Elena slyšela známý hlas. To není možné. Nemůže se jí to zdát. Rychle se rozeběhla ven. A taky se jí to nezdálo.
"Bonnie!" Vykřikla a objala svou kamarádku. "Vrátila ses."
"Eleno," zašeptala mlčky Bonnie. Jakmile se odtáhly, tak si Elenu překvapeně prohlédla. "Tvé břicho. Neskutečně vyrostlo."
Elena přikývla a zasmála se, "doufám, že už víc neporoste."
Elijah pak vysvětlil celý plán i Eleně.
"Jsi si jistá, že takové kouzlo zvládneš?" Zajímala se Elena po chvíli.
Bonnie přikývla. "Colette mi s tím pomůže, takže ano, zvládneme to."
"Znám alphu těch vlkodlaků. Tancovala jsem s ním. Myslím, že se s ním dá domluvit," pokračovala Elena.
* * *
O pár dnů později Elena stála venku před domem a nervozně držela v ruce dopis. Mírně se pousmála, jakmile přišla blonďatá žena.
"Děkuji, že jsi přišla," řekla upřímně.
Camille přikývla. "Nemáš zač," pousmála se. "Co potřebuješ?"
Elena se podívala na dopis. Camille její pohled opětovala.
"Kdyby se se mnou něco stalo. Chci, aby sis tenhle dopis vzala a předala ho mé dceři, až bude starší. Chci, aby na mě měla nějakou památku." Trochu smutně se na ni podívala, "Můžu tě o to poprosit? Postaráš se o něj?" Zajímala se Elena naléhavě.
Camille ji vyděšeně sledovala. "Ty nezemřeš. A všechno, co je v tom dopise budeš moci říct své dceři osobně."
Elena přikývla. "Doufám, že máš pravdu. Ale nikdy nevíš, vzhledem k tomu, v jakém světě žijeme. Pořád ten nadpřirozený blázinec okolo. Vím, že u tebe bude v bezpečí."
Camille natáhla ruku a vzala si od ní dopis. "Dobře, postarám se o to. Ale jsem si jistá, že budeš v pořádku."
Elena se usmála, "děkuju moc, Camille. Děláš to pro mě, i když mě vůbec neznáš."
Camille zakroutila hlavou, "vlastně mám pocit, jako bych tě už znala. Jsi dobrý člověk, Eleno."
"Kéž bys měla pravdu," odpověděla zamyšleně Elena. Zůstával by dobrý člověk s někým takovým jako je Klaus? Zabil její nejbližší. A stejně se s ním dokonce vyspala. Ne, tohle by dobrý člověk nikdy nedopustil.
* * *
Elena šla později toho dne chodbou do svého pokoje. "Eleno Gilbertová," vyrušil ji povědomý hlas. Překvapeně se podívala. Byl to ten blonďatý vlkodlak. Sebejistě se na ni usmál.
"Takže nakonec spolupracuješ s Klausem?" Zajímala se Elena.
Přikývl. "Ty prsteny jsou pro nás potřebné, že mě přinutily spolupracovat s někým jako je Klaus. Bud ráda, že neznáš bolest, kterou vlkodlaci zažívají při každé přeměně." Udělal krok vpřed a podíval se jí do očí.
"Máš pravdu, neznám. Ale viděla jsem svého kamaráda, čím vším si přitom prošel, když aktivoval svou kletbu," odpověděla tvrdým hlasem Elena.
"Předpokládám, že jeden prsten dáš i jemu," řekl upřímně.
Eleniným tělem projela vlna bolesti. "To nebude třeba, protože už je mrtvý," řekla ztěžka.
"To mě mrzí," řekl rychle. "Vím, že nemáš důvod mi věřit, ale myslím to upřímně."
"Má dcera bude z části vlkodlak. Proto se o ty prsteny zajímám. Nechci, aby si takovou bolestí musela někdy projít," pokračovala Elena upřímně a jeho předchozí slova ignorovala. Podívala se na něj, vypadal perfektně. Drdol měl pevně upevněný na hlavě.
"Myslím, že mám právo vědět, jak se jmenuješ," řekla po chvíli.
Vlkodlak se usmál, "omlouvám se, má chyba." Řekl rychle a smál se. Sklonil se a popadl ji za ruku. Jemně ji políbil na její hrot a podíval se jí do očí, "jmenuji se Jordan McConnor." Svůdně se ušklíbl.
Jordan, pomyslela si Elena a dívala se do jeho modrých očí.
"To se ke každému chováš tak mile?" Zajímala se a narážela na jeho podezřele zdvořilé vystupování.
Jordan se podíval do jejích hnědých očí, "kdo v tvé přítomnosti by se mohl chovat jinak než mile?"
Elena se pousmála nad tou představou, Klaus se jí vybavil hned na prvním místě.
"Eleno!" Vykřikl naléhavě známý hlas. Elena se rychle otočila.
