavost. – řekla jsem a vstala ze sedačky.
-Dinah říkala, že jsi nikdy takhle smyslně netančila. – podívala se na mě.
-Dinah neví, o čem mluví. Tančila jsem tak, jak vždycky. – řekla jsem rychle – Jdu spát, dobrou! – odešla jsem do svého pokoje.
Netoužila jsem po té ženě, vždyť jsem ji ani tak dobře neznala. Bože! Jsem jen zvědavá.
----
Proč se vždycky musíme vzbudit v té nejlepší části snu? Je to k posrání. Na tohle jsem myslela, když jsem vstávala. Udělala jsem si všechnu ranní hygienu a ve vaně jsem byla déle než obvykle. Dneska si vezmu bílý šaty s černým detailem, který mi hezky obepnou křivky. Vlasy jsem měla rovné, jako to Camila měla vždycky, což je celkem rozdílné od toho, co nosí Karla. Obula jsem si bílé boty na podpatku a udělala slabý makeup.
-Jsi dokonale oblečená pro slečnu Jauregui? – slyšela jsem Dinah hned jak jsem vešla do kuchyně.
Věnovala jsem jí smrtící pohled za to, že říká tyhle věci před Ally.
-Ne, a přestaň říkat tyhle blbosti, vždycky se takhle oblíkám. – řekla jsem a napila se džusu.
-Máš pravdu, ale dneska vypadáš ještě krásněji!
-Souhlasím s ní, vypadáš skvěle.
-Potřebujete ode mě něco? – Ptala jsem se podezřívavě, na což se obě začaly cítit uraženě.
-Vidíš, Dinah .. Camila nám nevěří!
-Cítím se zrazená.
Smála jsem se tomu dramatu, který ty dvě zvládly vytvořit. Když jsem dojedla, měla jsem už velké zpoždění. Po obvyklých pár minutách v zácpě jsme konečně dorazily k Jauregui's Industry. Rychle jsem veška do své kanceláře a začala pociťovat slabý strach kvůli pozdnímu příchodu. Sakra! Vstoupila jsem do jejích dveří a zhluboka se nadechla. Byl to teprve druhý společný den, takže jsem neznala její zvyky, ale jsem si jistá, že když je naštvaná, promění se v příšeru.
Seděla ve svém obřím křesle.
-Jdete pozdě, slečno Cabello. – její hlas byl studený a sprostý.
-Omlouvám se, madam, cesty v Miami jsou věčně zablokované. – řekla jsem.
-Bylo by dobré, kdybyste vyjížděla dřív, pokud žijete daleko. – řekla a otočila se ke mně.
Intenzivně si mě prohlížela od hlavy až k patě. Cítila jsem, jak díky tomu mým tělem projel chlad. Slušelo jí to, jako vždy.
-Budu.
Přikývla a naznačila mi, ať přijdu blíž.
-Co máme na dnešek?
-V 9 máme meeting s akcionáři o budoucích smlouvách. Po obědě s Richardem a odpoledne budeme dělat na bilancích. Večer ..
-Zrušte všechno, co máme na večer, už něco mám a mimochodem je to mnohem důležitější. – přerušila mě rychle.
Zajímalo by mě, co bude večer dělat, nebo s kým bude. Hned jsem ty otázky ale vyhnala z hlavy, protože to není moje věc.
Celé ráno jsme strávily na schůzce s akcionáři. V těchto pár minutách jsem mohla vidět Lauren Jauregui, která nebyla hodná a opatrná, ale autoritativní a drzá. I když je to divný, jistým způsobem mě to hodně vzrušovalo. Zavřela jsem oči a poslouchala její hlas odrážející se od zdí v místnosti. Měla jsem už něco se ženami, ale žádná z nich mě nikdy tolik nevzrušovala. Kde mám hlavu? Žena jako Lauren by mi nikdy nevěnovala svou drahocennou pozornost.
Zbytek dne byl klidný, bylo už poledne a já se začla prohrabávat akciemi po jejím boku. Její parfém zaplnil celou místnost a já ucítila dobré a silné aroma, bylo to jako opojení.
-Můžu vstoupit? – slyšela jsem hlas ženy vcházející do pracovny.
Lauren se usmála. Myslela jsem, že to snad ani neumí.
-Samozřejmě, Vero, pojď dál.
Hezká brunetka za sebou zavřela dveře. Měla dlouhé vlasy, útlé tělo a světlou pokožku. Podívala se na mě a já se začervenala.
-Tohle dokončíme později, slečno Cabello.
Přikývla jsem a odešla, nevím proč znepokojená tím, že jsem je tam nechala o samotě.
POV Lauren
-Dokud si pro tebe nepřijdu sama, ani nezavoláš! – Vero předstírala, že je naštvaná.
-Máš vůbec ponětí, kolik toho musím dělat? Však se podívej! – ukázala jsem na obrovský stoh papírů na mém stole.
