Dracova hlava pokojně spočívala na Harryho hrudi, zatímco jej bystrozor jemně vískal v blonďatých vlasech. Nemluvili spolu, jen si užívali přítomnost toho druhého, která jim od včerejšího večera tolik chyběla. Když se dnes po práci sešli u Harryho doma, nedokázal by je od sebe nikdo odtrhnout. Teď společně leželi na gauči v obýváku, po dobré večeři, při níž se shodli na tom, že tu Draco opět přespí.
Bývalý Zmijozel však od večera očekával ještě něco - měl na Harryho prosbu, o jejímž vyplnění sice silně pochyboval, ale zároveň cítil, že to musí zkusit, že se musí černovlasého zeptat. Po ranním rozhovoru s Benem v práci se mu totiž v hlavě rozležela jedna věc, na níž v průběhu celého dne postupně měnil názor. Vše v něm odstartovala nevinná otázka z Benovy strany vztažená ke článku, který se objevil v ranním vydání Denního věštce - článku o znovuotevření případu Luciuse Malfoye.
Záležitost se svým otcem Draco v průběhu uplynulých vytěsnil z hlavy s tím, že předvolání k soudu bude ignorovat a nikam nepůjde. Věděl, že by jeho slova otcovi ještě více zatopila, a nedokázal se smířit s tím, že by nejspíše přispěl k jeho smrti. Přese všechno, z čehož Luciuse vinil, byl ten muž stále jeho otcem. Dnes však postupně přicházel o své přesvědčení, že je tohle ten nejlepší postoj, jaký může zajmout.
Celé dopoledne strávil přemítáním o tom, zdali si Lucius vězení zaslouží, či zda už za své činy pykal dost. Jeho konečné pocity byly více než rozporuplné, ale v jednom si byl jistý. Přestože spousta kouzelníků tvrdila, že by si zasloužil za svá provinění vůči společnosti zemřít, Draco s tímhle razantně nesouhlasil. Ať už byl jeho otec jakýkoliv, stále jej bral za důvod, proč je vůbec na tomhle světě. Bylo lepší vědět, že někde otce má a jen jej nevídá, než aby dokázal dobrovolně přijmout fakt, že je Lucius mrtvý.
Většina vzpomínek, které Draco na svého otce měl, nebyla zrovna šťastná, ale jak nad celou záležitostí přemítal, uvědomil si, že i Lucius Malfoy měl své světlé momenty, v nichž své rodině dokazoval, že není zase tolik zkažený, jak se prezentuje. A právě tyto drobné střípky, které si Draco postupně vybavoval, se silně podepsaly na změně jeho názoru, až nakonec večer odcházel z práce s odhodláním zařídit, že Luciusovo přelíčení dopadne dobře - čímž myslel poklidné navrácení do Azkabanu. Třebas se sníženou sazbou, jelikož sám uznával, že propustit Luciuse na svobodu by bylo jedno velké iracionální milosrdenství.
Možnost, že by jeho otce propustili z vězení na dobro, tu byla stejně jako ta, že by jej nechali pod tíhou nových důkazů zemřít. A Draco nesouhlasil ani s jednou z nich. Pro dobro všem a svůj vlastní klid potřeboval, aby Lucius ve vězení zůstal. Proto se nakonec rozhodl, že se procesu přeci jen zúčastní a obohatí jej o svou výpověď. Jenže i přesto někde potřeboval záruku, že vše dopadne tak, jak si představuje. A právě díky tomu byl odhodlaný se dnes večer přeptat Harryho, zdali by nebyl ochotný se na přelíčení také dostavit a případně říct několik slov na Luciusovu adresu.
Když teď pokojně leželi na pohovce, přišlo mu to jaký vhodný okamžik tohle téma nadhodit. Harryho dotyky jej příjemně uvolňovaly a necíleně jej vnitřně upokojovaly. Jakmile díky nim nasbíral potřebné odhodlání, nepatrně se zamrvil a dlouze vydechl, než se rozhodl přerušit ticho, které mezi ním a bystrozorem panovalo.