"Elijahi," řekla udiveně a prohlížela si jeho oblek, byl trochu od krve. "Co se stalo?" Zeptala se nejistě.
"Musíš jít hned se mnou," řekl Elijah a podezřívavě se podíval na Jordana.
"Dobře, ale musíš mi napřed říct, co se stalo," trvala na svém Elena.
"Myslím, že vás raději nebudu rušit," řekl Jordan. Oba se na něj podívali. Na tváři měl slizký úsměv. Pobaveně odešel pryč.
"Dávej si na něj pozor," varoval ji Elijah, "je nebezpečný. Má něco v plánu." Jeho výraz byl ustaraný, něco se stalo.
Elijah ji chvíli pozoroval. Jeho obličej byl kousek od jejího. "Marcel a jeho armáda se pokoušejí dostat dovnitř. Musím tě odvést do bezpečí za Bonnie."
Elena přikývla, "dobře. Půjdu za ní." Pomalu přešla do chůze, cítila, že Elijah tam pořád ještě stojí. Prudce se otočila a vydala se zpátky k němu.
Nejistě mu položila ruku na tvář, překvapeně se na ni podíval. "Buď opatrný, Elijahi," zašeptala Elena.
Elijah si ji mlčky prohlížel a slabě zakroutil hlavou. Po chvíli jí položil ruce okolo pasu a ústy se přitiskl na její. Byl to pomalý a romantický polibek. Cítila v něm spoustu skryté touhy. Elena si vychutnávala precizní práci jeho jazyku. Ruce mu položila na zadní část krku.
Po chvíli se jeho jazyk odtáhl. Elena ho pořád sledovala a jen mírně se odsunula, hlavy pořád měli pár milimetrů od sebe.
Elijah jednu ruku položil na její tvář, druhou nechal na boku a ústy jí jemně políbil na čelo a podíval se jí znovu do očí.
"Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo," zašeptal upřímně a palcem ji pohladil po tváři. Nad jeho jemným dotekem zavřela oči.
Když je znovu otevřela, tak už byl pryč. Povzdechla si.
* * *
Elijah došel ke kašně ve vnitřní části domu. Klaus stál hned vedle. Dům se začal plnit upíry.
"Myslel jsem si, že už se konečně poučili," řekl ironicky Klaus.
"Nikdy nebyli známí svou inteligencí," doplnil ho Elijah.
"Kde je váš vůdce? Nebo se snad bojí ukázat?" Řekl nahlas Klaus a rozhlédl se okolo.
"Tady jsem!" Ozval se Marcelův pevný hlas. Oba se podívali nahoru za zábradlí. Marcel se o něj opřel a sledoval je.
"Naposledy ti nabízím, abys vypadnul z mého města. Podívej se okolo sebe. Všichni upíři přišli, aby získali zpět své město. Budeš nás muset zabít všechny," řekl Marcel.
Klaus povytáhl obočí a ušklíbl se. "Fajn. Myslím, že začnu s tebou."
"Tak si pro mě pojď," řekl vyzývavě Marcel a zmizel ven.
"Pokud ho nezabiješ ty, udělám to já," řekl Elijah rozhodně.
"Je můj," řekl Klaus majetnicky, "hned jsem zpět, nebude to trvat dlouho." Se zasvištěním byl pryč.
Elijah se rozhlídl okolo sebe. "Pánové." Upravil si rukávy na obleku. "Můžeme začít?" Zeptal se s mírným úšklebkem.
Upíři začali křičet a rozeběhli se na něj.
* * *
Elena vešla do místnosti. Bonnie s Colette odříkávaly nějaké kouzlo. Prsteny ležely na stole.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se po chvíli Bonnie a vydala se k ní. Elena přikývla a dívala se ustaraně na svou kamarádku. "Bonni, tvůj nos."
Vytékala jí z něj krev.
Bonnie si přejela prstem po nose a překvapeně sledovala, jak se zabarvil její krví. Přesně v momentě, kdy se znovu podívala na Elenu, spadlo její tělo bezvládně na zem.
"Bonnie!" Vykřikla Elena a rozeběhla se k ní. Položila jí ruku na čelo. Nehýbala se. Slabě dýchala.
"Colette, pomoz mi, prosím," řekla rychle Elena, "nevím, co se s ní děje," křičela vystrašeně. Colette neodpovídala. "Colette!" Vykřikla znovu, tentokrát hodně zoufale.
Nic se nedělo. Elena tušila, co se teď stane, všechno to do sebe zapadalo, ale doufala, že se mýlí.
Pomalu se zvedla a otočila se. Colette se jí dívala do očí a držela nějakou bylinu.
"Moc mě to mrzí, Eleno," řekla lítostivě a začala odříkávat nějaké kouzlo.
"Ty..." Začala Elena hystericky, ale než to stihla doříct, tak všechno zčernalo a bezvládně spadla na zem.
Doufám, že se Vám kapitola líbila. Napište mi, prosím, opět svůj názor a nezapomeňte hlasovat. S pozdravem, Anet