-Na tom nezáleží, aspoň jedna zpráva..
-Vero, neměla jsem čas, promiň. – snažila jsem se ji uklidnit.
-Aha . . jsi zaneprázdněná sledováním krásnýho těly svý sekretářky.
Řekla upřímně a hned se začala smát, což mě donutilo se červenat.
-Nekecej blbosti!
-No tak, Laur! Hned jak jsem přišla, všimla jsem si té velikosti! – řekla a provedla gesta označující Camilin zadek.
Nemohla jsem se nesmát, vždycky mi umí zlepšit náladu.
-Jsem tu, abych pracovala a ne flirtovala se zaměstnanci.
Veronica přikývla a zašklebila se.
-Co? – ptala jsem se zmateně.
-Ptám se tě, jestli ses ani jednou nekoukla.
Bylo to očividné. Víc než jednou.
-Ne, Iglesias, nech toho.
-Pane bože! To jsi jako mrtvá? Začínám mít pocit, že se ti líbí chlapi. – zatvářila se znechuceně.
-Asi ano. – zavtipkovala jsem.
Vero vstala ze židle a vzala si tašku.
-Ale opravdu, to jseš snad úplně mimo? Někdo prosím zavolejte pravou Lauren Jauregui. – řvala nahlas.
-Vero, ztichni, jsme v kanceláři.
Znova se přede mě posadila.
-Samozřejmě, že se mi nelíbí chlapi! Dělám si srandu!
-Skvělý, ale ani jednou ses na ni nepodívala?
-Podívala, Vero. Dívám se na ni od té doby, co jsem tu začala pracovat. – přiznala jsem.
Její tvář se rozjasnila velikým úsměvem.
-Takhle tě mám ráda! Je krásná, jak se jmenuje?
-Camila Cabello, ale ani ji tolik neznám, pracujeme spolu dva dny. Zdá se být milá...
-Nevíš, jestli je na holky? – její otázka mě celkem zarazila.
-Ne, nevím o osobních životech ostatních. Sotva zvládám svůj vlastní! A myslím, že spíš není..
-Tak to zjisti, chci její číslo.
-Jsi sice lvice, ale nemůžeš lovit nevinnou oběť. – řekla jsem se smíchem.
Vero se zasmála.
-Žijeme v džungli, Jauregui!
-Já vím, ale nemyslím si, že Camila je jako tyhle holky, Vero, ona je hodná. – řekla jsem a začala urovnávat papíry na stole.
-Právě jsi řekla, že ji skoro neznáš, tak jak můžeš vědět, že je hodná?
-Prostě to vím, ježiš.
-Nechceš, abych s ní spala, protože ji chceš pro sebe!
Začala jsem se smát.
-Ne, mám oči pro jinou. – řekla jsme rychle.
Její oči se rozšířily a hned ke mně přiběhla-
-Cože, koho? Počkej, počkej. Před dvěma dny jsi ještě nikoho neměla!
-Nikoho nemám, jen jsem někoho poznala. Až se to někam posune, dám ti vědět. Slibuju. – zvedla jsem se ze židle.
-Řekni mi to teď!
-Ne. – řekla jsem klidně.
-Lauren! – její hlas byl najednou hlasitější.
-Neřeknu ti to teď, Iglesias, nebuď zvědavá. Teď mám důležitou schůzku.
-Jo, jasně, stejně už musím jít. Ale varuju tě, dlužíš mi vysvětlení! – odcházela.
Vero je šelma, vždycky spala s více holkama zároveň. Možná taková byla kvůli tomu, že se nikdy nezamilovala. Cítila lásku k Lucy Vives, staré kamarádce z dětství, které věděla o jejích děvkovských způsobech, a proto jí její city nevěřila. To muselo být frustrující, ale nedivím se Lucy, to lze chápat.
Zbytek dne proběhl hladce, s Camilou jsme rychle vyřešily bilanční papíry. Po mé konverzaci s Vero jsem se na svou asistentku, která mimochodem vypadala úžasně, začala dívat mnohem víc. Hlavu měla skloněnou nad svým malým zápisníčkem, do kterého si psala všechny schůzky, které jsem měla naplánované na další den. Nemyslím, že je ten typ ženy, která podlehne lehkému flirtu s Vero. Camila se zdála jako seriózní člověk. I přes její plachost byla velmi atraktivní a krásná. Přemýšlela jsem, jestli by mohla být lesba nebo alespoň bi, jak navrhovala Vero. Pozorovala jsem její klidný výraz, zatímco psala na kus papíru s mým rozvrhem. Seděla a měla své krásné opálené nohy překřížené, její stehna odhalovala více než by měla. Vzhlédla jsem a podívala se přímo do jejího výstřihu. Pokud se nemýlím, měla na sobě černou krajkovou podprsenku. Zatřepala jsem hlavou a snažila se z ní vyhnat tyhle myšlenky. Bože! Stačí, aby se tu objevila Vero a už se ztrácím.
