Strašně moc děkuju, že to čtete i tady. Tuhle povídku posílám i na lovebites. Podle komentářů a hodnocení budu přidávat častěji :3 Děkuju ♥
Harry:
Když skončila poslední hodina, tak jsem jako první zmizel ze třídy. Zastavil jsem se u automatu na kávu a z kapsy jsem vytáhl pár drobných. Koupil jsem si horkou čokoládu a šel jsem do třídy, kde jsme dnes měli s Louisem literaturu a kde jsme měli být po škole.
škole už téměř nikdo nebyl. Paní Campbellová mi dnes minimálně třikrát na chodbě připomněla, že jsme s Louisem po škole. Louise jsem samozřejmě také párkrát potkal. Nevěnoval mi ani jeden pohled, ale dobře věděl, že ho sleduju. Pokaždé se culil na Hannah anebo na toho blonďáka – Nialla? Ano, asi je to Niall.
Proklouzl jsem do třídy. Louis už tu byl. Malinko se na mě pousmál. Sedl jsem si za něj a položil jsem kelímek s čokoládou na lavici. Když jsem se po pár minutách ujistil, že je Louis plně zaujatý nějakým časopisem o fotbalu a hudbou, která byla slyšet, i když měl sluchátka v uších, tak jsem si vytáhl deník, který byl popsaný a počmáraný už na zevnějšku. Například na něm stálo One and Only nebo byl ozdobený hvězdičkami. Píšu si ho od doby, co se na mě, mámu a Gemmu vykašlal táta a nestydím se za to.
Zapisoval jsem si do něj, co se dnes všechno stalo. Byl jsem do toho, tak zabraný, že jsem si ani nevšiml, jak na mě Louis kouká. Potom si tiše odkašlal. Lekl jsem se a deník rychle zavřel.
„Ty si píšeš deník?“ Zeptal se. Slyšel jsem ten úšklebek v jeho hlasu. Koutky mu také cukaly. Chtěl se smát. Dobře, budu dělat, že mě to neuráží.
„Nepíšou si ho jen holky..“ Odpověděl jsem potichu.
„Neznám kluka, co by si ho psal, takže budeš asi holka, honey.“ Řekl. Honey, Honey, Honey. Můj. Bože.
Chvíli byl potichu a potom se zase ozval. „Jsi gay?“
Vykulil jsem oči a rychle jsem si schoval deník. „Ne. Mám holku.“ Podíval jsem se na něj.
Teď mlčel on. Mlčeli jsme oba a on se znovu otočil ke svému časopisu.
„A ty?“ Zeptal jsem se po chvíli. Měl v uších zase sluchátka. Jedno jsem mu sundal a zeptal jsem se znovu. Proč se zajímám? Ať si je co chce. Třeba největší buzna na světě. Mě to nemusí zajímat.
„Nejsem – nejsem gay. Jak tě tohle mohlo vůbec napadnout a nech mě být, musím si to dočíst.“ Tiše odpověděl a vrátil se k časopisu.
„Co tě baví na fotbalu?“
„Je to nejlepší sport.“
„Proč ne třeba kriket? Proč ne golf? Proč ne tenis? Proč fotbal?“
„Rozhodl ses mě zahltit otázkami?“ Podíval se na mě. Pokrčil jsem rameny.
„Moc toho o tobě nevím.“
„A je to nutné?“
„Jsi můj bráška.“
„Nevlastní.“
„To nevadí.“
Rozhodl se už neodpovídat a tak jsem raději mlčel. Zanedlouho přišla Campbellová a zadala nám práci. Řekla, že si pro to za hodinu přijde a pokud to nebudeme mít, tak ať si ji nepřejeme.
Pustil jsem se do toho. Opět šlo o druhou světovou válku a autory této doby. Zatímco jsem měl za chvíli už skoro polovinu, tak Louis držel tužku a podivně se kroutil na židli. Vypadal bezradně. Ještě chvíli jsem psal a pak jsem se podíval k němu. Měl tam sotva pět řádků.
„Chceš pomoc?“ Zeptal jsem se.
Neodpovídal, tak jsem to zkusil znovu. „Pomůžu ti?“
„To bys udělal?“ Podíval se na mě.
„Pro brášku všechno.“ Zamrkal jsem a zadíval jsem se do jeho modrých duhovek. Ani jeden z nás si neuvědomil, že jsme se sledovali minimálně pět minut. Ani jsem si předtím nevšiml, jak bezchybně vypadá.. ten určitě není na kluky. Musí se kolem něj točit spoustu holek.
„Jak dlouho s tou holkou chodíš?“ Zeptal se docela dost opožděně na předešlé téma.
„Cože? Proč?“ Šeptl jsem.
„To je jedno, zapomeň na to.“ Vyhrkl rychle a znovu se zadíval na svůj skoro prázdný papír. Vzal jsem mu ho a začal jsem psát.
„Něco málo přes tři měsíce.“ Odpověděl jsem a psal dál.
Vzal si můj kelímek s čokoládou a napil se. „Jsi šťastný? Miluješ ji?“
„Těžko říct. Mám ji rád, ale motýlky v břiše když jsem s ní, nemám.“
„Aha.“
„Ty chodíš s tou.. Hannah?“ Doufal jsem, že řekne ne. Ani nevím proč.
„Ne, ani s ní nic nemám. Jen pár opileckých polibků, ale to se s ní líbal ten alkohol a ne já.“ Uchechtl se. „Ani se mi nelíbí. Je to kamarádka.“ Dodal. Pousmál jsem se a přikývl. Když jsem dopsal jeho zadání, tak jsem to položil před něj.
„Hele, ty jsi mi vypil čokoládu.“ Zasmál jsem se a schválně jsem se zamračil.
„Stejně jsi ji koupil určitě mně.“ Zasmál se.
„Teď mi koupíš novou.“ Šťouchl jsem do něj.
„Jedině, když půjdeme do cukrárny a k tomu si dáme cheesecake.“ Navrhl.
„Platí.“ Usmál jsem se. V tom přišla Campbellová a já jsem si uvědomil, že jsem vlastně nedopsal svoje zadání.