„Harry?" zamumlal tiše s otázkou v hlase.
„Hm?" zamručel bystrozor lehce nepřítomně hledíc stále na televizi a vískajíc Dracovy vlasy.
„Já... potřebuji si s tebou o něčem promluvit... Chtěl bych tě o něco poprosit," nadějně k Harrymu zvedl blonďák oči a jen uvítal, když se bystrozor natáhl vedle sebe pro ovladač a televizi vypnul.
„Poslouchám," pousmál se Harry mile.
„Jde o ten soud, co čeká mého otce," pronesl Draco nejistý z toho, jak bude černovlasý reagovat.
Bystrozor se zhluboka nadechl, načež si povzdechl a zadíval se krátce ven z okna. „Co s ním?" zeptal se tiše. Tušil, že když to z Draca leze jako z chlupaté deky, tak to nebude nic pěkného.
„Přemýšlel jsem o tom. Chtěl bych tam jít a nějak ovlivnit výsledek," vydechl blonďák a zvedl se z Harryho hrudi, aby se mu mohl dívat přímo do očí. „Dospěl jsem k názoru, že bych byl nejradši, kdyby se vrátil zpátky do vězení. Jenže to je jen jedna možnost ze tří," potřásl hlavou.
Harry se zamračil. „Jedna možnost ze tří? Chápu ty dvě, ale ta třetí?" potřásl hlavou.
„Nevím, které dvě tě napadly a která ne, ale... chci, aby zůstal ve vězení, to je to hlavní," semkl Draco rty.
Na černovlasém bylo vidět, jak se mu ulevilo, že se Zmijozel rozhodl takto. „V tom případě stačí jen pravdivě vypovídat u přelíčení. To, co o něm víš ty sám."
„Chci mít jistotu, že to nedopadne jinak, Harry. Mám strach, abych ho tím neodsoudil úplně," pokroutil blonďák hlavou. „Nedokázal bych se smířit s tím, že bych mohl za jeho smrt. Ať už je, jaký je, pořád je to můj otec."
„Osobně bych ho spíš nazval krysou, která se neštítila nechat označit svého syna a předhodit ho té stvůře. Zabil tolik nevinných, že by si tu smrt možná i zasloužil!" pronesl ledově Harry.
„Harry, to přece...!" popuzeně Draco zakroutil hlavou. „Vím, že není svatej, ale... mrtvých už bylo dost."
„To bylo! Ale on by se neštítil obětovat ani tebe, kdyby to mělo zachránit jeho krk!" vstal podrážděně bystrozor. Nemohl Luciuse vystát už když byl malý kluk a jeho nenávist k tomu muži se jen rok od roku zvyšovala.
„To přece nemůžeš vědět!" oponoval blonďák zarputile. Začínal litovat toho, že před Harrym tohle téma vůbec vytáhl. Jejich rozhovor se pomalu odkláněl od cíle, ke kterému jej Draco chtěl směřovat a proměňoval se v menší hádku.
„Třeba se za ty roky ve vězení změnil," snažil se bývalý Zmijozel zoufalým tónem argumentovat, ale zněl, jako by se o tomhle snažil přesvědčit i sám sebe. „On prostě nesmí zemřít, Harry!"
V ten moment už to bystrozor nevydržel a prostě vybuchl. „Proč ho tolik bráníš, sakra! Nikdy pro tebe neudělal nic dobrýho! Nikdy! Kdyby nemusel, ani by tě jako syna neměl, protože mu šlo jen o peníze a slávu, až Voldemort vyhraje! Copak ty to nevidíš?! Ani tvoje matka po něm nestrádá! Kdyby nebylo jeho, nikdy nebudeš mít na ruce to zpropadený znamení, který už nikdy nesundáš! Vždyť jenom díky němu seš pořád sám a nikdo tě nechce na nic jinýho, než aby si tebou užil v posteli!"