-Tady máte všechno na zítřek. Už je to sepsané. – řekla a podívala se na mě.
-Dobře, tak mi to všechno vysvětlíte zítra, ano? Teď už můžete jít, slečno Cabello, dobrou noc.
Zvedla se a přikývla.
-Jistě, madam, dobrou noc.
Samozřejmě, Vero měla pravdu, Camila byla zezadu obdařená. Viděla jsem, jak zmizela ve dveřích. Ještě pár hodin jsem zůstala v pracovně a pila whiskey. Znova jsem přemýšlela, jestli do toho klubu mám jít. Podle toho, co řekla Normani, bude Karla dnes trénovat, skvělá příležitost dostat se blíž. Vážně jsem byla tak osamělá? Budu si hledat striptérku pro uspokojení mé touhy? I přes to, že Karla není prostitutka, potřebuju aspoň jedinou noc s ní, potřebuju se dotýkat toho těla, které mě rozechvívalo jen tancem. Zavřela jsem oči a představovala si tu brunetu, jak se tak smyslně hýbe na pódiu. Co si to namlouvám? Takhle tančí pro všechny..
„Není to závazek, Lauren, je to flirt" říkala jsem si. A výsledek byl jen jeden.
Opět jsem vešla do toho klubu. Nebylo tam moc lidí a stejně jako minule hrála pomalá a smyslná hudba. V rozích povětšinou seděli muži a na nich byly nalepené polonahé ženy. Modlila jsem se, abych tam nikde neviděla Karlu. Prošla jsem kolem několika žen, které se na mě dívaly, jako bych byla kus masa. Upravila jsem si kabát a utáhla šálu, která mi spočívala kolem krku. Zahlédla jsem ženu, která mi dala informace o tom, že Karla dnes bude trénovat, Normani.
-Dobrý večer, Normani.
Otočila se ke mně tváří a usmála se.
-Můžu Vám něco nabídnout? – zeptala se mile.
-Whiskey bez ledu, děkuji.
Normani vzala zezadu sklenku a nalila do ní panáka.
-Byla jsem tu včera. – vzala jsem si od ní svou sklenku.
-Přišla jste, abyste viděla Karlu, že ano?
-Přesně tak, je tady?
-Ano, vzadu na hlavním pódiu, můžete ji vidět, pokud chcete, je sama.
-Děkuju. – zdvihla jsem skleničku a usmála se na ni.
Vešla jsem do chodby osvětlené pouze matným rudým světlem. Proč tu vlastně jsem? Moje hlava mi říkala, ať se zastavím, ale moje tělo poslouchalo instinkty, touhu a potřebu ji vidět.
Viděla jsem ji, jak vášnivě tančí pod lehkým světlem. Karla nevypadala stejně jako minule. Měla na sobě světlé denimové kraťasy do pasu, které ukazovaly její dlouhé nohy, na horní části těla košili s krátkými rukávy rozepnutou do poloviny, odhalujíc velkou část jejího hrudníku. Vlasy měla jemně zakroucené. Tak zkurveně sexy.
Šla jsem k pódiu, kde jsem se posadila u jednoho ze stolů a sledovala představení, které je jen pro mě. Nevšimla si mé přítomnosti, za což jsme ráda. Chtěla jsem, aby tančila uvolněně, sebevědomě.
Výrazný rytmus hudby a pohyby jejího těla mě hypnotizovaly, nedokážu říct jiný důvod pro to, že moje oči nemůžou přestat sledovat její tělo. Karla zneužívala své moci. Používala své tělo jako zbraň, kterou dostane každého do kolen. Chvíli se vrtěla, ale potom se začala rukama hladit na každém místě, kde bych to chtěla já. Jedním pohybem si přehodila vlasy z jedné strany na druhou. Vykročila velkými kroky, dokud nedošla k dřevěné židli uprostřed, na kterou si sedla a hezky pomalu roztáhla nohy. Pro diváky to bylo velmi bolestivé. Hudba se zrychlila a stejně tak i její pohyby. Nemohla jsem z ní spustit oči. Napila jsem se Whiskey a cítila, jak mě pálí celé tělo.
„Bože..." – vydechla jsem, když jsem si v hlavě začala představovat naprosto zakázané scénáře.
Nasucho jsem polkla, když její ruce začaly přejíždět po zpoceném těle. Její postoj mě přiváděl k šílenství. Klekla si a rukou si rychle prohrábla vlasy. Zastavila se a dívala se směrem nahoru skrze svou masku. Viděla jsem každý detail jejích svalů a zpocené kůže. Jak mi může způsobovat takové věci bez toho, aniž by se mě dotkla?
Její tanec trval ještě několik skvělých minut, které mě doslova rozpálily. Když hudba skončila, Karla si opět sedla na tu židli.
Byl čas, aby si mě všimla. Zatleskala jsem ženě, která mě nepřestává udivovat.