Až když uviděl Dracův výraz ve tváři a jeho čím dál více skelné oči, uvědomil si, že to přehnal. A že řekl něco, co vyznělo úplně jinak, než Harry chtěl, aby to vyznělo. „Draco... Tak jsem t-"
„Jdi do prdele, Pottere!" přerušil jej blonďák podivně chladným hlasem, který v sobě nesl nepatrné známky rozkolísanosti tlumené stisknutými zuby, skrze něž Draco svá slova cedil. Po obstojně dlouhé době nazval černovlasého jeho příjmením a snad ještě nikdy z jeho tónu nečišela tolikerá nenávist. Jen díky ztvrdnutým rysům ve tváři se mu podařilo se před bystrozorem nerozbrečet, avšak už nedokázal zabránit hlubokému ublížení, které se mu usídlilo v očích.
Na nic nečekal a hbitě vyskočil ze sedačky, na níž doposud seděl, a s posledním nenávistným pohledem věnovaným bývalému Nebelvírovi odešel svižným krokem z místnosti. Za rohem, kam už na něj Harry nemohl vidět, se jeho krok změnil v běh. Slyšel, jak za ním bystrozor volá jeho jméno, ale ani jednou se neohlídl. Na chodbě popadl z věšáku svůj kabát a vyrazil ven z Harryho domu.
Teprve až když sbíhal těch několik schodů od hlavních dveří na chodník, ukryl své tělo před chladem. Zachumlal se do teplé látky svého svrchníku a pažemi se objal kolem trupu. Oči už mu nezadržitelně slzely nad zklamáním, které mu Harryho slova přinesla. A slzy mu nepřestávaly téct z očí ani dlouho poté, co se přemístil pryč z ulice, kde bystrozor bydlel.
Harry zůstal stát jako opařený bos na verandě, kam vyběhl ve snaze zastavit ublíženého Zmijozela, který se na něho však ani neotočil a jen zmizel. Nepochyboval, že mu ublížil. A to jenom díky tomu, že se v zápalu vzteku opět nedokázal kontrolovat, jaká slova nechává splynout ze svých rtů. Nikdy se ze svých vlastních chyb nepoučí.
Naštvaně bouchl sevřenou pěstí do dřevěného trámku vedle sebe. Zkazil to. Celé to zkazil! Celou dobu budovali to něco křehkého, co mezi nimi vznikalo a on to celé zkazil!
„Sakra!" prudce vydechl, načež pocítil v hrudi nával tísně a úzkosti. Potřeboval si s někým promluvit a svěřit se a možná požádat o radu, co má dělat, aby si Draca zase získal. Nechtěl o něho přijít jen kvůli chybě, která se s ním táhla již od počátku jeho vztahů. A jediný, kdo o tomto jeho nedostatku věděl, byl jeho bývalý přítel. Ben.
Nečekal na nic. Nazul si boty, popadl kabát a poté, co zabouchl dveře, se přemístil přímo před dveře od bytu svého blonďatého přítele. Bylo mu jedno, jestli ho uvidí nějaký mudla, teď bylo všechno ostatní jedno.
Stiskl zvonek a s přicházející apatií hleděl na svou vlastní ruku, která přístroj tiskla.
Nemusel čekat příliš dlouho a dveře už se otevíraly. Když před nimi Ben spatřil stát krajně rozrušeného bystrozora, jeho tvář zaplavily obavy. „Harry? Co se stalo?" zeptal se a zcela automaticky ustoupil, aby nechal černovlasého vejít dovnitř bytu.
Harry ale zůstal stát venku. Na chvíli mu hlavou proběhla myšlenka, že se opakuje téměř totožná situace, když za ním přišel naprosto vyřízený Ben, že ztratil Andyho. Potřásl lehce hlavou. „Je... pryč."
„Co je pryč?" nechápavě se na něj blonďák zadíval a zastrčil si jeden pramen dlouhých vlasů za ucho. Jeho oči Harryho tázavě skenovaly ve snaze přijít na to, co se děje.
„Draco... Zkazil jsem to," vydechl bystrozor roztřeseně.
Ben si nahlas povzdechl. „Pojď dovnitř, prosím tebe. Řekneš mi, co přesně se stalo a nějak to probereme, dobře?" věnoval Harrymu soucitný pohled a hlavou mu pokynul, aby už konečně vstoupil do bytu.
Černovlasého nohy se těžce daly do pohybu, když prošel kolem blonďáka do tepla bytu. Stáhl ze sebe kabát, sundal boty a podle Benových slov se rozešel do obývacího pokoje, kde klesl na pohovku a skryl obličej do dlaní.
Blonďák se posadil vedle něj a povzbudivě stiskl jeho paži. „Chceš vodu?"
Harry, jak jen to šlo, pokroutil hlavou. „Chci ho zpátky," vydechl do svých rukou.
„Řekneš mi, co se mezi vámi stalo?" smutně se Ben pousmál.
Bystrozor zvedl hlavu a na svého kamaráda se zadíval. „Řekl jsem něco, co jsem říkat neměl..."
Ruka druhého muže volně klesla na bystrozorova záda, kde počala malovat uklidňující kroužky. „Co přesně?" otázal se nenuceně. Začínal mít pocit, že už ví, která bije.
„Prostě... Jsem mu v záchvatu zlosti řekl, že kvůli jeho otci s ním nikdo nechtěl být a využívali ho jenom na sex. Jenomže jsem to podal tak, že jsem do toho zahrnul i sebe! Jsem vůl. Jsem takový idiot!" kousl se Harry silně do rtu. „Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo, ale..." zavrtěl hlavou.
„Harry..." vydechl Ben dlouze a oddělal svou ruku z jeho zad. Promnul si čelo a je stěží potlačil uchechtnutí. „Zkusil jsi mu to vysvětlit? Že jsi to jen špatně řekl? Že jsi to myslel jinak?" tázavě se na černovlasého zadíval.
„Zkusil," zavrtěl bystrozor hlavou, „ale přerušil mě hned na začátku. Nedal mi žádnou šanci. Jak mu to tedy mám vysvětlit? Nechce se mnou vůbec mluvit, Bene... A já... Nechci o něho přijít. S nikým jsem se ještě necítil tak dobře jako s ním!"
„Bylo to jen nedorozumění, Harry. Uvidíš, že když se mu omluvíš a vysvětlíš mu to, nepřijdeš o něj," pronesl a na chvíli se odmlčel. „Možná bude dobré, když mu necháš nějaký čas na to, aby vychladl... aby si to nechal vysvětlit. Co kdybys zkusil přijít zítra ráno do laborek? Podržel bych tě," výmluvně se na něj zadíval.
Harry o Benově návrhu pár vteřin tiše přemýšlel, než pomalu s rozvahou přikývl. „Dobře. Děkuju, Beny, jsi ten nejlepší kamarád, kterého jsem kdy mohl potkat," cukl koutkem úst vzhůru. Poté se zadíval dolů na své ruce. „A... Beny?"
„Copak?" usmál se blonďák mile.
„Mohl bych... tady přespat? Jen dnes, nechce se mi vracet k sobě..."
„Pokud si vystačíš s gaučem," zasmál se Ben a pokrčil rameny. „V posteli už spí Andy," uculil se s hlavou mírně nakloněnou na stranu.
Harry se též donutil pousmát. „Jo, jasně, chápu," přikývl hlavou, načež se natáhl a schoval drobnějšího blonďáka ve svém objetí, kdy si obličej ukryl v jeho vlasech. „Děkuju."
Ahoj! Tak vás opět vítáme u nové kapitoly, a jelikož musí být i nějaké to drama a žádný vztah nikdy není stoprocentně ideální, přišla menší krize v podobě nedorozumění i na Harryho s Dracem. Jak rychle myslíte, že to kluci zase urovnají? Nechá si to Draco vysvětlit? Doufáme, že se vám část líbila a brzy se snad shledáme u další. ;)
Vaše Makky & Matty